Marsa Alam: Egypt neobjevený - NOVÉ LETOVISKO U RUDÉHO MOŘE

Snímek: ARNAUD CHICUREL/HEMIS.FR

Čisté moře, nedotčené pláže s nádechem tropů a k tomu spoustu možností, jak si moře užít bez asistence davů turistů, a ať už potápěním nebo výlety, tvoří z oblasti Marsa Alam vyhledávanou destinaci nejen pro zimní dovolenou.
Nenajdete zde zatím davy turistů, neuslyšíte češtinu a ruštinu na každém kroku. Místo toho klidné, poloprázdné pláže. A korálové útesy s rozmanitým podmořským životem jsou doslova jen pár temp od břehu. Dalo by se říci, co by kamenem dohodil. Ale v Egyptě je lépe na kameny i cokoliv dalšího z přírody raději zapomenout. Egypťané jsou totiž na ničení svého přírodního bohatství velice hákliví a téměř tradiční zvyk všech Středoevropanů přivézt si od moře mušli nebo kousek korálu vychází překvapené turisty zatraceně draze (pokuta začíná na hranici 100 dolarů). O hrozbě odlétajícího letadla nemluvě.
Z důvodů, proč tady na jihu rostou hotelové komplexy překotným tempem, jsou markantní především dva. Jedním je zprovoznění nového letiště v Marsa Alam, díky kterému odpadá turistům víc než tříhodinové trmácení se autobusem z letiště v Hurghadě. Za prudkým rozvojem místní turistiky stojí také stále kvalitnější technologie na úpravu mořské vody, bez kterých by osídlení těchto tradičně nehostinných končin pouště nebylo vůbec možné.
Zdroje pitné vody jsou tu jinak takřka mizivé.

Podmořský svět nadosah
Korálové útesy v bezprostřední blízkosti pláží jsou jedním z největších lákadel letovisek jižní části egyptského pobřeží Rudého moře. Například v laguně Hotelu Brakya Bay, v oblasti Marsa Alam, se ve fascinujícím podmořském světě ocitáte už pár kroků od pláže. Stačí se - byť jen se šnorchlem - zanořit pod hladinu. Kolem vás proplouvají ryby roztodivných tvarů a pestrých barev. Z bezprostřední blízkosti několika metrů tady můžete zahlédnout rejnoka nebo vyrušit hejno ryb.
Nejednomu méně zcestovalému turistovi se přihodilo, že si při hledání odlehlejších částí pláže nevšiml varovných označení a byl vykázán z vody ostrým pískáním pobřežní hlídky. Poničit korály je tu totiž velice jednoduché. V oblasti Hurghady o tom vědí své. Potápěči, kteří tam kdysi jezdili za bujnými korálovými zahradami, hovoří o zdevastovaných útesech.

Port Ghalib - umělý přístav
Nedaleko Marsa Alam vyrůstá jeden z divů moderního turistického luxusu. Na zelené louce, v africkém kontextu přesněji řečeno na písku a kamení pusté pouště, zde vzniká letovisko, jehož ambicí je stát se v blízké době turistickou destinací první třídy, podobně jako například Dubaj. Port Ghalib, jak se letovisko nazývá, se nachází asi jen pět minut jízdy od mezinárodního letiště v Marsa Alam. Tvoří jej devět umělých městeček, kde se nachází 23 hotelů, golfové hřiště, luxusní vily a další obytné objekty, obchody a zábavní podniky.
V bezprostřední blízkosti letiště a vyhlášených korálových útesů vznikl také první soukromý a uměle budovaný přístav v Egyptě - Port Ghalib. Byl otevřen v roce 2002, v současné době má kapacitu 500 jachet. Už letos se počítá s rozšířením kapacity o dalších pět set míst. Během několika let by se měl stát hlavním útočištěm jachtařů v celém Rudém moři.
Přestože projekt Port Ghalibu je pojatý víc než velkolepě a počítá se zde s luxusními bulváry, golfovými hřišti, umělými lagunami, dnes stále ještě spíš než cokoliv jiného připomíná obří staveniště. Stojí zde zatím jen pár nedávno dokončených staveb a prozatím opuštěných budov, o to víc však bohužel vyniká jejich nevkus.

Safari v poušti
Pustina ležící za hotelovými komplexy na pobřežích připomíná konec světa. Ale kupodivu i v tomto prostoru se dá najít povyražení pro turisty, kterým už slunění na pláži zevšednělo.
Většina hotelů a tour operátorů nabízí tzv. pouštní safari. Zpočátku lze jen těžko pochopit, co může být na výletu do pouště na malých motorových čtyřkolkách tak zajímavého. Pokud však "safari v poušti" vyzkoušíte, během několika minut pochopíte, že na projížďce vlahým pouštním vzduchem není ani tak důležitých těch pár geologických pozoruhodností, na které vás průvodci upozorní, ale především zážitek z volného, zdánlivě nekonečného prostoru všude kolem.
Součástí projížďky obvykle bývá také návštěva "tradiční" beduínské rodiny v poušti a pozvání na čaj, který se v Egyptě pije téměř všude v kteroukoliv denní dobu. Krásná, tajemně mlčící beduínka, okolo se tetelí dva malí černouškové, kteří si o podivně vyhlížejících turistech v šátcích, slunečních brýlích a pod nánosy opalovacích krémů evidentně myslí své. A když si od nich koupíte bubínek či hrnek, cítíte se hned trochu jako Angelina Jolie zachraňující Afriku. Pak nad pouští začne zapadat slunce a člověk se jen nerad vytrhne z romanticky bizarního zasnění. Zvlášť když tuší (a později není problém si to i ověřit), že když z beduínského obydlí v poušti odjede, místní "herci" se převléknou a odjedou do svých skutečných domovů v sídlištích, která pro zaměstnance hotelů vznikají podél turistických letovisek.

PAVLA KÖPPLOVÁ|