PORADNA
Nová právní úprava ošetřování člena rodiny
Je zaměstnavatel povinen omluvit zaměstnance v práci, jestliže se chce starat o svého nemocného partnera (ve smyslu registrovaného partnerství)? Má takový zaměstnanec nárok na mzdu, nebo nemocenskou po tuto dobu?
Současný zákoník práce vyjmenovává mezi osobními překážkami v práci na straně zaměstnance i překážku z důvodu ošetřování "jiného člena rodiny".
Pojem "člen rodiny" není zákoníkem práce definován. Při výkladu se tedy v praxi nejčastěji vychází z nařízení, kterým se provádí zákoník práce (č. 108/1994 Sb., bod 4 přílohy), který mj. vyjmenovává i druha.
Nový zákoník nahradil pojem "člen rodiny" pojmem "jiný člen domácnosti podle § 115 občanského zákoníku". Tím došlo k faktickému rozšíření okruhu osob, při jejichž ošetřování musí zaměstnavatel omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci.
Domácnost tvoří všechny fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Není tedy pochyb o tom, že partner ve smyslu registrovaného partnerství mezi tyto osoby patří za předpokladu, že partneři spolu trvale žijí.
Ošetřování nebo péče o jinou fyzickou osobu patří mezi důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance. Podle nové právní úpravy nemocenského pojištění má náležet zaměstnanci tzv. ošetřovné.
Podmínky nároku na ošetřovné a jeho výši upravuje zákon o nemocenském pojištění. Zaměstnanci, který se stará o jiného člena domácnosti, tedy nenáleží mzda, náhrada mzdy ani nemocenské. Zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci. Zaměstnanec není povinen žádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna v souvislosti s překážkou v práci, postačuje pouze její prokázání.
Je pravda, že podle nového zákoníku práce musí zaměstnavatel vyplácet zaměstnanci mzdu v době jeho nemoci, kdy nepracuje?
Skutečně v případě dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, nikoli však v případech ostatních důležitých osobních překážek na straně zaměstnance, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu. Nikoliv ale mzda samotná, ta se vyplácí pouze za vykonanou práci.
Nová právní úprava vychází ze zásady, že prvních 14 kalendářních dnů od vzniku dočasné pracovní neschopnosti bude zaměstnavatel namísto nemocenských dávek poskytovat náhradu mzdy nebo platu.
Na rozdíl od současné úpravy nemocenských dávek nebude poskytovat zaměstnavatel tuto náhradu mzdy za kalendářní dny, ale pouze za pracovní dny.
Náhrada mzdy nebo platu přísluší ve výši 30 procent průměrného výdělku za první tři dny a ve výši 69 procent průměrného výdělku od čtvrtého dne v rámci trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény).
Ponechává se na smluvní volnosti nebo rozhodnutí zaměstnavatele, bude-li zaměstnavatel poskytovat náhradu mzdy ve vyšší částce, maximálně však ve výši průměrného měsíčního čistého výdělku zaměstnance; tato náhrada je považována za tzv. uznatelný náklad zaměstnavatele a není zdanitelným příjmem na straně zaměstnance.
V důsledku toho se pojistné na nemocenské pojištění, jehož poplatníkem je zaměstnavatel, snižuje ze současných 3,3 procenta na 1,4 procenta vyměřovacího základu. Zaměstnavatelé s méně než 26 nemocensky pojištěnými zaměstnanci mají možnost zvolit si zvýšenou sazbu pojistného na nemocenské pojištění, která bude v roce 2007 činit 3,3 procenta z jejich vyměřovacího základu.
V případě této volby je zaměstnavatel oprávněn odečítat z pojistného polovinu částky, kterou zúčtoval všem svým zaměstnancům na náhradě mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti.
Autorka je právničkou advokátní kanceláře HOLEC, ZUSKA & Partneři
