Plány na tunel v Gibraltaru znovu ožívají

Na první pohled se z rušného nábřeží marockého přístavu Tangier zdá být Evropa na dosah. Španělské pobřeží je vidět na mořském horizontu jen necelých patnáct kilometrů daleko. Ale přesto, že již desítky let spřádají politici, ekonomové i inženýři plány, jak tuto vzdálenost překlenout, nikomu se nepodařilo k realizaci tohoto plánu ještě ani přiblížit. Alespoň donedávna.
V posledních několika měsících však podle amerického deníku Wall Street Journal plány na propojení Evropy a Afriky znovu ožívají. Marocká a španělská vláda totiž začaly podnikat první kroky k tomu, aby posunuly kupředu návrhy na vybudování železničního tunelu po dně Gibraltarské úžiny. Po desetiletích příprav si najaly švýcarskou stavební firmu, aby vypracovala technické výkresy návrhů, jak by měl tunel vypadat.

Technické i finanční výzvy
Pokud se tyto návrhy podaří uskutečnit, byl by zrealizován projekt, jenž by patřil k nejambicióznějším stavbám na světě. Svým významem by se vyrovnal takovým vyspělým dílům, jako je Panamský průplav nebo Eurotunel mezi Evropou a Británií. I když se projekt nyní hnul trochu kupředu, stále zbývá vyřešit velké množství technických, ale i finančních problémů. Příznivci projektu však tvrdí, že pokud vše půjde hladce, mohl by tunel být zprovozněn kolem roku 2025.
Podobně jako Eurotunel měl by se i gibraltarský projekt skládat ze dvou paralelních železničních tunelů, každý pro jeden směr. Mezi nimi by pak měl být ještě jeden tunel - servisní. Stavaři ale varují, že v případě gibraltarského tunelu bude třeba vyřešit mnohem obtížnější stavební komplikace.
Eurotunel leží v hloubce "jen" 60 metrů. V nejužším místě Gibraltarského průlivu je moře hluboké 900 metrů. Hlavně z tohoto důvodu proto nemůže tunel v Gibraltaru ležet právě tam. Počítá se proto, že povede z mysu Malabata v Maroku do španělské Pulta Alomy.
Navíc na rozdíl od Eurotunelu, který je vyhlouben v relativně pevné skále, je dno pod Gibraltarem mnohem propustnější. Tunel proto bude muset být zapuštěn do dna ještě o dalších 90 metrů. A i přesto bude vzhledem k tlaku voda silně prosakovat. "To je zřejmě největší problém, se kterým se budeme muset vypořádat. Musíme se zakousnout hluboko do mořského dna, které je velmi, velmi měkké. A nad ním je ještě vysoký sloupec mořské vody s ohromným tlakem," potvrdil pro WSJ šéfkonstruktér Andrea Panciera ze švýcarské firmy Lombardi Engineering, která dostala zakázku na vypracování plánů tunelu.
Dalším problémem, který bude nutné vyřešit, jsou také finance. Ani Maroko, ani Španělsko ještě nezveřejnily, jak chtějí celý projekt financovat. Údajně však spoléhají na soukromý kapitál a také podporu ze strany Evropské unie.
Podle odhadů nezávislých odborníků by se cena tunelu pod Gibraltarem měla pohybovat od 6,5 do 13 miliard dolarů. To je o něco méně, než stála výstavba Eurotunelu. Do něj "nasypali" soukromí investoři 20 miliard dolarů.

Vydělal by si na sebe?
Problémem však není ani tak cena, jako spíše to, že příklad Eurotunelu ukazuje, že ani tak významná stavba si na sebe nemusí vydělat. Eurotunel již roky tone ve ztrátách a několikrát se ocitl na pokraji bankrotu.
Optimisté ale tvrdí, že o gibraltarský tunel by mohl být velký zájem. A to jak ze strany marockých dělníků, kterých ve Španělsku pracuje již nyní oficiálně zhruba půl milionu. A další jsou tam neoficiálně.
Zájem by mohl být i ze strany evropských turistů, kteří v poslední době objevují Maroko.
V roce 2005 jich sem přijelo šest milionů a v roce 2010 by jich mělo být podle odhadů dokonce již deset milionů. Vlakové spojení Španělska a Maroka tunelem pod Gibraltarem by si proto své zákazníky zřejmě našlo.

Gibraltarský tunel