Hospodářské noviny přinášejí sérii článků, v nichž se budou čeští i zahraniční autoři až do konce roku zamýšlet nad tím, co rok 2007 zdědí od roku letošního. Zveřejníme úvahy Hanse Blixe, Luďka Niedermayera, Petera W. Galbraitha či Richarda Bransona. Sérii uzavře úvaha českého prezidenta Václava Klause.
Jaký byl rok 2006? Dal dobrý, nebo špatný základ pro rok následující? Neměli bychom hodnotit pouze rok 2006, ale měli bychom se podívat, v jakém prostředí žijeme, z dlouhodobého hlediska.
Kapitálem jsou lidé
Od doby Kryštofa Kolumba až do roku 1800 největší roli v lidském životě hrály vlády a monarchové, jejichž cílem bylo objevovat, získávat a využívat přírodní zdroje. V období mezi rokem 1800 a 2000 došlo k mnoha významným objevům a změnám. Byl například vynalezen parní stroj, vznikaly nadnárodní společnosti, pomalu přicházela globalizace. Její bouřlivý rozvoj začal po roce 2000, a to díky rozvoji internetu a broadbandu, výrobě levných procesorů a pamětí. Trend snížil bariéry mezi lidmi, místy a myšlenkami na celém světě. Korporace si začaly uvědomovat, že jejich největším kapitálem jsou lidé, a společnost začala chápat, že právě technologie a přístup lidí k technologiím a způsob jejich využívání rozdělí v budoucnu národy na vítěze a ty ostatní.
Právě pokles cen technologií a rozšíření broadbandu umožňuje v zemích, jako jsou Čína a Indie, silný rozvoj střední vrstvy. V Číně se jedná o sto miliónů lidí. Tento fenomén může zemím jihovýchodní Asie přinést větší politickou stabilitu, ale současně je to ohromná výzva pro vyspělé země. Politici často považují Čínu a Indii pouze za levnou pracovní sílu, což je iluze. Tyto země se stále rychleji stávají inovativními ekonomikami.
Co rozhodne v tomto století
Dnes víme, že v 21. století bude žít více než dvě třetiny lidí v jihovýchodní Asii. Nyní Indie vychovává 250 tisíc softwarových inženýrů ročně a 26 procent HDP vytváří prodej a vývoj softwaru. Konkurenční výhodou Indie je, že na rozdíl od Evropy disponuje 600miliónovou populací ve věku pod 26 let.
Obdobný rozvoj probíhá také v Číně. Mezi hlavní priority země na dalších pět let patří rozvoj vědy, technologií a vzdělávání.
Čínská ekonomika patří z pohledu hrubého národního produktu přepočítaného na kupní sílu na hlavu mezi čtyři nejvyspělejší ekonomiky světa. Do roku 2010 chce Čína mít padesát společností v žebříčku Fortune 500.
Stárneme a málo riskujeme
Myslím si, že Evropa se v tuto chvíli bohužel nachází v "zóně komfortu". Produktivita práce za hodinu je sice srovnatelná s produktivitou práce ve Spojených státech, ale Evropané nepracují dostatečný počet hodin. Pokud si chceme udržet evropský způsob života, znamená to radikálně zvýšit hodinovou produktivitu práce.
Výzvou je také stárnoucí populace Evropy. Dnes je v Evropě poměr pracujících lidí k důchodcům 3:1. Za deset let tento poměr bude pouze 2:1. V tomto bodě má Indie vůči Evropě velkou konkurenční výhodu: daleko mladší populaci.
Další aspekt, který hraje proti Evropě, je malá ochota riskovat v podnikání. Evropa byla pro svět příkladem po druhé světové válce. To však již není pravda, dnes jí chybí zdravý podnikatelský duch.
Evropa se na prahu 21. století snaží konkurovat inovativním ekonomikám s nástroji a přístupy z 18. století. Příkladem je model vzdělávání, který se za posledních dvě stě padesát let nezměnil. Studenti jsou stále nuceni memorovat, systém není postaven na individualitě a silných stránkách studentů.
Podíl zahraničních studentů v Evropě je pouze 2,6 % v porovnání se 40 % zahraničních studentů, kteří studují v USA. Akademický a podnikatelský svět se rozcházejí, univerzity vychovávají pracovní sílu, která je odtržená od reality podnikání. V roce 2009 bude na trhu práce chybět 120 tisíc specialistů na informační technologie.
Výzkum: Sever jako vzor
Na oblast vzdělávání logicky navazuje výzkum a vývoj. Být učitelem nebo vědcem v Evropě je opravdu hodně drahý koníček. V Evropě probíhá více výzkumů a produkuje se více vědeckých dokumentů než ve Spojených státech. Bohužel výsledky výzkumu nedokážeme převést do praxe. Výjimkou jsou pouze severské země.
