Poezie parků, hřbitovů a trhů - netradiční procházky Paříží

Zahrada Alberta Kahna přibližuje různé krajiny Země.
Snímek: Marian S. Sucha

Mnohem lepší je vydat se za jinou tváří metropole, která nabízí klid i ruch, ticho i křik. Vydejte se po pařížských parcích, hřbitovech a bleších trzích. Do míst, která žijí autenticitou.

Parky

Pohled spočívá na stromech a keřích, unavené nohy se natáhnou do podzimního sluníčka a tiše zní šplouchající fontány. Jako bonbónek navíc získá turista pohled na všední život Pařížanů. Hrají si tu děti, au-pair se cvičí ve francouzské konverzaci, staří se tu denně setkávají na kus řeči a elegantní dámy vedou své psí miláčky na procházku.

Parky básníků
Zatímco Lucemburská zahrada, založená slavnou Marií Medicejskou, leží v samém srdci města a vstoupila do dějin literatury proměnlivou podobou inspirace mnohých básníků, musí se k La Butte Chaumont jet metrem. "Pustý vrch" je park, který za svou malebnost s kopci a jezírky vděčí dřívějším sádrovcovým lomům. Napoleon III. měl určitě slabost pro prostý lid, neboť tady v Belleville, tradiční čtvrti dělníků a řemeslníků, dal zřídit 27 ha velkou, romanticky působící zahradu. V surrealistovi Louisi Aragonovi vzbudila tichou vzpomínku na vzdálený ráj.
Čtvrť Belleville přitahuje lidi všech národností, a tak v každém slunném odpoledni panuje na domáckých pařížských kopcích na východě města téměř babylonská směsice hlasů. V parku Butte Chaumont je místo pro každého: velký obývací pokoj pod širým nebem, místo setkání na čerstvém vzduchu, kde, jak se zdá, se odhaluje soukromý život Pařížanů.
V 8. městském obvodu, čtvrti velkoburžoazie, zase láká ke snění Parc Monceau. Příroda a umění sem vstoupily svorně a vytvořily umělecký celek plný jemné harmonie. Na okraji jednoho rybníčku lemují cestu korintské sloupy, z umělé jeskyně se řítí vodopád a nad vodou se opatrně klene čínský můstek. Tito svědkové minulosti připomínají, že tu vévoda orleánský chtěl kdysi vytvořit "zemi iluzí, v níž nebylo místa pro geometrii". Aristokratická minulost parku je znát: narazíte tu na potomky velkoburžoazie a jejich guvernantky. Nádherné domy stojící kolem jsou domovem mondénního světa.

Zahrada mnoha světů
Jeden průmyslník dal Pařížanům možnost, aby se na nepatrném prostoru pohybovali v různých krajinách této země. Zahrada Alberta Kahna leží v ohybu Seiny jižně od Buloňského lesa. Zajímavý člověk, tenhle Kahn, syn obchodníka s dobytkem, úspěšný obchodník, finanční génius, filozof, milovník umění, mecenáš, prozíravý milovník přírody a důstojný poražený. Zahradu založil na vrcholu své slávy v roce 1893.
Anglický park s velkými travnatými plochami a velebnými starými stromy, v jejichž korunách cvrlikají ptáci. Několik metrů dál francouzská zahrada, kde příroda musela přijmout strohé geometrické tvary. Stejně tak růžová zahrada a ovocný sad. Pomocí tyčí a drátu dostávají rostliny a stromy žádoucí tvar. Exotická část s japonskou zahradou udílí zároveň lekci z dálněvýchodní filozofie. Zrození a smrt symbolizují kameny a voda, zářivými barvami dávají azalky všemu nádech veselosti. Je-li vodopád symbolem mládí, symbolizuje voda tekoucí korytem ve tvaru hlemýždě pomíjivost života. Každý kámen, každá rostlina má svůj význam.
Spojit krajiny roztroušené po celém světě stálo mnoho peněz. Kahn však nevydal svůj majetek jen za přírodu. Přesvědčen, že nic nezůstane tak, jak je, chtěl zachytit jednou provždy všechny aspekty, zvyky a projevy lidského života, jehož osudové zmizení je podle něj jen otázkou času. To bylo v roce 1912. Albert Kahn vyslal fotografy do celého světa. Měli zachycovat momenty všedního života lidí v jiných světadílech. Vznikla z toho jedna z nejzajímavějších fotografických sbírek, tzv. Archives de la Planete. Sesbíralo se i množství filmového materiálu, jedinečných dokumentů své doby, mezi nimi i záběry z 1. sokolského sletu v Praze. Ve výstavních prostorách Espace départemental Albert Kahn jsou tyto filmy a fotografie díky moderní počítačové technice přístupny návštěvníkům.
Ne jeho nákladné projekty, ale velká hospodářská krize v roce 1929 ho přivedla na mizinu. Albert Kahn zemřel během německé okupace - jako chudý člověk.


