Snímek: HN - JAN ŠILPOCH (LANOVKA NA SNĚŽKU)
"A teď se podívejte, jak se to lano za chvíli začne napínat a jak to cukne, až se napne."
"Tak to cukne, až se napne?"
"Ne, tak se napne, až to cukne."
"Aha, a proč cukne?"
"Protože se napne."
"A lano-li nenapne-li se?"
Tyto problémy, které ve své hře Sever proti Jihu řešili Voskovec s Werichem, se naší země zjevně netýkaly. Projektanti a stavitelé lanovek, stejně jako oba herci, seznali, že "cuknulatura bez napnelismu je kravininum", a tak se jich dnes v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nachází celkem asi 62. Jsou pozemní i visuté, jednolanové i dvoulanové, oběžné i kyvadlové, sedačkové i kabinové.
Ač se uvedené číslo může leckomu zdát vysoké, lanovkovou velmocí nejsme. Pro srovnání, v sousedním Rakousku fungovalo v zimní sezoně 2004 - 2005 neuvěřitelných 3011 lanovek, které přinesly obrat kolem 1,3 miliardy eur. Přesto u nás zažívá rozvoj lanové dopravy boom. V roce 2006 se v Česku postavilo čtrnáct lanovek, z nichž deset jsou zařízení nová a čtyři použitá z Alp. To je dost, uvážíme-li, že za patnáct let od roku 1990 se v celé republice postavilo 26 nových a užitých lanovek. Nasedněte a nechte se svézt těmi nejzajímavějšími.
Kabinová lanovka na Černou horuNejmodernější kabinkovou lanovkou u nás je v současné době Černohorský Express. Jedná se o historicky třetí takovou dráhu z Janských Lázní na Černou horu (1299 m). Její výstavba trvala rekordní čtyři měsíce, přišla na asi 130 milionů a první turisty vyvezla 11. srpna 2006. Co jí předcházelo?
Přesné datum zahájení stavby první lanové dráhy na Černou horu se nedochovalo. Většina pozemků, na nichž se lanovka budovala, patřila hraběti Černínovi z Maršova. Vlastní stavbu prováděly současně dvě firmy: František Wiesner, strojírna Chrudim (dnešní Transporta), vytvořila strojní a ocelové konstrukce a brněnská filiálka německé firmy Wayn a Freytag prováděla veškeré stavební práce.
Pracovalo se intenzivně, za jakéhokoli počasí. Jen betonování patek podpěr se muselo při mrazech pod -18 °C přerušit, při teplotách vyšších se běžně betonovalo pod přístřešky z chvojí, kde se topilo koksem v ocelových koších. Kabiny z České Lípy, uvnitř obložené mahagonem, měly hliníkovou konstrukci.
Provoz oficiálně odstartoval 31. října 1928. Dva třicetimístné vozy vyjížděly na 3174 m dlouhou trať po zahájení provozu zhruba šestkrát denně, bylo ovšem možné objednat i mimořádné jízdy. Od samého začátku zajišťovaly provoz Československé dráhy. V roce 1938 lanovka formálně připadla říšským drahám, ty ji ovšem obratem odprodaly soukromému provozovateli, jemuž pak byla v roce 1945 zabavena a navrácena ČSD. Od poloviny 60. let začínalo být zřejmé, že už dosluhuje.
V roce 1970 začíná výstavba druhé kabinové lanovky. Její trasa vedla v jiném lesním průseku než původní lanovka, jejíž dolní stanice se nacházela přímo na náměstí Janských Lázní. Nová spojnice města s horou vyjíždí
1. března 1980. V roce 1992 proběhla částečná rekonstrukce, původní čtyřmístné kabiny nahrazují nové od firmy Swoboda (opět čtyřmístné). Délka lanové dráhy byla 2303 m s výškovým rozdílem 566 m, na trati stálo 12 podpěr. Rychlost 3 m/s znamenala 13 minut na vrchol. V roce 1996 přešla lanovka do soukromých rukou a sloužila až do 17. dubna 2006. Následující den začaly demoliční práce.
