Nejobecnějším klíčem v vyššímu platu je dosažené vzdělání. Vysokoškoláci v České republice berou více než dvojnásobek toho, co lidé s pouze základním vzděláním. Podle analýzy Českého statistického úřadu zaměřené na trh práce byl tento poměr 28 500 korun ku 12 700 korun.
"Vzdělání se v české ekonomice vyplatí," komentoval výsledky předseda ČSÚ Jan Fischer.
Samotné vzdělání je ale pro získání vyššího platu podmínkou nutnou, ne však dostačující. Potřebný je i dostatek sebevědomí, odvaha k rozhodování, nadprůměrná představivost, schopnost rychlé orientace a soustavného učení.
"Takový člověk má pak dveře otevřené k vysokým a nadprůměrně placeným pozicím," říká Jiří Sova, projektový manažer personální agentury Grafton Technologies, která vyhledává technicky orientované specialisty a manažery.
Zároveň platí, že čím vyšší postavení a plat, tím širší je i rozmezí příjmů, kterých mohou specialisté dosahovat.
Nejlépe placenou vrstvou v Česku jsou generální ředitelé a manažeři velkých společností, převážně se zahraniční účastí, z oblasti financí, telekomunikací, letectví, petrochemie, těžkého strojírenství, elektronického a automobilového průmyslu. Průměrný měsíční plat generálních ředitelů v letošním druhém čtvrtletí převyšoval 134 tisíc korun. Každý desátý měl přitom příjmy vyšší než 273 tisíc korun. Na druhé straně však desetina vedoucích pracovníků ve stejně nazvaných funkcích, tedy generálních ředitelů, ale v menších společnostech, neměla měsíčně více než třicet tisíc korun.
Zatímco vzdělání se vyplácí těm, kdo je získávají, pedagogové za svými žáky ve výši výdělků zaostávají.
Průměrný plat univerzitního profesora lehce převýšil třicet tisíc korun a jen desetina z nich brala více než 46 tisíc korun měsíčně.
Je určitým paradoxem, že v takových profesích, jako jsou televizní reportéři, vedoucí pracovníci reklamních agentur nebo šéfové zábavních podniků a cirkusů jsou průměrné mzdy vyšší než u vysokoškolských pedagogů.
Na druhé straně příjmového spektra jsou profese, vyznačující se především rutinními úkony, jako jsou například pokladní v supermarketech. Avšak tato povolání jsou pro fungování společnosti zatím nenahraditelná.
Pokud právě v těchto podprůměrně odměňovaných profesích nedojde k rychlejšímu růstu mezd, bude ubývat zájemců o takovou práci, což může ohrozit fungování firem. Pokud by například maloobchodní řetězce nabíraly méně odpovědné lidi, kteří se s nízkým platem smíří, může se to projevit poklesem kvality služeb. Dlouhodobým řešením nejsou ani cizinci z východních zemí, protože pod tlakem životních nákladů v Česku budou časem zvýšení mezd požadovat.
Dlouhodobě nejvyšších průměrných nominálních mezd dosahuje sektor financí, kde se ve druhém čtvrtletí platy vyšplhaly na 40 260 korun. Nejnižší průměrné mzdy, 12 309 korun, zjistili statistici u zaměstnanců, kteří pracují pro živnostníky nezapsané v obchodním rejstříku.
Průměrná mzda ve druhém čtvrtletí dosáhla 20 036 korun. Průměr za pololetí byl 19 484 korun, což je meziročně o 1269 korun více.
Reálná mzda za druhé čtvrtletí meziročně vzrostla o 3,9 procenta, za pololetí o čtyři procenta.
Nejvíce se průměrné platy zvýšily ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody, a to o 11,3 procenta. Ve zdravotní a sociální péči a veterinární činnosti se mzdy zvýšily o 9,5 procenta a v oblasti finančního zprostředkování o osm procent.
Nejnižší růst nominálních mezd zaznamenalo ubytování a stravování, a to o 4,5 procenta. O 4,6 procenta vzrostly nominální mzdy ve veřejné správě a obraně.

Mzdy v České republice