Na hřbitově Pére Lachaise odpočívá mnoho slavných osobností.
Snímek: Marian S. Sucha

Hřbitovy

Hroby homosexuálů a gurmánů
Je-li řeč o pomíjivosti, Paříž by mohla vyprávět. Některé zdejší hřbitovy - a město jich má celkem patnáct - jsou jako muzea. Pomíjivost i sláva tu splývají v jedno tělo. Hřbitovy v Paříží mají nejen své návštěvníky, kteří se rádi oddávají tichu a poezii náhrobků, ale také své znalce a kronikáře. Jedním z nich je Vincent de Langlade. Vypráví návštěvníkům o ctnostech a slabostech Chopina a Moliéra, o Edith Piaf a Simone Signoretové, ale také o homosexuálech a gurmánech. Tento sociolog v penzi zná mystéria pařížských hřbitovů. Jeho specialitou jsou nejen velká jména, ale také společné rysy mnoha zemřelých, které působí překvapivě.
Na prohlídkovém okruhu Pére Lachaise gastronomique, na nejslavnějším hřbitově leží např. hrob Anthelma Brillat-Savarina, praotce gurmánů, nebo hrob Antoina Parmentiera, který propagoval ve Francii brambory. Také u skladatele Rossiniho je ohlášeno zastavení, ostatně Tournedos Rossini s plněnými husími játry a lanýži jsou jeho vynález. Další cesta vede k literátům, vědcům, finančníkům a samozřejmě k malířům.

Podvedený spiritualista
Ale historii snad nejokázaleji vyzdobeného hrobu na Pére Lachaise sotva kdo zná. Patří velkému spiritualistovi Allanu Kardecovi. Jeho vlastní jméno znělo Hyppolite Denizard Rivail a byl původně gymnaziálním učitelem. V dubnu 1856 ho vzal jeden kolega na spiritistické sezení. Jiskra okamžitě vzplála: duch jménem Zefír učiteli sdělil, že je jeho posláním sbírat poselství z onoho světa a šířit je. Rivail se nedal pobízet dvakrát. Velmi rychle dospěl k tomu, že v dávné keltské době působil v Bretani pod jménem Allan Kardec jako kněz. Už jeho první kniha "Život duchů" (1859) měla pronikavý úspěch. Mezi svými "spolupracovníky", kteří ho při psaní podporovali, jmenoval Sokrata, apoštola Jana, Luthera a Napoleona. Pro své učení, které spojovalo spiritismus s vírou ve stěhování duší, nalezl po celém světě více než milión nadšenců. 31. března 1869 ho ranila mrtvice, když zjistil, že ho jeho médium Célina Bequetová, které děkoval za detailní znalost onoho světa, s pomocí kompliců dlouhá léta podváděla. Ještě dnes jsou to především ženy, které vyhledávají Kardekův hrob, zastřešený podle keltského zvyku. Jeho bronzová busta díky četným dotykům neztratila nic ze svého lesku.

