Maďarsko je i po půl století rozdělené
Kolem maďarského parlamentu vyrostl kovový policejní zátaras a panely s fotografiemi bojujících Maďarů a hořících tanků z roku 1956. Přesně před padesáti lety vypuklo v Budapeští největší povstání v komunistickém bloku potlačené po dvou týdnech bojů sovětskými tanky. Rozdělení v maďarské společnosti zůstalo - a symbolizuje ho právě kovový plot u parlamentu. Má totiž oddělit dnešní oficiální oslavy výročí, organizované vládou, od demonstrantů, kteří už několik týdnů protestují před parlamentem proti socialistickému (postkomunistickému) kabinetu premiéra Ference Gyurcsánye. Opoziční pravicový Fidesz a řada veteránů revoluce oznámili, že oficiální oslavy bojkotují.
Rozdělení v Maďarsku na levici a pravici, na umírněné a radikály, je tradiční a má hluboké kořeny. Když po letošních volbách socialistický premiér Ferenc Gyurcsány přiznal, že voličům lhal, a přiznání se dostalo na veřejnost, v ulicích vzplanula auta, opozice hovořila o ohrožení demokracie a do ulic vyšly desetitisíce lidí. Maďarská média informují dokonce o rozchodech i rozvodech v desítkách rodin kvůli odlišným politickým názorům.
Většina Maďarů si podle průzkumů myslí, že výročí revoluce by politické strany neměly využívat ke svým zájmům. To je ale jen zbožné přání. Někteří radikálové z Fidesze a menších pravicových formací vyzývají k dokončení revoluce a svržení vládnoucích postkomunistů premiéra Gyurcsánye. Ti zase chtějí oslavami zakrýt propad své popularity a prestiže a dopady úsporných balíčků na ekonomiku.
Prezident Lázsló Sólyom včera, kdy v Budapešti začaly oficiální oslavy, předal nová vyznamenání účastníkům revoluce. Devět z oceněných odmítlo podat ruku premiéru Gyurscányovi a Katalině Sziliové, předsedkyni parlamentu ze socialistické strany.
Dnes bude v budapešťském parlamentu slavnostní zasedání za účasti delegací z šestapadesáti zemí a účastníci mají přijmout deklaraci o svobodě. Hlavy států potom odhalí sochu na Náměstí hrdinů, jejíž podobou se ale řada veteránů cítí dotčena. Proto bude velká část z nich vzpomínat spolu s opozicí u budovy rozhlasu, kde v roce 1956 vypukly první přestřelky s tajnou policií poté, co se večer 23. října 1956 studentská demonstrace změnila v masový protest stovek tisíc lidí. Ti chtěli odchod Sovětů a nezávislost.
Vláda reformního komunisty Imre Nagye o to dva týdny usilovala, než ji převálcovaly sovětské tanky. Nagy byl v roce 1958 po tajném procesu popraven a stal se ikonou revoluce.
"Hlavní otázkou není, proč politické strany a různé skupiny, třeba veteráni revoluce, oslavují výročí odděleně, ale v tom, co vlastně oslavují. Co pro všechny znamená rok 1956?" řekl maďarský prezident László Sólyom.
Obraz revoluce, která stála na pět tisíc životů a vyhnala do emigrace na 200 tisíc lidí, v očích Maďarů není vůbec jednoznačný.
"I když je pohled historiků více méně jednotný, tak třeba paralely současného vývoje s rokem 1956 a výzvy k dokončení revoluce nejsou vůbec na místě," domnívají se Gábor Lagzi a Csaba Zahorán, dva mladí maďarští historici.
Mnozí Maďaři byli vděčni za stabilitu, kterou přinesl "gulášový socialismus" pod vedením Jánose Kádára, kterého Sověti dosadili poté, co povstání potlačili. V Maďarsku nebyly po roce 1989 lustrace a až na výjimky, jako byl bývalý premiér Peter Medgyéssy, který musel před třemi lety odstoupit, se o spolupráci s tajnou policií mlčí.
Když v 90. letech vláda Fidesze nechala v Budapešti otevřít muzeum komunismu, setkalo se to s tvrdou kritikou socialistů, tehdejší opozice. Ti přitom stále mají na své budově, historickém sídle komunistů, plaketu s nápisem: "Mučedníkům, kteří zemřeli při obraně budovy před kontrarevolucionáři".
