Matyáš Zrno publikoval článek Feministická Žába na státním prameni (HN, 19. října). Autor kritizuje projekt, který vzdělává pedagogickou veřejnost a jejím prostřednictvím dorůstající českou populaci v otázce rovnosti mužů a žen. Nelíbí se mu vydávání státních peněz na takovéto projekty v situaci, kdy je sociální stát v krizi.


Násilí a láska
Autor si evidentně není vědom, že po dlouhá staletí ovládaly životy lidí ideologie patriarchátu, které vytvořily stereotypy chování vyhovující mužům. Sami si porovnejte, kolik času a pozornosti se veřejně věnuje mužským zájmům, jako jsou obchodování na burze, sportovní zápolení, boj o moc a majetek, násilí, v porovnání s tím, kolik času a pozornosti se veřejně věnuje ženským hodnotám, kterými jsou péče o druhé, starost o zachování života, výchova, čistota a zdraví dětí, spolupráce, vztahy, empatie, city, emoce, nezištná láska, domácí práce? Podívejte se na večerní televizní zpravodajství, otevřete denní tisk...
Pan Zrno kritizuje terminologii, neví, co se za ní skrývá. Má pravdu, většina veřejnosti slovo gender ve slovníku nemá. Proč však? Není zde náhodou mezera, kterou je třeba zaplnit? Jazyk odráží realitu, která se následně promítá v jazyce. Rozdíly mezi muži a ženami jsou vědomě vnímány pouze biologicky (rod, pohlaví), kdežto o kulturních (gender) nemá česká společnost včetně pana Zrna ponětí.


Symbolika záchodků
Na základních školách jsou záchodky společné pro dívky i chlapce. Děti jsou brány vědomě jako děti, podvědomě je však genderová symbolika úplně všude. Chlapečci se strojí do modrého a holčičky do růžového, od narození se podvědomě chováme jinak k dívce a jinak k chlapci. Při studiu managementu nám v jedné učebnici ukázali obrázek, jak je podvědomě, podprahově vnímán muž při vstupu do místnosti. Je velký a ve středu. Žena je vnímána maličká v koutě. Jaké úsilí musí vynaložit, než se dostane na úroveň muže?
Zpět k toaletám. Do bytů se nedávají mušle, používáme všichni jednu mísu, na které bývá prkénko, které muži při malé potřebě zvedají. Ti slušnější vracejí zpět do původní polohy, ale všimla jsem si prkének, která byla trvale nahoře; ženy ho při odchodu zvedaly, aby usnadnily život pánu tvorstva.
Autorka je vedoucí projektu Quo vadis, femina? - vize žen o trvale udržitelném životě Agentury GAIA spolufinancovaném ESF EU a státním rozpočtem ČR