Syntetika č. 5

Nedávno jsem navštívil velice elegantní baštu parfémů s nádherným a novátorským interiérem plným překvapivých vůní. Když si tam jedna žena kupovala Chanel No. 5, pochválil jsem její výběr, na což ona zareagovala: "Ano, kupuji vůně Chanel, protože jsou vyrobeny ze stoprocentně přírodních produktů."
Co prosím?
Tak to je jeden z mýtů, které obestírají svět parfémů. Pravdou však je, že syntetické molekuly obsahují nejen všechny parfémy Chanel, ale založeny na nich jsou i ostatní skvělé vůně od Armaniho po Gaultiera a Laurenta.
Tajemství Diorova parfému Eau Sauvage, jehož autorem je legendární parfumér Edmond Roudnitska, má jméno methyl dihydrojasmonate - molekula lahodně vonící po čistém, jasném světle, jako byste si přivoněli k vodě. Srdcem Houbigantova kultovního parfému Quelques Fleurs z roku 1912 je syntetická látka zvaná hydroxycitronellal. Motor CK One zase pohání dihydromyrcenol. Tajemstvím parfému Angel je molekula s názvem ethyl maltol (která byla izolována v roce 1969, jde o šťavnatou sladkou molekulu, již ucítíte při čichání k cukrové vatě). A co je pak tajemstvím Chanelu No. 5? Molekuly zvané aldehydy, poprvé syntetizované ve francouzských laboratořích už v roce 1903.
Předsudky vůči syntetickým látkám jsou jako jakékoli jiné. Vycházejí z mylné představy. Tady je ta naše: "Přírodní materiály jsou vždy dobré." Omyl. Nekvalitní přírodní narcis za chvíli začne čpět jako koš na odpadky, ale dobrý syntetický heliotropin je malým čichovým zázrakem, jako když tonkové semínko zkřížíte s oblaky. Druhá mylná představa: "Syntetika jsou levná." To si děláte legraci? Nejlepší syntetika jsou stejně jako nejdražší přírodní ingredience neuvěřitelně drahá. Například půl kilogramu skvělé látky s obchodním názvem amberiff se prodává za 1200 dolarů.
Slýcháváme i poněkud sofistikovanější hlouposti: "Použitím syntetiky vzrůstá pravděpodobnost alergické reakce." Zase omyl. To se vám stane spíše u přírodních látek. Tak například sandalore, syntetická molekula vonící po santalovém dřevě. Tvoří ho jediná molekula: C14H26O. Když po ní sáhnete, máte jen jednu možnost alergické reakce. Když však použijete přírodní santalové dřevo, které obsahuje stovky molekul - alfa- a beta-santalol, spirosantalol, beta-curcumene, (Z)-nucifero atd., můžete vyvolat stovky různých alergických reakcí. A navíc je syntetický santal šetrný k přírodě. Santalové lesy v Indii neuvěřitelně rychle mizí a cena přírodního santalového dřeva enormně stoupá (v současnosti se platí až 800 dolarů za půl kilogramu). Jeden parfumér mi řekl, že právě kvůli tomu ve svých parfémech přestal používat přírodní materiály.
A další předsudek: "Syntetika je "moderní" a "americká", zatímco přírodní látky jsou "francouzské"." Naprostý omyl. Neexistuje francouzštější dům s klasičtější kolekcí parfémů než Guerlain, a přitom tato značka v roce 1889 rozpoutala doslova syntetickou revoluci, když její parfuméři do skvělého parfému Jicky přidali tři syntetické látky. Klasický parfém téže značky, L'Heure Bleue (1912), svou krásu odvozuje od methyl anthranilatu, Mitsouko (1919) využívá velmi elegantní syntetickou látku aldehyd C-14 (jež nádherně voní po lahodné, zralé broskvi) a nesmrtelný Shalimar (1925) mezi mnoha jinými syntetiky obsahuje ethylvanillin a quinolin. Uhlazená a podle mě nedoceněná Samsara obsahuje sandalore. A ještě před pár lety parfumér Maurice Roucel do své moderní klasiky L'Instant de Guerlain přidal úžasnou molekulu - cis-3-hexenyl acetát, který voní po čerstvě posekané trávě.
