Ráj rybářů a potápěčů - Bariérový útes u pobřeží Belize

Snímek: Archiv

Ostrovy se tak staly úkrytem anglických bukanýrů, kteří odtud přepadali španělské lodi z Panamy. Území pozdějšího Britského Hondurasu, jediné britské kolonie ve Střední Americe, si již britská koruna nedala vzít ani válkami se Španělskem a Guatemalou. Nezávislost získalo Belize až v roce 1981.

Památka UNESCO
Bariérový útes jako hřeben pobřežního šelfu, tvořeného stejně jako celý Yucatán převážně vápencovými nebo dolomitickými sedimenty, sleduje jeho východní břehy asi od 20. stupně severní šířky podél pobřeží Belize k Honduraskému zálivu. Délka bariérového útesu je asi 320 km. Díky teplému moři a dostatku živin z podloží zde vznikl bohatý podmořský život korálového útesu a tři ze čtyř karibských atolů. Ostrovy při útesu jsou rájem tropického potápění a sportovního rybaření.
Nejsevernější ostrov Ambergris Caye odděluje od Yucatánu jen úzký průliv. Ten je pozůstatkem starého kanálu, který vybudovali Mayové z pevniny již před 1500 lety, aby získali přístup k moři. Dnes je okolí průlivu národním parkem Bacalao Chico, nejnovější mořskou rezervací ze sedmi na území bariérového útesu, zapsaného do seznamu UNESCO v roce 1996. Jezdí se sem málo, protože jen cesta člunem tam a zpět ze San Pedra trvá tři hodiny, zatímco rezervace Hol Chan s "alejí žraloků a rejnoků" je asi deset minut plavby.

Modrá díra v útesu
Původně rybářská osada San Pedro leží v jižní části ostrova, v jeho nejužší části, široké asi tři sta metrů. Bariérový útes je zde vzdálen od ostrova jen půl míle. Při klidném moři jej prozrazuje hukot příboje a jeho bílé hřebínky, táhnoucí se po celém východním obzoru. San Pedro je typické karibské městečko s obedněnými dřevěnými domy, stojícími zčásti na kůlech, a novějšími betonovými stavbami. Není tu jediná dlážděná ulice, jen písek. Po americkém způsobu je zadrátované vedením na křivých sloupech s bandaskami transformátorů.
Je tu málo aut, jezdí se ojetými americkými golfovými vozíky. Turisté se přes den vydávají na moře, drží se poledne a odpolední siesta. Bary a restaurace ožívají až večer. Nastálo zde bydlí převážně mesticové mluvící španělsky, světí britskou neděli se zavřenými obchody a restauracemi, ráno jsou v kostele a odpoledne doma.
Zrána bývá na molech s kotvišti vodních taxíků a boudami člunařů nejživěji. Odplouvá se na výlety k útesu spojené s potápěním, šnorchlováním nebo za rybařením na Hol Chan, na atoly Turneffe a vzdálenější Lighthouse Reef a k proslulé, 122 metrů hluboké propasti Blue Hole. Třistametrová laguna propasti je temně modrá a obklopená úzkým kruhovým útesem. Polodenní výlet s potápěním, dvě hodiny plavby daleko za bariérový útes, přijde až na 200 dolarů. Vypůjčit se dá samozřejmě všechno - od brýlí, šnorchlů, ploutví přes láhve a rybářské pruty až po čluny se zkušeným kormidelníkem. Šťastnější se tady setkají s oceánskými žraloky, marlíny a velkými rejnoky. Rybáři sem jezdí za barakudami, tuňáky, tarpony, groupery, snappery a jinými rybami, které se pak objeví na jídelním lístku.


Díky hloubce přes 120 metrů má voda Blue Hole temně modrou barvu.
Snímek: Archiv

Většina belizských ostrovů je neobydlená, na mnohých najdete jen neproniknutelné houštiny černých mangrovů nebo pár kokosových palem. Naproti tomu ale můžete natrefit i na malé ostrovy jako Caye Chapel s osmnáctijamkovým golfovým hřištěm i na menší, jen s jediným bungalowem, s jedním odpalištěm a molem pro jachtu.

Hurikány mění ostrov
Bílá písečná pláž podél San Pedra je sice veřejná, ale ke koupání se využívá jen v jižní části s lepšími hotely. Tady každý větší hurikán čáru pobřeží za útesem změní, zasype pláže tunami písku a zničí kokosové palmy. Vydrží jen mořské víno. Ostrov roste, útes se přibližuje a kokosové palmy se musí stále vysazovat. Mělké moře s chaluhami a řasami sahá po sto metrech sotva po krk a na útesu není hlubší než pět metrů. Při odlivu rychle klesá a nechává za sebou drobné mušle a krásné, až třicet centimetrů velké ulity křídlatců concha, nejkrásnější karibské lastury. Některé jsou prázdné, jiné doplavou na pláž i s měkkýšem uvnitř. Ty loví děti jako vyhledávanou delikatesu. Moře kolem též proslulo coby vyhlášené loviště langust. Lovit a podávat v restauracích se smí jen v době od 15. června do 14. února.
Lastury jako turistický suvenýr se vyvážet mohou, musí však být prázdné a bez života. Jestliže ovšem belizská kontrola zavazadel na letišti mávne nad lasturami rukou, není vyhráno. Může je zabavit kontrola na amerických letištích.
Sezona s teplotami od 28 do 32 °C je od Vánoc do konce dubna, největší o Velikonocích a v době amerických jarních prázdnin. Od května do listopadu je tu horké vlhké podnebí a sem tam prší, byť na Ambergris Caye nejméně z celého Belize. Hurikány sem přichází od srpna, ale ty nejničivější, jako Hattie v roce 1961, jenž smetl Belize City, a Keith v roce 2000, jenž poničil San Pedro, přišly v říjnu.

Alexandr Abušinov