Jan Zrzavý: Dobré skutky podzimní ministryně Miroslavy K.

Dobré skutky podzimní ministryně Miroslavy K.

V hodinách, kdy se scházejí vrcholní politici a hrozí, že už zase sestaví vládu, se z tohoto příspěvku snadno může stát i nekrolog. Tím spíše však stojí za to říci: Podzimní mise ministryně Kopicové a jejího týmu pohnula s vysokými školami a výzkumem v rozsahu dosud nevídaném. Věřme, že šance na pokračování v rozběhnutých změnách zůstane.

Tajemství staré Prahy

Návštěvníci historického jádra Prahy se mimoděk stávají i návštěvníky centra řízení českého výzkumu. Kousek od Valdštejnského paláce sídlí sekretariát vládní Rady pro výzkum a vývoj (RVV), nedaleko od svatého Mikuláše zase ministerstvo školství se svou "skupinou pro výzkum a vysoké školství" a naproti Národnímu divadlu pak Akademie věd a Grantová agentura. A právě v tomto trojúhelníku vláda - ministerstvo - akademie (přes nějž protéká 70 % výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj) se za sto dnů od nástupu ministryně školství Miroslavy Kopicové odehrálo leccos zajímavého.

Lidé odění v hermelínu

Významnou změnu přinesla například novela zákona o vysokých školách. Už loni byla dosavadní "dotace" ze státního rozpočtu na vzdělávací a výzkumnou činnost nahrazena "příspěvkem", ale právní úprava "příspěvku" byla zcela nejasná. Rok 2006 se tak stal docela napínavým: neví-li management vysoké školy ještě v listopadu, zda zbývající peníze může převést do univerzitních fondů ("příspěvek"), anebo je musí v předvánočním běsnění utratit za kancelářské svorky ("dotace"), je o napětí postaráno. Naštěstí se vše podařilo na poslední chvíli zformulovat tak, že příspěvek je opravdu příspěvkem.
Někteří rektoři sice v médiích proti novele rituálně zaprotestovali, většinou ale zjevně proto, že jim velmi zrychlený proces, jímž novela prošla, nepřipadal důstojný zákona o vysokých školách. Ostatně od lidí, kteří nemalou část svého života tráví oděni v hermelínu, lze zvýšený akcent na formální stránku věci očekávat; jinak je evidentní, že naděje na dlouhodobě racionální hospodaření vysokých škol významně vzrostla.
Ministerstvo školství bude patrně úspěšné i v jednáních o řešení chronického problému s daní z přidané hodnoty ve výzkumu a vývoji. U projektů hrazených z Evropské unie totiž DPH není uznatelným nákladem a kdo dostane evropské peníze na výzkumný projekt, je vzápětí odměněn povinností zatížit vlastní rozpočet rezervováním peněz na úhradu DPH.
Není pak příliš ku podivu, že ČR je na jednom z posledních míst v zapojení do evropských projektů. Nejde o malé ztráty: odhaduje se, že současné tempo čerpání evropských fondů připraví český výzkum v následujícím období o půl druhé miliardy korun ročně. Nový výklad zákona o DPH i jeho připravovaná novelizace přicházejí v poslední chvíli.

I byrokrat umí překvapit

Razantní nástup Topolánkovy vlády ale přinesl českému výzkumu i institucionální znejistění.
Už 20. září vláda nečekaně rozhodla o přesunu RVV z Úřadu vlády pod ministerstvo školství. To hrozilo průšvihem, neboť rada je ze zákona nadresortním orgánem nahrazujícím činnost neexistujícího ministerstva pro výzkum. Obava, že přesunem dojde k její degradaci na poradní orgán jednoho ministerstva, tak byla na místě. Naštěstí se však nenaplnila, a postavení rady naopak symbolicky posílilo, když v jejím čele nedávno nahradil ministryni Kopicovou přímo premiér Topolánek.
Nelze ale říct, že by vše zůstalo při starém. Mnohé se naopak pohnulo k lepšímu. Právě v těchto dnech například probíhá na ministerstvu školství hloubková reorganizace, na níž se lidé z RVV významně podílejí a která dává naději, že se právě tento úřad stane centrem reorganizace českého výzkumu, což je role, kterou by se před čtvrt rokem neodvážil ministerským byrokratům svěřit ani spíše lehkomyslný autor těchto řádků.

Pozice svinutého ježka

Třetí vrchol "výzkumného trojúhelníku" - Akademie věd - dává zatím najevo, že nejlepší bude se do ničeho nemíchat.
Přitom v roce 2007 čeká ústavy AV transformace na stejnou právní formu, jakou dnes mají veřejné vysoké školy. Tím padnou poslední racionální bariéry mezi oběma typy institucí a ty budou nadále fakticky srůstat. Jak dlouho se v této situaci bude Akademii vyplácet zažitá pozice svinutého ježka, těžko odhadnout. Racionalizace absurdního uspořádání české vědy přijde a zkušenost praví, že je lépe být u toho, než čekat za zavřenými dveřmi, jak to dopadne.
Autor, profesor biologie, je předsedou odborné komise Rady pro výzkum a vývoj