Na parkoviště u dolní stanice putují komponenty nové kabinové lanovky. Usadit je pak pomáhal i vrtulník. Poprvé v ČR se staví tubusy podpěr ze dvou či tří dílů na sebe. Celková hmotnost podpěr dosahuje 5 až 7 tun, vrtulník unese jen okolo 2,5 t. Lanovka s kabinkami pro osm osob stojí ve stejné trase jako ta předchozí, na trati je však vystavěno 15 podpěr, doba jízdy je 7,4 minuty, rychlost jízdy 6 m/s a přepravní kapacita 1500 osob za hodinu. Dodavatelem technologie je rakouská firma Doppelmayr.
* Provozní doba: 8.30 - 16.30, poslední jízda v 17.30.
Jízdné: nahoru (dospělí, děti do 10 let): 100/80 Kč, zpáteční 150/120 Kč.
www.cerna-hora.cz
Kabinová lanovka, provozovaná Českými drahami, stoupá z Horního Hanychova na Ještěd už více než 70 let.
Snímek: HN - JAN ŠILPOCH
Kabinová lanovka na Ještěd
Za ideálních podmínek dohlédnete z vrcholu Ještědu (1012 m) až do Prahy. Geniální Hubáčkův vysílač v zádech, před vámi Kunětická hora, Trosky, Ralsko, Házmburk, Milešovka, Sněžka, v dálce Orlické hory... Pěší výstup na Ještěd je náročný a neposkytuje mimořádné zážitky, nechte se tedy vyvézt z Horního Hanychova lanovkou. Od roku 1980, kdy byla zrušena kyvadlová lanovka v Janských Lázních, je ještědská lanovka jedinou klasickou visutou kyvadlovou lanovkou u nás. Turisté ale začali holý vrchol této jedinečné hory nad Libercem objevovat dávno předtím.
V 19. století propukaly v libereckých textilkách dělnické nepokoje. V roce 1844 oddíl vojáků jednu takovou vzpouru potlačil a poté se vydal na vrchol Ještědu. Za nimi vykročili podnikaví manželé Haslerovi z Horního Hanychova se zásobou uzenek a pití a zřídili nahoře jakousi občerstvovací stanici. Návštěvnost vrcholu později motivovalo i právo nosit odznaky za stý, pětistý a tisící výstup. Hostinský rezervoval každému "stovkaři" zvláštní půllitr, na němž měl vyryto jméno a příslušnou číslici.
Záměr vybudovat ještědskou lanovku se datuje do roku 1924. Předložil ho Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory, který byl majitelem hotelu na Ještědu. Návrh vypracoval inženýr Roman Wienberger. Později však byly projekt i realizace na náklady Československých drah zadány chrudimské strojírně František Wiesner. S výstavbou začala v roce 1932 a veřejný provoz zahájila
27. června 1933. Původní lanovka měla šikmou délku tratě 1183 m s převýšením 400 m, na trase stály dvě podpěry (20 a 26 m). Kabinová lanovka s kyvadlovým provozem dosahovala max. rychlosti 5 m/s a za hodinu svezla 330 lidí.
Celkem bezzávadný provoz pokračoval i během okupace. Až koncem roku 1971 se provoz zastaralé lanovky zastavil a zahájila se rozsáhlá rekonstrukce. Ta byla nesrovnatelně delší než samotná výstavba. Skončila roku 1975 a z původního zařízení zbyla jen nepatrná část konstrukce v dolní a horní stanici. Trať je nyní dvoulanová, původní podpěry nahradila jediná, vysoká 30 m. Nové kabiny mají nosnost 35 osob. Šikmá délka tratě je 1188 m, převýšení 401,7 m a kapacita 525 osob za hodinu (jedním směrem). Lanovku stále provozují České dráhy a je zajímavé, že přestože funguje už přes 70 let, vystřídali se u ní postupně pouze čtyři přednostové.
* Provozní doba: každý den mimo pondělí od 8 do 19 hodin vždy v pravidelných intervalech dle jízdního řádu (trať číslo 900). V pondělí od 14 do 19 hodin.
