Proč se dnešní prvňáci neumějí dobře vyjádřit
Nedávno se v televizním i novinovém zpravodajství objevila stručná zpráva: Děti, u nichž právě probíhá zápis do první třídy, mají zřetelně chudší slovní zásobu. Připomínám, že asi před pěti lety upozorňovaly na totéž učitelky mateřských škol; pravděpodobně šlo o stejnou věkovou skupinu.
Otec, který hned neuteče
Psychologové tento jev vysvětlují dostatečně a jednoduše. Děti neumějí pořádně mluvit, protože se s nimi nikdo nebaví. Ten "nikdo" jsou především rodiče. Nečtou jim pohádky, neučí je říkánky, protože nemají čas. Mají "jiné starosti". Jaká je ale důležitější rodičovská starost než ta o děti?
Sám fakt by nám neměl být neznám. I když se to neříká nahlas, dítě je bráno jako zátěž. Dokonce přítěž. Proto ono svízelné rozhodování, zda si je takzvaně pořídit či nepořídit. A když už tu je? Rodiče by si měli udělat čárku pokaždé, když na jeho adresu vysloví slovo neotravuj. Všeobecně se ví, jak skvělým východiskem je posadit dítě před televizor. Aby neotravovalo.
Od svých studentek vím o přibývající těžkosti - řeknu to jejich slovy - "pořídit si chlapa, který při první příležitosti nevezme do zaječích". Není totiž snadné zařídit to tak, aby děti, které dnes přicházejí na svět, měly spolehlivé otce. Být opuštěnou matkou není žádná slast.
Ta stručná televizní zpráva se už nezmínila o tom, že nedostatečná řečová schopnost je spojena s emoční deprivací, tedy i se zakrnělou citovou složkou osobnosti dítěte. Za tím se skrývá závažné téma, jímž je rozklad tradiční rodiny.
Nedostatečná slovní zásoba těch capartů neznamená jen menší rozsah jejich slovníku. Je projevem nedostatečnosti jejich myšlení. Odnášejí to zejména pojmy, k nimž dospíváme zobecňováním a abstrakcí. Ty nám pomáhají orientovat se v problémech, včetně těch vztahových, a těžko se bez nich komunikuje. Sledujeme-li způsob jednání našich politických elit (ale i třeba zaměstnanců Národního divadla), neubráníme se podezření, že je ve hře myšlenková i osobnostní infantilita jejich aktérů, neschopných formulovat a komunikovat.
Negramotné myšlení
Všechny modernizační pokusy pamatovaly na překonání analfabetismu. Dnes jsme konfrontováni s "negramotností" založenou hlouběji. Uvědomují si to ti, kdo nám projektují budoucnost v podobě technokratické utopie zvané "znalostní společnost"? Školy jistě mohou naučit základům angličtiny a práce s počítačem. Nemohou však suplovat to, co zanedbala rodinná výchova.
Zpráva o "dětském nemluvení" je signálem nejen pro sociální pracovnice, ale i pro kriminalisty, soudce a penology, kteří se budou potýkat s důsledky citové, myšlenkové a řečové deprivace nastupujících generací. A také pro odboráře, neboť rozdíl mezi rodinami výchovu zanedbávajícími (či traumatizujícími) a těmi druhými zakládá na to, že se sociální nůžky mezi jejich potomstvy budou rozevírat.
Autor přednáší etiku na 2. lékařské fakultě UK
