Pusťte do škol Bezpráví
Žádný z prezidentů nevyznamenal bratry Mašíny. Chování hlav státu je srozumitelné: nepřejí si při oslavách státnosti zbytečný rámus. Máme-li pro nejvyšší úředníky pochopení v ožehavé otázce, nedokážeme jej najít pro ministerstvo školství, které se opatrnicky vyhýbá Příběhům bezpráví. Projektu, v němž mají filmy a rozhovory s přeživšími vysvětlit školákům co nejlépe zejména padesátá léta - dobu, kterou učebnice dějepisu obvykle odbývají.
Člověk by se málem namíchl: Totéž ministerstvo, které odmítá jakkoli podpořit promítání filmů o komunistických zločinech, dotuje časopis mladých komunistů. Ale nenechme se svést. Úřad, doufejme, nestraní extremistům. Jen se z nemístné opatrnosti chová uctivě k těm, kdo si úctu nezaslouží.
Úředníci možná podlehli dojmu, že jsou-li dnešní komunisté "salonfähig" pro prezidenta či vedení sněmovny, nehodí se říkat pravdu o starých komunistických zločinech - abychom si parlamentní stranu náhodou nerozčílili.
Příběhy bezpráví totiž komunisty skutečně rozčilují. Předseda KSČM Vojtěch Filip loni kvůli projektu napsal do Lidových novin článek s výmluvným názvem "Naše vysvětlovací práce", kde se velmi pohoršuje nad "primitivním antikomunismem" pamětníků a vězňů.
Vyprávět skutečné příběhy je to nejlepší, co školy mohou udělat. A možná nakonec - paradoxně - projektu prospěje, že je občanský, a nikoli státní. Takto je na každém řediteli, jak se s nedostatkem učebnic popasuje, je na každé školní radě, zda chce objednat filmy a zavolat do tříd žijící svědky. Kdyby přišel ministerský přípis, školáci si ze vzdoru nasadí do uší empétrojky.