S výzkumnou činností souvisejí také patenty a jejich administrace. Ve srovnání se Spojenými státy je registrace patentu v Evropě dvacetkrát dražší.
Posledním, velmi alarmujícím ukazatelem jsou investice do vědy a výzkumu. Evropská unie do vědy a výzkumu investuje pouze šest procent investic, zatímco do rozvoje zemědělství proudí čtyřiačtyřicet procent (!).
Vzdělávání, výzkum a vývoj otevírají dveře podnikání. Malé a střední firmy generují 57 % HDP Evropské unie a zaměstnávají 120 miliónů lidí. Bohužel poměrně málo využívají informační technologie. Příčinou je především nedostatek peněz, flexibility pracovního práva a mobility pracovní síly.
V Evropě se do těchto firem investují pouze čtyři miliardy rizikového kapitálu, zatímco v USA se jedná až o 45 miliard.
Vlády se bojí reforem
Klíčovou roli v postavení Evropy hrají politici a jejich odvaha přicházet se změnami a reformami. Vládní činitelé většinou vědí, co dělat, ale nenajdou odvahu své názory voličům sdělit.
Politici by měli rozvíjet konkurenceschopnost evropských zemí a vytvářet pro podnikání vhodné prostředí. Za uplynulých 35 let vznikly v Evropě pouze čtyři milióny pracovních míst, zatímco ve Spojených státech s jich podařilo zřídit 57 miliónů.
Ale osobně se domnívám, že to není důvod k pesimismu. V současné době v Evropě již existují ekonomiky, které se navzdory "komfortní zóně" úspěšně rozvíjejí. Jednou z nich je Finsko, které je zemí s největší konkurenceschopností. Domnívám se, že Evropa se může na finském přístupu k rozvoji člověka jako individuality poučit. Měl jsem tu čest pracovat poslední dvě měsíce v týmu kolem Matti Vanhanena, finského předsedy vlády, který chce uvést do života cíle stanovené v tzv. Lisabonské agendě.
Nač se zaměřit
EU a jednotlivé vlády by se měly zaměřit na reformy, které umožní Evropě posílit konkurenceschopnost v 21. století. Podle mého soudu je třeba začít co nejdříve v oblasti školství. Velký důraz by měl být kladen na redefinici vzdělávacího procesu. Jednou z cest je větší využití e-learningu a project learningu. Vzhledem ke stále se zvyšujícímu věku obyvatel Evropy je velmi důležité vytvořit také podmínky pro celoživotní vzdělávání.
Více pozornosti musí být zaměřeno na reformu týkající se patentů a na daleko intenzívnější spolupráci mezi firmami, univerzitami a vládami - ať již na úrovni Evropské unie či regionální.
V oblasti malých a středních firem bude muset být pozornost zaměřena především na flexibilní pracovní právo, mobilitu pracovní síly, zpřístupnění zdrojů (například dostupnost rizikového kapitálu), možnost získávání grantů ze strukturálních fondů Evropské unie a zlepšení služeb poskytovaných vládou pro tento segment trhu.
A jakou roli hraje v tomto procesu postupné změny Česká republika? Domnívám se, že velkou. Jako jeden z nových členů Evropské unie máme poměrně dynamickou ekonomiku a nejsme zatíženi stereotypy. Česká republika se bude v následujících letech připravovat na předsednictví Evropské unie. Máme tak šanci pokračovat v aktivitách zahájených za finského předsednictví. Je to pro nás jedinečná příležitost, jak pomoci v rozvoji Evropě a současně podpořit také rozvoj České republiky a zvýšit její viditelnost.
Co mě naučil Bill Gates
Na začátku zazněla otázka, jaký byl rok 2006 a zda položil špatný, nebo dobrý základ pro rok 2007.
Všichni máme rádi úspěch. Ale úspěch je špatný učitel, protože někdy může vést k pohodlnosti. A současný stav evropské ekonomiky je právě odrazem jejího úspěchu po druhé světové válce.
Uvědomuji si, že moje zamyšlení asi nevyznělo příliš optimisticky, ale od Billa Gatese jsem se naučil, že "špatná zpráva musí putovat rychle".
Ještě před sedmi osmi lety jsem byl brutální optimista. S klidným svědomím mohu říct, že jsem optimistou zůstal, ale ne už tak brutálním. Osobně si myslím, že v roce 2007 máme velkou šanci posunout Evropu a současně Českou republiku zase o kus dál a pokusit se pro naše děti vytvořit příznivější prostředí pro život, studium i budoucí podnikatelské aktivity.
Proto bych chtěl čtenářům Hospodářských novin do nového roku popřát hodně zdraví a štěstí a především odvahu probudit Evropu a s ní i Českou republiku, dokud není ještě pozdě.