Zastřelený sekundant
Stejně tak se leskne, i když jen na jednom určitém místě, bronzová figura Victora Noira v životní velikosti, provinčního žurnalisty, kterého 10. ledna 1870 zastřelil Pierre Napoleon Bonaparte. Bratranec císaře měl spor s korsickými novinami La Revanche, jejichž pařížský korespondent ho nakonec vyzval na souboj. Za sekundanty si vybral dva kolegy, jedním z nich byl dvaadvacetiletý Noir. Když vyhledali prince, aby mu výzvu předali, narazili na malé pochopení: oba sekundanty vyslechl, vytáhl bez varování pistoli a střelil po Noirovi. Těžce zraněný žurnalista se doplazil k domovním dveřím a tam se zhroutil a zemřel. Pohřeb přerostl v mohutnou antimonarchistickou demonstraci. Pierre Bonaparte byl postaven před soud a - osvobozen. Velmi naturalistická náhrobní plastika od Julese Daloua zachycuje Noira v okamžiku smrti, cylindr, spadlý na zem, leží vedle něho. Sochař nedělal žádné tajemství z toho, že žurnalista byl v rozkvětu svých mužných sil, a tak to tedy jsou pohlavní orgány, které k hrobu nejvíce přitahují: "Neplodné a neuspokojené ženy," říká Langlade, "si od doteku slibují rychlé zmírnění svých problémů."

Vznešený Montparnasse
Ke vznešeným hrobům patří vznešené náhrobky. Skutečná umělecká díla jsou vidět na hřbitově Montparnasse. Leží tu Saint-Saens, J. P. Sartre a S. Beauvoirová, Samuel Beckett, André Citroen nebo dadaista Tristan Tzara. Kuriozitou je ovšem bezpochyby náhrobek manželů Pigeonových v podobě lože. Madame spí, po její levici sedí manžel a s násadkou v ruce pozoruje kolemjdoucí. V hlavách lože drží stráž anděl. Langlade to komentuje jako příklad velkoburžoazního voyeurismu.
Také na Cimetiere de Montmartre, oblíbeném zvláště u milovníků literatury - mj. tu odpočívají Heine, Zola, Stendhal, ale také skladatelé Berlioz a Offenbach - umí Vincent vyprávět trefné historky.
Nesrovnatelně populárnější než oněch pět umělců dohromady byla hrdinka románu Alexandra Dumase ml., která je tu rovněž pohřbena: Alphonsine Plessisová, "Dáma s kaméliemi" nebo - v provedení Verdiho - "La Traviata". Po celém městě známou kurtizánu poznal Dumas v roce 1844 a bezhlavě se do ní zamiloval. Protože však samozřejmě neměla v úmyslu pustit ostatní pány k vodě, ukončil žárlivý básník vztah po roce. Alphonsine zemřela 5. února 1847 na souchotiny v pouhých 23 letech. O tom, jak upřímně nabízela své půvaby, svědčí její květinový zvyk: dvacet tři dny v měsíci nosila bílé kamélie, pět dní rudé. To, že její hrob zdobí rudé porcelánové kamélie, lze podle "kronikáře" Langlada považovat za jemnou pikanterii.


Bleší a jiné trhy

Exotičtí ptáci z jihoamerické džungle, antikvární vydání esejí od Michela de Montaigne nebo džíny za babku. To vše lze sehnat na pestrých pařížských bleších a dalších trzích. Metropole na Seině je v tomto ohledu důl bez dna. Zajisté: najít Renoira v haraburdí blešího trhu, jak se to poštěstilo kdysi jednomu turistovi, je již pasé. Přesto ta směs umění a kýče "blešáků" má něco do sebe. Potkávají se tu lidé, aby si mezi zbožím poklábosili.

