Anketa před knihovnou: Jiří Dědeček, písničkář

Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první?
Úplně přesně ne, ale myslím, že to muselo být něco od Astrid Lindgrenové, možná Děti z Bullerbynu. Byl to rok 1960, televizi jsme neměli a já jsem četl hodně. Velmi brzy jsem si oblíbil válečné příběhy Arkadije Gajdara, to byly kovbojky mého raného mládí.

Co jste četl naposledy?
Pevně věřím, že to naposledy nebylo... Mám jich vždycky rozečteno několik najednou - Vlasta Lavalová: Dnes nehlásili žádné popravy, John Dos Passos: 42. rovnoběžka, Haruki Murakami: Norské dřevo. Ty jsem zhruba souběžně dočetl v posledním týdnu.

Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Knížky kupuju náhodně, stále ještě jsem nepřečetl celou svou knihovnu, knihovnu své ženy a svého tchána. Nejsem asi moc dobrý zákazník, ročně koupím tak dvacet knih.

Jakou knihu jste si koupil naposledy?
Eseje Milana Kundery.

Jakému typu četby dáváte přednost?
Jak kdy. Obvykle jsem velmi nedůvěřivý vůči beletrii, dávám přednost pamětem, literatuře faktu, ale někdy strašně zatoužím ponořit se do dobrého románu.

Četl jste nějakou knihu víc než jednou?
Ano, pravidelně se vracím k Pavlu Eisnerovi, jeho Chrám i tvrz mě vždycky potěší a rozesměje. Fejetony Jana Nerudy a J. V. Sládka. Třikrát v rozmezí dvaceti let jsem četl Camusova Cizince a Pád, některá Kafkova díla. Protože se mi zdálo, že jsem jim napoprvé nerozuměl správně.

Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Protože je v nich všechno.

A vaše tři nejoblíbenější knihy?
Chrám i tvrz (Pavel Eisner)
Růže pro Emilii (William Faulkner)
Paměti babičky Kavalírové (Antonie Kavalírová)


Jiří Dědeček (*1953)
Písničkář, překladatel, scenárista. Studoval na Filozofické fakultě UK a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Překládal mj. J. Lennona, G. Brassense, E. Piaf, B. Viana a J. Brela. Letos byl zvolen předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu.

Snímek: HN - Jan Šilpoch