Klaus: Významný veřejný zájem v kauze nevidím

Klaus: Významný veřejný zájem v kauze nevidím

Prezident Václav Klaus poskytl včera Rádiu Česko a Radiožurnálu rozhovor ke kauze Nomura, v němž oznámil, že nehodlá udělit milost manažerům Nomury, trestně stíhaným v souvislosti s touto kauzou.

Vláda ve čtvrtek uzavřela dohodu s japonskou bankou Nomura. Ukončily se tak šest let trvající spory. Součástí této dohody, byť ne písemně, bylo usnesení vlády, která zavázala ministra financí Vlastimila Tlustého, který se na vás měl obrátit s žádostí o milost. Byl tento krok vlády konzultován dopředu?
Musím říci, že jsem se o této věci dozvěděl v momentu, kdy to vláda prvně projednávala, což je pár týdnů dozadu, takže jistá konzultace byla. Řekl bych k tomu snad jeden jediný dovětek, a ten zní asi takto: Já jsem už tehdy rezolutně odmítl jakoukoliv myšlenku udělit milosti předem jako předpoklad toho, že se vůbec nějaká taková smlouva uzavře nebo podepíše. Takže toto jsem já tehdy vyloučil.

Na místě je, pane prezidente, samozřejmě otázka, jak s touto žádostí naložíte?
Řekl bych k tomu ještě jednu větu předtím, jestli dovolíte. Když teď čtu velmi silácké komentáře různých našich komentátorů, kteří zdůrazňují svou svatost, ideálnost a dokonalost a říkají: Nikdy nic takového, tak bych řekl, že jako prezident bych eventuálně mohl vzít v úvahu vážný, velký, velmi významný veřejný zájem. Kdyby mně vláda řekla, že toto deklaruje jako zásadní veřejný zájem a poprosila by prezidenta, aby něco takového vzal v úvahu, to bych si představit dovedl. Myslím, že by to nebyl první případ v historii. Příkladů v různých zemích je spousta. Známe je i v tak slovutné demokratické zemi, jako je Velká Británie, že jediná možnost dohody o Severním Irsku byla, že vláda vezme zpět všechny žaloby na různé teroristy a vražedníky ze Severního Irska a oni za to odevzdají zbraně. Neboli: já si dovedu představit nějakou takovouto vážnou dohodu, a proto nemohu souhlasit s těmi absolutistickými kritiky, kteří se dneska tváří jako svatoušci a říkají, že nic takového v demokratickém státě není možné. To říkám rezolutně a moc prosím, aby tento výrok zazněl.
A teď dovětek. Něco jiného je, jestli jsem já na základě toho, co o tom dneska vím, a na základě toho, jakou formou, jakým způsobem se na mě vláda obrátila, jestli to je takový veřejný zájem, že bych já měl říci: Nedá se nic dělat, myslím, že pro blaho České republiky je potřeba, abych couvnul a milost udělil. Prohlašuji, že jsem to takto neshledal.