Jízdné: jednosměrné 60 Kč, zpáteční 100 Kč. Děti do 15 let 30/50 Kč.
www.cd.cz
Sedačková lanovka na SněžkuLanovka vede na naši nejvyšší horu Sněžku (1602 m) už od roku 1949. Chcete-li se s ní svézt, musíte se vydat asi kilometr a půl z centra Pece pod Sněžkou. Poněkud neobvykle, bokem ve směru jízdy, spočinete na dvojsedačce. Po 11 minutách se na mezistanici na Růžové hoře dráha lomí do pravého úhlu a vy musíte přestoupit. Stejným způsobem pokračujete 13,5 minuty až na vrchol.
Práce na lanovce začaly v roce 1946 vykácením lesa na trase prvního úseku: Pec pod Sněžkou - Růžová hora. Stavba a montáž lanové dráhy probíhaly v dalších dvou letech a 15. ledna 1949 se svezli první turisté. Zájem byl obrovský: jen v prvním roce přepravila lanovka celkem 194 tisíc lidí. Současně se dokončoval druhý úsek na Sněžku. Po zkušebním provozu (listopad 1949) se spustila natrvalo 1. července 1950.
Brzy se však začínají na zařízení a hlavně na budovách projevovat extrémní klimatické podmínky. Vrcholek Sněžky je tak větrný, že někdy nestačí ani větroměr měřící rychlost do 55 m/s (200 km/hod.). Mimochodem, při nedávném orkánu Kyrill zaznamenaly přístroje 216 km/hod.! Každou zimu také několikrát spadlo na druhém úseku dopravní lano z podpěr, proto v letech 1962 - 1963 Transporta Chrudim trať rekonstruovala. Situace se zlepšila, ale lano padat nepřestalo. Aspoň trošku uklidňujícím faktem je, že vítr sfoukne lano pouze v době, kdy je lanovka mimo provoz, většinou v noci...
Už více než deset let se diskutuje o osudu lanovky. Město Pec pod Sněžkou, majoritní vlastník, a Správa Krkonošského národního parku se shodují na vybudování rekonstruované lanovky až na vrchol. Veškeré objekty by měly zůstat v současném půdorysu, objemu i využití. Se zemními pracemi se počítá jen při výstavbě patek podpěr. Kryté kabely mají vést po povrchu. Současnou dvojsedačku má nahradit osmimístná kabinková lanovka. Zbývá dořešit přepravní kapacitu. Jasno by mělo být letos na jaře.
* Provozní doba: denně od 8 do 18 hodin, každou celou hodinu.
Jízdné: nahoru (dospělí, děti do 10 let): 180/90, zpáteční: 330/170 Kč.
www.snezkalanovka.cz
Sedačková lanovka na Komáří hůrku"Na tomto místě chtěli bychom upozornit, že rozhled z Komáří vížky patří nejen k nejkrásnějším v Krušných horách, ale může se směle tvrdit, že k nejkrásnějším v celé Evropě," napsal ve své době Woerlův cestovní průvodce v roce 1890. Jak se na vrchol, jehož svahy jsou provrtány řadou štol, dostanete? Severovýchodně od Teplic leží Krupka, jedno z nejstarších a nejlépe zachovaných horních měst v Krušných horách. Z městské části Bohosudov vyjedete na vrchol Komáří hůrky (806 m), někdy označované i jako Komáří vížka, sedačkovou lanovkou. Za dobré viditelnosti odtud spatříte nejen okolní vrcholy a hřbety Krušných hor a Českého středohoří, ale dohlédnete až na Děčínský Sněžník, Lužické a Jizerské hory a někdy i na Krkonoše.
Snaha postavit lanovou dráhu na vrchol Krušných hor v okolí Teplic se datuje už do třicátých let. Až krátce po druhé světové válce se daří prosadit a realizovat stavbu 2348 m dlouhé lanovky. Jedná se o nejdelší lanovou dráhu bez mezistanice u nás. V době vzniku byla dokonce nejdelší lanovou dráhou bez zastávky ve střední Evropě. Provoz zahájila 25. května 1952, od 1. července 1953 převzaly provoz Československé dráhy. Bez jakýchkoliv změn přežila lanovka až do roku 1996, kdy ji na základě privatizačního projektu získala soukromá společnost Dragon Trade.
