Tomáš Němeček: Země v modrém období

Země v modrém období

Stane se rok 2006 mezníkem, od nějž se v České republice ustálí systém dvou velkých stran? Dnes to tak vypadá. Po vypjatých sněmovních volbách, kdy ODS a ČSSD získaly bezprecedentní dvě třetiny všech hlasů, přišly senátní, v nichž do druhého kola postupují v 11 z 27 obvodů jen kandidáti "velkých" - nevídáno. Ještě drtivější je to na radnicích velkých měst. ODS v šesti z nich získala sama nadpoloviční většinu, ČSSD jí to vrátila na severní Moravě.
Kdyby se teď oběma stranám zachtělo, mohly by tento stav ještě upevnit a zabetonovat změnou volebního zákona či rovnou ústavy. O takový mandát ale voliče nežádaly.
Letošní výsledek se však také může po letech ukázat jen jako výchylka, historická anomálie, kterou vyvolal předseda ČSSD. Protože jestli měly tyto volby jeden motiv nad jiné silnější, pak to bylo referendum o Jiřím Paroubkovi.

Oslaben, ne poražen

Senátní volby obvykle fungují jako barometr spokojenosti s vládou. V klidných časech, kdy je politika jalová, mívají pramalou účast a lidé jsou náchylnější hlasovat pro zábavné kuriozity. V politicky rozčilené době naopak vítězové těží z protestních hlasů. Nejvýrazněji to bylo vidět v letech 1998 a 2002, kdy tématem byl mocenský pakt mezi Klausovou ODS a Zemanovou ČSSD. Kandidáti "velkých" sklízeli výprask, naopak tzv. Čtyřkoalice byla načas v horní komoře vůbec největší silou. Tato "revolta malých" je u konce, střídá ji "modré období".
Jako by většina voličů usoudila, že teď nelze plýtvat hlasy na barvité postavy typu Svatopluka Karáska, Vladimíra Hučína, Pavly Topolánkové nebo Zdeňka Bárty (abychom jmenovali čtyři nečekaně drtivé porážky), když se chtějí vyjádřit ke sporu ODS - Paroubek. A především z krajských měst se ozvalo proti předsedovi ČSSD silné "ne".
Nebyl však drtivě poražen - jen oslaben. ODS sice uspěla v 26 z 27 obvodů (přičemž v tom posledním, zlínském, jejímu kandidátovi postup unikl o pouhých pětadvacet hlasů), nicméně ČSSD se i díky Paroubkovu chytrému výběru kandidátů dařilo lépe než kdykoli předtím.

Jednobarevná moc

Nynější hlasování může mít důsledky ještě po letech. V roce 1998 a 2000 také nikdo netušil, že příštím prezidentem bude Klaus a že senátoři Čtyřkoalice jednou sehrají zásadní roli: zachrání pověst Ústavního soudu, když prezidentovi vetují nejhorší nominace.
Jaké důsledky může mít "modré období" Senátu? Asi padne pod stůl zúžení imunity zákonodárců, možná bude znovuzvolen Klaus, bez ODS neprojde změna volebního zákona, natož ústavy. Ale bude to - paradoxně - nejspíš znamenat i další oslabení, znudnění Senátu. Bude zase o něco víc odlitkem Poslanecké sněmovny, se stranickou disciplínou. Připomeňme si: kolik významných podnětů například vzešlo ze senátního klubu ODS? Za poslední léta dva: návrh na zřízení Ústavu paměti národa a sporná novela o rozpouštění sněmovny.
Víkendové hlasování bude mít také dopad na velké radnice. ODS nebývale posílila, sama má nadpoloviční většinu v Praze, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Teplicích, Děčíně či v Kladně. Jen o kousek jí utekla v Olomouci, Ústí nad Labem nebo v Plzni. ČSSD může vládnout sama v Bohumíně a spolu s KSČM v Ostravě, Havířově či Karviné.
Nemusí to být nutně špatně; s mocí se však musí zacházet opatrně a absolutní moc vyžaduje absolutní opatrnost. Jinak to končí v neprůhledných kšeftech, kdy členům jednobarevné rady nevidí pod prsty už vůbec nikdo.
Ani patero svobodných voleb nestačilo, aby se ve velkých městech vytvořila kultura střídání u moci. S výjimkou Olomouce, Budějovic, Zlína, Ostravy a pár dalších vládnou ve velkých městech stále primátoři z jedné strany.

ODS bez spojence

Současné hlasování je ovšem i varovná zpráva pro možné předčasné volby. ODS je silná, ale ČSSD a komunisté se drží. Lidovci jsou dezorganizovaní a Strana zelených se ještě zorganizovat nestačila, bodovala prakticky jen v Praze a Brně.
Předčasné volby by tak už nemusely skončit patem: levice by mohla mít většinu.
tomas.nemecek@economia.cz