Přijde vám divné, že v Kanadě je zadní strana krabice skotských máslových sušenek popsaná francouzštinou a že tu existují dvojjazyčné daňové formuláře? Můžeme za to poděkovat kanadskému premiérovi Pierru Trudeauovi. Byl to právě on, kdo v roce 1969, po mnoha desetiletích dohadů, nezdarů, vyhlašování nezávislých republik a pouličních nepokojů, uvedl v život skutečně dvojjazyčnou Kanadu.
Dvojjazyčnost je to však do jisté míry symbolická. Jen osmnáct procent obyvatel této severské země umí mluvit jak anglicky, tak i francouzsky. V provinciích na Západě, jako například v Britské Kolumbii, nehraje francouzština významnější roli. Angličtina je pro zdejší etnicky roztříštěnou populaci, dynamicky se proměňující díky neustálé imigraci, často jediným spojujícím prvkem. Do základních škol tak v roli druhého dorozumívacího jazyka stále víc proniká třeba čínština.
Anglicky a francouzsky mluvící populaci dělí kulturní a politická prohlubeň a dvojjazyčnost je "jen" velkým federálním kompromisem. Ve společném hlavním městě Ottawa (vybudovaném na místě zablácené dřevorubecké osady na půl cesty mezi anglofonním Torontem a frankofonním Montrealem) tak narazíte třeba na notoricky známou dopravní značku "Stůj - dej přednost v jízdě", kde je bezpochyby mezinárodně srozumitelný příkaz STOP doplněn francouzským ARRET.
Francouzsky mluvící Kanaďané, kteří žijí hlavně v provincii Québec a v menších přímořských provinciích na Východě, své anglofonní spoluobčany "moc nemusí"; hluboce prožívají pocit vlastní výjimečnosti, ale zároveň se cítí být Kanaďany. Důvod je prostý. Québečané zůstávají zarputilými roayalisty, kteří neodpustili mateřské Francii, že je v 18. století nechala v Severní Americe opuštěné napospas anglickým dobyvatelům, ale především to, že utopila v krvi republikánské revoluce monarchii a připravila o hlavu legitimního panovníka. Frankofonní Kanaďané prostě milují oficiální hlavu své země, britskou královnu Alžbětu II. a i díky ní pravidelná québecká referenda o odtržení od Kanady končí 51:49 procentům pro zachování společného státu.
A jak dnešní dvojjazyčnost řeší slavný zákon o úředních jazycích (OLA), který prosadil právě Pierre Trudeau? Jeho podstatou nebylo, jak tvrdili jeho konzervativní anglokanadští odpůrci, "nacpat nám do hrdel francouzštinu", nýbrž pouze zajistit, aby všichni Kanaďané, anglofonní nebo frankofonní, měli stejný přístup k celostátním službám a federálním úředním záležitostem. Veškerá hysterie, vyjádřená heslem "dneska dvojjazyčně, zítra francouzsky", byla neopodstatněná, i když se Québec snaží šířit francouzštinu i v jiných kandských provinciích a letos na tento záměr vydá pět miliónů dolarů. Následovalo jen několik opatření, podle nichž musí být v Kanadě veškeré zboží označeno ve dvou jazycích. Tedy i krabice skotských máslových sušenek.
Autorka je spolupracovnicí Exportéra