Evropa má dobré ekonomické vyhlídky
Evropská ekonomika po letech slabého růstu útočí na všechny ekonomické ukazatele. Pomáhá tak globálnímu růstu v době, kdy americká ekonomika zpomaluje.
Rostoucí vývoz se promítá do investic, vytváření pracovních míst a větší spotřeby. Mnohé země jako Británie nebo severské státy sice po léta měly dobré výsledky, ale dlouhodobá stagnace v centru - v dvanáctičlenné eurozóně ovládané Německem, Francií a Itálií - vedla k tomu že Evropa získala reputaci světového hospodářského loudala.
Hrubý domácí produkt eurozóny letos poroste o 2,7 procenta, což sice ve srovnání s USA není nic oslnivého, ale je to obrovské zlepšení oproti 1,4 procenta, které měla eurozóna v průměru posledních pět let. Pro příští rok většina expertů předpovídá růst kolem dvou procent.
"V Evropě se neděje žádný zázrak, je to zpožděné oživení," říká Jean-Phillipe Cotis, hlavní ekonom OECD. Podle něho dlouhodobé zpomalení vedlo Evropany k tomu, že více šetřili, a nyní spotřebu dohánějí.
Německo táhne všechny
Strukturální změny jsou stále potřeba k tomu, aby se zisky zajistily na delší dobu. Většina zlepšení se letos odehrála v Německu, které s sebou táhne své sousedy, zatímco mnoho firem ve Francii či v Itálii stále těžce bojuje s globální konkurencí.
Změny pracovního práva a sociálních systémů jsou na žebříčku vládních priorit stále nízko, protože opatření směřující k volnému trhu zůstávají nepopulární. Přesto vlády, firmy i odbory udělaly mnoho organických změn, aby obnovily část ztracené dynamiky.
Růst zisků firem a nový optimismus způsobily, že firmy opět investují doma, hlavně v Německu.
"Být nyní podnikatelem v Německu je zábava," říká Jürgen Grossmann, vlastník ocelářské skupiny Georgsmarienhütte. "Svět chce naše výrobky, máme rekordní počet objednávek."
Mnoho německých firem našlo skuliny v německém pracovním právu a zlepšilo produktivitu. Odměnou byly větší zisky. Například nástrojářská firma Trumpf Group sídlící nedaleko Stuttgartu, typická střední rodinná společnost, vyjednala rozšíření pracovního týdne z 35 na 40 hodin. Příplatky jsou vázané na zisk, ale firma zase garantuje pracovní místa.
Díky obrovskému zájmu zákazníků z východní Evropy a Asie přijala 450 nových pracovníků ke svým 6500, investice firmy stouply o 75 procent - a to hlavně v Německu, kde otevírá celou novou továrnu.
"Naše rozhodnutí investovat v Německu bylo závislé na dohodě s našimi zaměstnanci. Pětatřicetihodinový pracovní týden je vtip, s tím se nedá mezinárodně soutěžit," řekla Nicola Leibingerová-Kammülerová, ředitelka firmy.
Oživení investic způsobilo snížení nezaměstnanosti v Německu z více než pěti miliónů v lednu na méně než čtyři milióny v listopadu.
I malé oživení povzbudilo spotřebu, která letos podle očekávání poroste o 0,8 procenta po stagnaci či snížení od roku 2001. V celé eurozóně nezaměstnanost klesla na 7,7 procenta z devíti v roce 2004.
Odbory se jinde brání
V jiných evropských zemích se investice zlepšují méně viditelně než v Německu. Itálie, Francie či Španělsko nesnížily cenu práce či nezvýšily produktivitu tak agresívně jako Němci. V jiných zemích se odbory návrhům bránily.
"Některé změny z Německa - třeba delší pracovní doba - jsou v Itálii nerealistické kvůli odporu odborů," řekl Ernesto Greco, ředitel italské nábytkářské firmy Natuzzi. Aby globálně uspěla, vyrábí nyní v Brazílii, Číně a Rumunsku.
Špatný japonský příklad
Optimistický výhled by ale mohl pokazit další růst eura vůči dolaru či plánované zvyšování daní v Německu a Itálii, kde se vlády budou snažit splnit fiskální kritéria EU.
Ekonomové se bojí hlavně zvýšení DPH v Německu o tři procenta na 19 procent, což je plánováno na leden. Zatímco jedni tvrdí, že to jen krátce omezí spotřebu, jiní poukazují na příklad Japonska, kde podobné zvýšení v roce 1997 stagnaci jen prodloužilo.