* Provozní doba: pondělí až neděle: 8.30 - 18.30, v zimním období do 16.30 hod. Odjezd je každou hodinu vždy v půl.
Jízdné: dospělí: 50 Kč tam, 50 Kč zpět. Děti 5 - 10 let : 40 Kč, tam i zpět 50 Kč.
www.mukrupka.cz
Pozemní lanovka na PetřínPetřín vždy býval tradičním výletním místem Pražanů. V závěru 19. století si vybral kopec Klub českých turistů k postavení rozhledny. Práce trvaly pouhých pět měsíců a šest dnů a v srpnu 1891 byla slavnostně otevřena. Atrakce ovšem vyžadovala, aby se k ní návštěvníci mohli snadno dostat. Souběžně s rozhlednou se proto stavěla také lanovka, která se poprvé rozjela 25. července 1891. V průběhu více než sta let se provoz na ní zahajoval celkem třikrát.
První lanovka měla částečně jiný průběh než ta dnešní. Byla přímá a o něco kratší. Dolní stanice stála o něco výš než nynější, téměř proti dnešní uličce U Lanové dráhy. Horní stanice se nacházela u restaurace Nebozízek. Lanovka překonávala výškový rozdíl 102,2 m a šikmá délka (tedy skutečná) byla 396,5 m. Ve své době šlo o nejdelší lanovou dráhu v Rakousku-Uhersku. Trať pro rozchod jeden metr byla tříkolejnicová - po střední kolejnici tedy jezdily oba vozy - s krátkým čtyřkolejnicovým (tedy dvojkolejným) úsekem pro vyhýbání vozů. Zajímavý byl pohon lanovky. Vozy měly ve své spodní části nádrž na vodu. V horní stanici se jí nádrž naplnila vodou a takto zatížený vůz vytáhl ten druhý nahoru. V dolní stanici se voda vypouštěla. Oba vozy vyrobila smíchovská Ringhofferova továrna. Měly čtyři oddíly a mohlo se v nich svézt až 50 cestujících. Jízda po trati trvala šest minut.
Takto se Pražané a návštěvníci města vozili až do první světové války, kdy musela být doprava zastavena. Po válce přišlo několik marných pokusů o obnovení provozu, naposledy v roce 1921. O deset let později se lanovka převádí do majetku Elektrických podniků hlavního města Prahy a okamžitě se přistupuje k zásadní rekonstrukci podle projektu ČKD. V dolní části se trať lanovky částečně překládá a ústí do barokního domu č. p. 412-III, který je upraven na stanici. Horní úsek se prodlužuje průlomem v Hladové zdi a poblíž rozhledny se staví nová, moderní staniční budova se strojovnou. Na Nebozízku stanice zůstala, ale stavělo se v ní jen při jízdě nahoru. Lanovka dosáhla délky 511 m a překonávala nyní výškový rozdíl 130,45 m. Trať byla jednokolejná s výhybnou ve střední části. Vozy vyrobili opět u Ringhoffera. Byly velmi elegantní, 12 m dlouhé a 2,4 m široké. Přepravit mohly až 75 stojících a 25 sedících cestujících. Lanovka zahájila provoz 5. června 1932 a byla dlouhá léta vyhledávanou atrakcí. Bez úhony přežila i druhou světovou válku.
V červenci 1965 se ovšem po dlouhotrvajících deštích trať silně podmočila, a provoz musel být okamžitě zastaven. Dobrovolníci zakonzervovali strojní a elektrotechnické zařízení i podvozky vozů a ty v bezvadném technickém stavu tiše čekaly na svůj další osud. Teprve v roce 1981 se po rozsáhlých sanacích petřínského svahu a několika odborných expertizách rozhodlo o zahájení rekonstrukce. Směrově se na trati vlastně nic nezměnilo.
