Světový trh pro manažery zatím chybí

Když jde o platy, poukazují manažeři často a rádi na konkurenci v zahraničí. "Siemens hraje v Champions League a ne v bavorské zemské lize," hájil navyšování platů představenstva někdejší šéf německého koncernu Heinrich von Pierer. "A podobně jako u Bayernu Mnichov můžeme získat špičkové lidi jen tehdy, když jim dáme odpovídající plat," dodal von Pierer.
Bývalý šéf Siemensu ale nebyl jediný, kdo se odvolával na příjmy kolegů světové konkurence. To samé dělá také nejlépe placený německý manažer, šéf Deutsche Bank Josef Ackermann. Jeho plat činí 12 miliónů eur ročně. Vysloužil si ale tvrdou kritiku, neboť banka vykazuje rekordní zisky, ale přesto propouští.
Experti však "zahraniční" argumentaci považují za chybnou, žádný mezinárodní trh pro manažery totiž podle nich neexistuje. "Kdyby takový trh existoval, pak by německým firmám chybělo vedení," tvrdí Michael Kramarsch, šéf pro Německo u poradenské společnosti Towers Perrin. Poukazuje přitom na magnet atraktivnějších platů například v USA.

Přesuny do Asie
Co ale není, mohlo by brzy být. Alespoň podle názoru dalších jeho kolegů. Alexander von Preen, šéf společnosti Kienbaum Consultants, například již nyní pozoruje, že se konkurence mezi manažery pomalu začíná rozbíhat.
"Přesun celých oddělení například do jihovýchodní Asie se dnes týká i jejich vedení," říká. A takový šéf produkce koneckonců již patří do druhé či třetí manažerské úrovně.
Také partner z poradenské společnosti Mercer ve Filadelfii Steve Gross považuje za možné, že se stejně jako jiná pracovní místa do levnějších zemí budou přesouvat i pozice vrcholové.
"Neexistuje důvod, proč by management výrobce elektronických součástek měl nadále sídlit v USA, když se veškeré důležité továrny a budoucí trhy nacházejí v Asii," vysvětluje.
Podle Preena právě z tohoto důvodu již mnoho evropských manažerů odchází na delší dobu pracovat například do jihovýchodní Asie, a to za tamních podmínek.

Jako vzor USA
Mnozí manažeři se ale v rámci světového srovnávání platů raději dívají směrem na Západ, na Ameriku. Dokonce i středně velké firmy, jako je například nizozemský výrobce potravin Royal Numico, který dosahuje ročního obratu ve výši dvou miliard eur, se například při projednávání platů orientuje podle amerického koncernu Bristol-Myers Squibb.
Odborníci v USA nicméně pochybují, že je tato argumentace správná. "Platy vedoucích pracovníků často záleží na lokálních a regionálních trzích práce," míní Gross.
Například Siemens - poradci von Pierera při navyšování platů představenstva v průměru o třicet procent neargumentovali srovnáním se světem, ale srovnáním s ostatními firmami na německé burze.

Levnější konkurenti
Pokud se evropské firmy budou poměřovat s mezinárodní konkurencí, pak by podle odborníků ze společnosti Mercer měli zohledňovat nejen platy v USA a Velké Británii, ale také v Asii. Jinými slovy řečeno: i pro manažery budou v rámci globalizace země s levnou pracovní silou konkurencí.
Tento důsledný výklad globalizace by mohl diskusi o příliš vysokých platech manažerů nasměrovat jinam. Podle průzkumů společnosti Mercer totiž finanční ředitelé v USA vydělávají v průměru 325 000 dolarů, což je pětkrát více než jejich kolegové v Indii, kteří se musí spokojit se 64 000 dolary. Průměr tvoří němečtí manažeři, kteří mají ročně 202 000 dolarů.
Podle personální poradenské společnosti Hay Group je ale důležité kromě platů porovnat i životní náklady. Podle nich má například vedoucí oddělení v Turecku větší kupní sílu než v USA.
Názor mnoha členů dozorčích rad evropských firem, že trh vyžaduje navýšení manažerských platů, je podle většiny odborníků pouhá zvěst. "Rozhodující je, zda evropské firmy opravdu se svými americkými konkurenty soupeří také v oblasti managementu," míní Don Lindner z americké poradenské společnosti World at Work. Doposud je přechod top managementu do jiného regionu světa spíše výjimkou. "Ve většině případů se právě proto evropští manažeři nemohou se svými americkými kolegy srovnávat," dodává Lindner.