Dřív nosily smrt, dnes jsou pro zábavu

Dřív nosily smrt, dnes jsou pro zábavu

Střelný prach, který je základní surovinou pro výběr rachejtlí, byl vynalezen v období mezi sedmým a devátým stoletím v Číně. Do Evropy se dostal až ve století třináctém.
Už kolem roku 500 byl ale objeven ledek neboli dusičnan sodný. Ten se stal ještě se sírou a smolou základní surovinou pro výrobu prvních rachejtlí. První rachejtle použili v polovině sedmého století obyvatelé Cařihradu proti arabským nájezdníkům.
Takzvaný řecký oheň vyrobený ze síry, smoly a zřejmě i ledku sloužil především k zapalování nepřátelských lodí. Protože ve směsi řeckého ohně bylo i pálené vápno, nebylo možné rachejtli uhasit. Ještě před vynálezem rakety byly rachejtle házeny, později stříleny lukem. Pak mohl oheň dolétnout až na tři sta metrů.
Velkým propagátorem rachejtlí byl ruský car Petr I. Ten využíval světlice jako signalizační znamení mezi loděmi. Sám je i vlastnoručně vyráběl a založil ústav na jejich výrobu. Ohňostroje byly oblíbené i na dvoře francouzských králů Ludvíka XV. a XVI. Jeden z největších ohňostrojů předvedl anglický král Jiří II. v roce 1749. Odpalovači tenkrát vystřelili deset až dvanáct tisíc raket.
Ohňostroje se od té doby příliš nezměnily. Stále se barví pomocí chemických látek a zvláště po objevení hořčíku a hliníku se ohně rozjasnily a barvy jsou zářivější. (brz)