Autor je viceprezidentem společnosti Microsoft pro strategii v regionu Evropy, Blízkého východu a Afriky
Jaký byl rok 2006? Dal dobrý, nebo špatný základ pro rok následující? Neměli bychom hodnotit pouze rok 2006, ale měli bychom se podívat, v jakém prostředí žijeme, z dlouhodobého hlediska.
Kapitálem jsou lidé
Od doby Kryštofa Kolumba až do roku 1800 největší roli v lidském životě hrály vlády a monarchové, jejichž cílem bylo objevovat, získávat a využívat přírodní zdroje. V období mezi rokem 1800 a 2000 došlo k mnoha významným objevům a změnám. Byl například vynalezen parní stroj, vznikaly nadnárodní společnosti, pomalu přicházela globalizace. Její bouřlivý rozvoj začal po roce 2000, a to díky rozvoji internetu a broadbandu, výrobě levných procesorů a pamětí. Trend snížil bariéry mezi lidmi, místy a myšlenkami na celém světě. Korporace si začaly uvědomovat, že jejich největším kapitálem jsou lidé, a společnost začala chápat, že právě technologie a přístup lidí k technologiím a způsob jejich využívání rozdělí v budoucnu národy na vítěze a ty ostatní.
Právě pokles cen technologií a rozšíření broadbandu umožňuje v zemích, jako jsou Čína a Indie, silný rozvoj střední vrstvy. V Číně se jedná o sto miliónů lidí. Tento fenomén může zemím jihovýchodní Asie přinést větší politickou stabilitu, ale současně je to ohromná výzva pro vyspělé země. Politici často považují Čínu a Indii pouze za levnou pracovní sílu, což je iluze. Tyto země se stále rychleji stávají inovativními ekonomikami.
Co rozhodne v tomto století
Dnes víme, že v 21. století bude žít více než dvě třetiny lidí v jihovýchodní Asii. Nyní Indie vychovává 250 tisíc softwarových inženýrů ročně a 26 procent HDP vytváří prodej a vývoj softwaru. Konkurenční výhodou Indie je, že na rozdíl od Evropy disponuje 600miliónovou populací ve věku pod 26 let.
Obdobný rozvoj probíhá také v Číně. Mezi hlavní priority země na dalších pět let patří rozvoj vědy, technologií a vzdělávání.
Čínská ekonomika patří z pohledu hrubého národního produktu přepočítaného na kupní sílu na hlavu mezi čtyři nejvyspělejší ekonomiky světa. Do roku 2010 chce Čína mít padesát společností v žebříčku Fortune 500.
Stárneme a málo riskujeme
Myslím si, že Evropa se v tuto chvíli bohužel nachází v "zóně komfortu". Produktivita práce za hodinu je sice srovnatelná s produktivitou práce ve Spojených státech, ale Evropané nepracují dostatečný počet hodin. Pokud si chceme udržet evropský způsob života, znamená to radikálně zvýšit hodinovou produktivitu práce.
Výzvou je také stárnoucí populace Evropy. Dnes je v Evropě poměr pracujících lidí k důchodcům 3:1. Za deset let tento poměr bude pouze 2:1. V tomto bodě má Indie vůči Evropě velkou konkurenční výhodu: daleko mladší populaci.
Další aspekt, který hraje proti Evropě, je malá ochota riskovat v podnikání. Evropa byla pro svět příkladem po druhé světové válce. To však již není pravda, dnes jí chybí zdravý podnikatelský duch.
Evropa se na prahu 21. století snaží konkurovat inovativním ekonomikám s nástroji a přístupy z 18. století. Příkladem je model vzdělávání, který se za posledních dvě stě padesát let nezměnil. Studenti jsou stále nuceni memorovat, systém není postaven na individualitě a silných stránkách studentů.
Podíl zahraničních studentů v Evropě je pouze 2,6 % v porovnání se 40 % zahraničních studentů, kteří studují v USA. Akademický a podnikatelský svět se rozcházejí, univerzity vychovávají pracovní sílu, která je odtržená od reality podnikání. V roce 2009 bude na trhu práce chybět 120 tisíc specialistů na informační technologie.
Výzkum: Sever jako vzor
Na oblast vzdělávání logicky navazuje výzkum a vývoj. Být učitelem nebo vědcem v Evropě je opravdu hodně drahý koníček. V Evropě probíhá více výzkumů a produkuje se více vědeckých dokumentů než ve Spojených státech. Bohužel výsledky výzkumu nedokážeme převést do praxe. Výjimkou jsou pouze severské země.
S výzkumnou činností souvisejí také patenty a jejich administrace. Ve srovnání se Spojenými státy je registrace patentu v Evropě dvacetkrát dražší.
