Poslal sem jednoho kluka do plynový komory v Huntsvillu. Jednoho jedinýho. Sám sem ho zatknul a sám sem proti němu svědčil. Asi dvakrát nebo třikrát sem se tam na něj zajel podívat. Třikrát. Naposled v den popravy. Nemusel sem tam jezdit, ale jel sem. Vůbec se mi nechtělo. Zabil štrnáctiletou holku a můžete mně věřit že sem nijak extra netoužil jezdit ho navštěvovat, natož koukat na tu popravu, ale jel sem. V rozsudku stálo že to byl sexuální zločin, ale povídal mi že k žádnýmu sexu nedošlo. Chodili spolu i dyž ta holka byla tak mladá. Jemu bylo devatenáct. A povídal že odjakživa chtěl zkusit někoho zabít. Povídal že jestli ho pustěj, udělá to zas. A že prej ví že skončí v pekle. Jo takle to na mě rovnou vybalil. Sám nevim jak si to mam přebrat. Fakt nevim. Říkám si že nikoho podobnýho sem asi eště neviděl, a tak mě napadá jesi to neni ňákej úplně novej druh člověka. Díval sem se jak ho přikurtovávaj do toho křesla a pak zavíraj dveře. Jo vypadal kapku nervózní, ale jinak nic. Podle mě fakt musel vědět že za štvrt hodiny už bude v pekle. Fakt musel. Dost vo tom vod tý doby přemejšlim. Docela fajn se s nim povídalo. Říkal mi Šerife. Ale já nevěděl vo čem se s nim bavit. Vo čem byste se taky chtěli bavit s člověkem, kerej sám přiznává že nemá žádnou duši? Proč byste mu vůbec něco říkali? Dost vo tom vod tý doby přemejšlim. Ale tendle kluk nebyl nic ve srovnání s tim co se k nám teprve vezlo po dálnici.Říká se že voči sou okna do duše. Já teda nevim do čeho by voči mohly bejt okna a nejspíš se to ani hnedtak nedozvim. Ale je fakt že na svět se dá koukat i z jinýho úhlu a jinejma vočima a tam to nejspíš všechno vede. Mě to v životě přivedlo až do takový situace, kam bych nikdy nečekal že se dostanu. Někde po světě chodí skutečnej živej prorok zkázy a já nijak netoužim lízt mu do cesty. Vim že to neni jen přelud. Viděl sem jeho dílo. Jednou sem prošel přímo před těma vočima. Víckrát to neudělám. Nehodlám sázet krk, nehodlám se zvedat ze židle a chodit ho tam ven hledat. Nejde jen vo to že sem starší. Kéž by to tak bylo. A myslim že nejde ani vo to co člověk v duchu chce. Dycky sem věděl že abych vůbec moh dělat tudle práci, musim v duchu toužit po smrti. Dycky to tak bylo. Já to nechci nijak zveličovat ani nic podobnýho, prostě to tak je. Jak todle v duchu necejtíte, hned to poznaj. Poznaj to ani nemrknete. Podle mě de spíš vo to kam se chce člověk dostat. A tady by podle mě člověk musel vsadit duši. A do toho já nejdu. A po tom všem si říkám že nejspíš nikdy nepudu.
* * *
Zástupce šerifa nechal Chigurha stát s rukama spoutanýma za zády v rohu kanceláře, sám se posadil do otočného křesla, sundal si klobouk, hodil nohy na stůl a zavolal Lamarovi na mobil.
Zrovna sem dorazil šerife. Měl na zádech ňákou jako kyslíkovou bombu, něco jak takový ty na rozedmu plic nebo na co. A v rukávu takovou hadičku kerá vedla až do tý omračovací pistole, něco jako používaj na jatkách. Jo přesně tak to vypadá. No prohlídnete si to sám až sem dorazíte. Jo hlídám to dobře. Jo.
Vstal z křesla, vyhákl z opasku klíče a odemkl suplík, kde měl klíče k celám. Zatímco se skláněl nad šuplíkem, Chigurh si dřepnul na bobek a strčil si spoutané ruce pod kolena. Plynule pokračoval do sedu, zhoupl se dozadu, protáhl si řetízek pod chodidly a hned byl zpátky na nohou. Ne náhodou to vypadalo, že si to už hodněkrát zkoušel. Přehodil zástupci řetízek přes hlavu, vyskočil do vzduchu, vrazil mu oběma koleny do zad a zároveň trhl rukama nahoru.