Strojní a pohonné zařízení lanovky bylo ve skvělém stavu, nové vozy vyrobila Vagónka Studénka. Z původních vozidel se použily nápravy a zařízení bezpečnostní brzdy. Dne 15. června 1985 se lanovka opět rozjíždí.
* Provozní doba: denně od 9 do 23.20 h, každých 15 minut. Jízdné: 20 Kč.
www.dpp.cz
Pozemní lanovka na DianuPředválečné Karlovy Vary měly tři lanovky. Nejstarší vznikla už v letech 1906 - 1907. Tunelová lanovka vedla z Divadelního náměstí směrem k budoucímu hotelu Imperial. V druhém roce stavby hotelu započala výstavba druhé povrchové lanovky, a to od starého Sansoussi k pravému křídlu grandiózního hotelu. Otevřena byla v červnu 1912 zároveň s hotelem Imperial. Vzápětí nato začala vznikat lanová dráha od dnešního Grandhotelu Pupp na Jelení skok a Výšinu přátelství, kde později vznikla rozhledna Diana včetně výletní restaurace. Projekt lanovky vypracoval švýcarský odborník na horské dráhy H. H. Peter z Curychu. V létě 1911 bylo vypsáno výběrové řízení na dodavatele stavební části. Zakázka připadla vídeňské stavební společnosti Leo Arnoldi, která stavbu zajistila za účasti místních řemeslníků a firem. Elektrotechnické zařízení dráhy dodala a montáž provedla firma Osterreichische Siemens-Schuckert-Werke, technologii poskytl švýcarský Von Roll.
Svůj provoz zahájila 5. srpna 1912, v době největšího rozkvětu lázní, a délkou 437 m byla nejdelší lanovkou v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. První sezona nebyla úspěšná. Není divu, na výšině Diana nestálo nic lákavého, tehdy se odtud dalo vyjít jen na procházky po okolí. To se ovšem výrazně změnilo dokončením rozhledny v roce 1914, kdy počet návštěvníků rychle stoupal.
Až do roku 1960 jezdila dráha jen v letních měsících. Následujícího roku vyjela poprvé i v zimě, ale to už majitel, DP Karlovy Vary, uvažoval o rekonstrukci. V letech 1963 až 1965 se tak vyměnila strojní zařízení a na podvozky vozů se dosadila nová, celokovová nástavba. Poslední den roku 1980 ovšem provoz znovu končí a hledá se podnik, který by se ujal rekonstrukce. Na scénu přichází polský Budimex, respektive Mostostal. Postaví zcela nově horní stanici, dodá vozy a 20. prosince 1988 slavnostně obnoví provoz. Od té doby jezdí lanovka dodnes.
* Provozní doba: 1. 2. - 31. 3. a 1. 11. až 31. 12. od 9 do 17 hodin, každých 15 minut.
Jízdné: nahoru (dospělí/dítě do 15 let): 36/18 Kč, zpáteční: 60/30 Kč.
www.dpkv.cz
Kam také lanovkou
Punkevní jeskyně - Macocha
V provozu od roku 1995. Délka: 249 m, dolní stanice: 362 m, horní stanice: 493 m.
Čerňava - Šerák
V provozu od roku 1981. Délka: 1852 m, dolní stanice: 1058 m, horní stanice: 1332 m.
Krasetín - Kleť
V provozu od roku 1961. Délka: 1792 m, dolní stanice: 691 m, horní stanice: 1074 m.
Špindlerův Mlýn - Medvědín
V provozu od roku 1994. Délka: 1912 m, dolní stanice: 745 m, horní stanice: 1233 m.
Rokytnice - Černá hora
V provozu od roku 1996. Délka: 2198 m, dolní stanice: 719 m, horní stanice: 1310 m.
Špičák - Hofmanovy boudy
V provozu od roku 1970. Délka: 1483 m, dolní stanice: 858 m, horní stanice: 1085 m.
Hofmanovy boudy - Pancíř
V provozu od roku 1970. Délka: 1256 m, dolní stanice: 1085 m, horní stanice: 1206 m.
Jáchymov - Klínovec
V provozu od roku 1965. Délka: 1685 m, dolní stanice: 802 m, horní stanice: 1230 m.
