Jan Pirk: Kardiochirurga pacienti uplácet nemusí

O české kardiologii si Jan Pirk myslí, že po revoluci udělala obrovský pokrok. "Jen Ministerstvo zdravotnictví by při plánování rozpočtu mělo myslet více na dotace na nové přístroje. Nevydrží dvacet let a kardiologická centra a kardiochirurgie si je z vlastních peněz těžko pořídí," říká vedoucí kardiovaskulární kliniky pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).


HN: Kardiologie patří mezi lékařskými obory k nejvýdělečnějším. Proč?
Některé zákroky jsou drahé. Jedná se i o několik stovek tisíc korun. Dobře je také udělaný sazebník, který jsme dlouho sestavovali a na Ministerstvo zdravotnictví chodili kvůli tomu i o sobotách a nedělích. Lékař by neměl myslet jen pouze na ten svůj obor, ale také trochu ekonomicky. Tím jsem se inspiroval při stáži ve Spojených státech amerických. Logicky je tak kardiochirurgické centrum pro nemocnici velice výdělečné.


HN: Pro nemocnici ale také velmi nákladné, co se týká například pořizování nových přístrojů pro tento obor...
Myslím, že na ten si ani sama nemocnice z vlastního rozpočtu nemůže moc ušetřit. Spíše Ministerstvo zdravotnictví by ve svém rozpočtu mělo více na to myslet. Přístroje zastarají a nevydrží nám dvacet let. Jednorázový nákup prostě nestačí. Bezplatný systém zdravotnictví tak mnohdy nasměrovává peníze nesprávným směrem.


HN: Co máte konkrétně na mysli?
Pokud budeme dávat stále levné léky na recept a zadarmo, tak tímto rozhodně neušetříme. Jen za rok vydá Všeobecná zdravotní pojišťovna na paralen dvě stě milionů. Za to by se daly koupit nové přístroje, umělá srdce. Když budeme utrácet na takových maličkostech, tak nám nic nezbyde na potřebné věci. To musí lidé pochopit.


HN: Je česká kardiologie po roce 1989 už srovnatelná se světovou špičkou?
Česká kardiologie byla vždy na vysoké úrovni, po revoluci se ale velice zlepšila péče o pacienty. A to především založením mnoha kardiologických center. Ani z nejzapadlejšího koutu země se tak člověku nemůže stát, aby se do odborné péče nedostal včas. Ten systém je opravdu dobře propracovaný. Dokonce lépe než například v Americe. Tam přijede v záchrance třeba i vyškolený hasič, zatímco u nás jede pro pacienta přímo lékař.


HN: Dají se i platy kardiochirurgů srovnat s jinými zeměmi západní Evropy a Spojených států amerických?
Tak vysoké je opravdu nemáme. Ještě nedávno si v Americe vydělal kardiochirurg i milión dolarů ročně. Průměrná mzda lékaře včetně služeb je kolem čtyřiceti sedmi tisíc korun. Kdybychom se chtěli srovnat s cizinou, tak by si lékař měl vydělat i třikrát tolik, co je průměrný plat v zemi, tedy šedesát tisíc.


HN: Pokud si "člověk z ulice" řekne: Chtěl bych, aby mě operoval Pirk. Je to možné?
To už v žádném případě není problém. Čekací lhůta je malá, maximálně čtrnáct dní. Teď nedávno jsem operoval narkomany, kteří si fetováním zničili srdce. Nedělám rozdíly, dostane se ke mně opravdu každý.


HN: Kardiologie tedy netrpí "úplatky" od pacientů?
Opravdu netrpí. Není důvod, lidé o místa v pořadníku nebojují, jako například při čekání na endoprotézu. Akutní případy operujeme okamžitě. Delší čekací doba je ovšem na transplantace srdce, než se najde vhodný dárce.