Svalili se na podlahu. Zástupce se snažil dostat prsty pod řetízek, ale nešlo to. Chigurh ležel na zemi, pokrčená kolena mezi rukama, tvář odvrácenou na stranu, a rval za pouta. Zástupce sebou divoce házel a začal bokem pochodovat dokola po podlaze. Nakopnul koš na odpadky, křeslo odkopnul na druhou stranu místnosti, dalším kopnutím zavřel dveře a shrnul k nim kobereček. Chroptěl a z pusy mu tekla krev. Dusila ho. Chigurh zabral ještě o to větší silou. Poniklovaná pouta se zadírala do kosti. Zástupci praskla pravá krkavice, přes místnost vychlístl proud krve, narazil do zdi a začal po ní stékat k zemi. Zástupcovy nohy zpomalily a pak se zastavily. Ještě chvíli sebou škubal. Pak se přestal hýbat úplně. Chigurh ležel, tiše oddechoval a dál ho držel. Potom vstal, sebral zástupci klíče z opasku, odemkl si pouta, zastrčil si zástupcův revolver za kalhoty a zamířil do koupelny.
Pustil studenou vodu a nechal v ní zápěstí tak dlouho, dokud nepřestala krvácet, potom zubama natrhal ručník na pruhy, ovázal si zápěstí a vrátil se do kanceláře. Posadil se na stůl a přelepil si obvazy izolepou. Prohlížel si mrtvolu, která na něj civěla z podlahy. Potom zástupci vytáhl z kapsy peněženku, vybral z ní peníze, zastrčil si je do náprsní kapsy košile a peněženku odhodil na zem. Pak zvedl svou plynovou bombu a omračovací pistoli, vyšel ven, nasedl do zástupcova auta, nastartoval, vycouval na ulici a rozjel se z města.
Na dálnici si vyhlídl jeden z posledních modelů Forda s osamělým řidičem, rozsvítil světla a na chvíli pustil maják. Auto zajelo ke krajnici. Chigurh zastavil za ním, vypnul motor, přehodil si bombu přes rameno a vystoupil. Muž ho sledoval ve zpětném zrcátku.
Co se stalo? zeptal se.
Pane moh byste prosim vás vystoupit z vozu?
Muž otevřel dveře a vystoupil. O co jde?
Moh byste prosim vás poodejít kousek od vozu?
Muž udělal dva kroky stranou. Chigurh viděl, jak se mu při pohledu na jeho zakrvácenou postavu vkrádají do očí pochybnosti, jenže na ty už bylo pozdě. Položil muži dlaň na čelo jako nějaký lidový léčitel. Pneumatické zasyčení a cvaknutí pístu znělo jako zaklapnutí dveří. Muž se nehlasně sesunul na zem, na čele měl kulatou dírku, ze které bublala krev, stékala mu do očí a odnášela s sebou jeho pozvolna se rozplývající viditelný svět. Chigurh si otřel ruku do kapesníku. Jen sem nechtěl aby byla krev po celym autě, řekl.
-
Přeložil David Petrů
O autorovi a díle
Po "existenciálních westernech" Všichni krásní koně (česky 1995) a Hranice (česky 1997) vydal cenami ověnčený americký spisovatel Cormac McCarthy (*1933) v roce 2005 své další románové dílo - Tahle země není pro starý, žánrově označované za "morální thriller". Jeden muž najde šťastnou náhodou na poušti v kabele pohádkovou hotovost, výsledek války drogových gangů. Od té chvíle ho i s jeho manželkou, která se odjede skrýt ke své matce, začne pronásledovat ten, kterému peníze patřily, a všem třem je na stopě celkem stoicky uvažující šerif - těm dvěma chce život zachránit, třetího dopadnout. Netradiční detektivní příběh ve stylu "noir" z texasko-mexické hranice se ve svém průběhu plní policistovými meditacemi na téma láska, krev a občanská povinnost. Cormac McCarthy bývá označován za jednoho z nejtemnějších žalobců současného stavu americké společnosti.
Knihu, z níž přinášíme ukázku, vydává nakladatelství Argo.
Snímek: AP