Posledním, velmi alarmujícím ukazatelem jsou investice do vědy a výzkumu. Evropská unie do vědy a výzkumu investuje pouze šest procent investic, zatímco do rozvoje zemědělství proudí čtyřiačtyřicet procent (!).
Vzdělávání, výzkum a vývoj otevírají dveře podnikání. Malé a střední firmy generují 57 % HDP Evropské unie a zaměstnávají 120 miliónů lidí. Bohužel poměrně málo využívají informační technologie. Příčinou je především nedostatek peněz, flexibility pracovního práva a mobility pracovní síly.
V Evropě se do těchto firem investují pouze čtyři miliardy rizikového kapitálu, zatímco v USA se jedná až o 45 miliard.
Vlády se bojí reforem
Klíčovou roli v postavení Evropy hrají politici a jejich odvaha přicházet se změnami a reformami. Vládní činitelé většinou vědí, co dělat, ale nenajdou odvahu své názory voličům sdělit.
Politici by měli rozvíjet konkurenceschopnost evropských zemí a vytvářet pro podnikání vhodné prostředí. Za uplynulých 35 let vznikly v Evropě pouze čtyři milióny pracovních míst, zatímco ve Spojených státech s jich podařilo zřídit 57 miliónů.
Ale osobně se domnívám, že to není důvod k pesimismu. V současné době v Evropě již existují ekonomiky, které se navzdory "komfortní zóně" úspěšně rozvíjejí. Jednou z nich je Finsko, které je zemí s největší konkurenceschopností. Domnívám se, že Evropa se může na finském přístupu k rozvoji člověka jako individuality poučit. Měl jsem tu čest pracovat poslední dvě měsíce v týmu kolem Matti Vanhanena, finského předsedy vlády, který chce uvést do života cíle stanovené v tzv. Lisabonské agendě.
Nač se zaměřit
EU a jednotlivé vlády by se měly zaměřit na reformy, které umožní Evropě posílit konkurenceschopnost v 21. století. Podle mého soudu je třeba začít co nejdříve v oblasti školství. Velký důraz by měl být kladen na redefinici vzdělávacího procesu. Jednou z cest je větší využití e-learningu a project learningu. Vzhledem ke stále se zvyšujícímu věku obyvatel Evropy je velmi důležité vytvořit také podmínky pro celoživotní vzdělávání.
Více pozornosti musí být zaměřeno na reformu týkající se patentů a na daleko intenzívnější spolupráci mezi firmami, univerzitami a vládami - ať již na úrovni Evropské unie či regionální.
V oblasti malých a středních firem bude muset být pozornost zaměřena především na flexibilní pracovní právo, mobilitu pracovní síly, zpřístupnění zdrojů (například dostupnost rizikového kapitálu), možnost získávání grantů ze strukturálních fondů Evropské unie a zlepšení služeb poskytovaných vládou pro tento segment trhu.
A jakou roli hraje v tomto procesu postupné změny Česká republika? Domnívám se, že velkou. Jako jeden z nových členů Evropské unie máme poměrně dynamickou ekonomiku a nejsme zatíženi stereotypy. Česká republika se bude v následujících letech připravovat na předsednictví Evropské unie. Máme tak šanci pokračovat v aktivitách zahájených za finského předsednictví. Je to pro nás jedinečná příležitost, jak pomoci v rozvoji Evropě a současně podpořit také rozvoj České republiky a zvýšit její viditelnost.
Co mě naučil Bill Gates
Na začátku zazněla otázka, jaký byl rok 2006 a zda položil špatný, nebo dobrý základ pro rok 2007.
Všichni máme rádi úspěch. Ale úspěch je špatný učitel, protože někdy může vést k pohodlnosti. A současný stav evropské ekonomiky je právě odrazem jejího úspěchu po druhé světové válce.
Uvědomuji si, že moje zamyšlení asi nevyznělo příliš optimisticky, ale od Billa Gatese jsem se naučil, že "špatná zpráva musí putovat rychle".
Ještě před sedmi osmi lety jsem byl brutální optimista. S klidným svědomím mohu říct, že jsem optimistou zůstal, ale ne už tak brutálním. Osobně si myslím, že v roce 2007 máme velkou šanci posunout Evropu a současně Českou republiku zase o kus dál a pokusit se pro naše děti vytvořit příznivější prostředí pro život, studium i budoucí podnikatelské aktivity.
Proto bych chtěl čtenářům Hospodářských novin do nového roku popřát hodně zdraví a štěstí a především odvahu probudit Evropu a s ní i Českou republiku, dokud není ještě pozdě.
Autor je viceprezidentem společnosti Microsoft pro strategii v regionu Evropy, Blízkého východu a Afriky