Bleší trh jako město
Puces de Saint-Ouen, dnes již proslulé bleší trhy na severním okraji hlavního města, zůstanou matkou všech pařížských trhů. Prý až kolem 11 miliónů lidí přitahuje rok co rok tato prodejní manéž pro levné cetky stejně jako hříšně drahé uměleckořemeslné práce. Hadry, veteš, africké masky, falešné rolexy a bezcenná bižuterie - již od brzkého rána jimi zdobí vetešníci dlažbu v labyrintu uliček Saint-Ouen.
Fajnoví kolegové ze starožitného řemesla nemají nic do činění s chiffonniers - vetešníky, kteří sbírají haraburdí. Kolem 16 pevných a zastřešených tržišť ze Saint-Ouen tvoří spíše svět sám pro sebe. Pracuje tu na 2500 "profíků". Neprodávají veteš, nýbrž speciální židle a pohovky ze 70. let, zahradní branku zdobenou kudrlinkami, nízké salónní stolky z dob kolonie či obrazy známých mistrů.

Exotický a kosmopolitní
Obzvláště exotický a kosmopolitní, ale také s docela rozumnými cenami, je Marché d'Aligre na pařížském východě za Opéra Bastille. Zde se dohaduje hlasitě jako na bazaru. Smysly jsou omámeny. V překypujících výlohách narazí i kulinářští znalci vždy na nějaké překvapení. Hned vedle stolků s olivami, fíky a buráky na Place d´Aligre čekají muslimští řezníci, pokuřující ve vchodech do svých miniaturních obchůdků na zákazníky.

Trhy pro zvláštní zboží
Vedle veteše a potravin má město ještě místa pro speciality. Například trh s květinami na Ile de la Cité. Obklopen správními budovami z druhého císařství přitahuje Marché aux Fleurs na náměstí Place Louis-Lépine v každém počasí a roční době svou nekonečně barevnou paletou nejenom přátele květin.
Knihomolové, kteří nenašli nic u bouquinistů podél Seiny, proudí o víkendech dál jihozápadně na Marché du livre ancien et d´occasion v parku Georges-Brassens. Hodiny zde můžou hledat staré knihy a listovat.
Klidněji jde trh u sběratelů známek, kteří se častěji v týdnu potkávají na Avenue Gabriel nedaleko rušné Champs-Elysées. A milovníkům umění křižují vytoužené objekty před nosem nebo nohama vždy v sobotu na jednom trhu poblíž Bastille-Opery v multikulturním východě Paříže.

MARIAN S. SUCHA

Parky

Parc des Buttes Chaumont
rue Manin, rue Botzaris (19e)
metro: Buttes-Chaumont, Botzaris

Parc Monceau
boulevard de Courcelles, avenue Vélasquez, avenue Van Dyck, avenue Ruysdael (8e)
metro: Monceau

Le jardin Albert Kahn
Espace départamental Albert Kahn
rue du Port (Boulogne-Billancourt)
metro: Boulogne Pont de Saint-Cloud


Hřbitovy

Pére Lachaise
na hřbitov je pět vchodů - ten hlavní se nachází u stanice metra Philippe-Auguste, dostanete se tam ale i branou Porte des Amandier u metra Pére-Lachaise
www.pere-lachaise.com

Montparnasse
3 boulevard Edgar-Quinet
metro: Edgar Quinet, Mantparnasse-Bienvenue, Raspail

Cimetie`re de Montmartre
Avenue Rachel
metro: La Fourche, Place de Clichy


Trhy

Puces de Saint-Ouen
rue des Rosiers, rue Paul Bert, rue Lécuyer a další
metro: Garibaldi nebo Porte de Clignancourt

Marché d'Aligre
Rue deAligre
metro: Gare de Lyon

Marché aux Fleurs
Place Louis-Lépine
metro: Chatelet, Saint-Michel

Marché du livre ancien et d'occasion
Park Georges Brassens
metro: Convention