Všichni parfuméři vědí, že syntetika jsou esencí moderních parfémů. Kdybyste se bez nich pokoušeli vytvořit parfém, je to, jako byste chtěli namalovat obraz bez modré nebo červené. Jistě by se vám to podařilo, ale proč? Syntetika rozšiřují záběr a sahají od neuvěřitelně mléčné molekuly lakton, která z Gucciho parfému Rush činí vskutku geniální abstraktní dílo, až po krásný syntetický kosatec, jejž parfumér Olivier Polge objevil při přípravě Dior Homme. (Z technických důvodů z této květiny žádnou vůni přirozenou cestou nevyždímáte.)
Vývojem a prodejem syntetik se zabývá řada společností. Nedávno jsem si povídal s Francoise Doncheovou, kreativní ředitelkou pro vůně u společnosti Parfums Givenchy, o vysoce ušlechtilých vůních vyráběných švýcarskou firmou Firmenich. "Firmenich," rozplývala se Francoise, "c'est la haute couture de la molecule!" Skutečně je to špička v oboru. Právě společnost Firmenich přišla v roce 1919 s aldehydem C-14 pro Mitsouko a dodnes výrobcům i nám přináší ty nejúžasnější vůně na světě.
Tak například parfumér Olivier Cresp. Ve Firmenich byl považován za jednoho z nejnadějnějších tvůrců, a když pro Paco Rabanne vytvořil Black XS, okamžitě dosáhl slávy srovnatelné v oboru s věhlasem Tigera Woodse v golfu. Black XS je elegantní, rafinovaná, současná a neuchopitelná vůně, která hřeje i chladí zároveň, okamžitě uchvacuje jako neodolatelné rockové album. Cresp použil tři úžasné syntetické látky: podivuhodný norlimbanol, jenž vytváří hypnotickou vůni naprostého sucha, Z11 - úchvatná vůně suchého dřeva, a muscenone, drahý syntetický mošus - krémový, smyslný, sypký a neuvěřitelně obsáhlý, objevujete v něm stále nové a nové úrovně.
Jistěže některé syntetické látky nemůžu vystát. Na vrcholu mého žebříčku je dihydromyrcenol, který mi voní, jako když na hliníkový pult rozlijete tekutý prášek na praní. V roce 1982 se s ním doslova roztrhl pytel, když na scénu vrazil Drakkar Noir (který ho obsahoval dech beroucích deset procent). Pak se k němu přidal Polo, Cool Water a CK One, do nichž ovšem celkem dobře zapadal. Ale teď se objevuje v milionech mužských vůní a stalo se z něho nudné klišé. Ze stejných důvodů nemusím přírodní levanduli - je to klišé nad klišé, ať už v přírodní nebo syntetické formě.
A na závěr ponaučení: Na trhu se objevil parfém, který slaví obrovský úspěch. Určitě ho znáte a možná ho i nosíte. Tento parfém je skvěle sestaven - ze stoprocentně syntetických složek. Ale kvůli iracionálním předsudkům vůči syntetikům mi ho výrobce nedovolí jmenovat, jakkoli je to hloupé a nesmyslné. Syntetika nám totiž přinášejí nádherné, novátorské a překvapivé vůně.


Cool Water, Davidoff (1988)
Velice úspěšný parfém devadesátých let 20. století. Získal si popularitu svou jednoduchostí a svěžestí. Byl oblíben všemi typy mužů - mladými, starými, elegantními i sportovními. Dodnes u nás hodně používaný. Je založen na vylepšeném, přepracovaném fougere s květinovou notou. Dnes je na tomto typu vůně založeno mnoho pánských parfémů.
Hlava: mořská, mintová, zelená s obsahem koriandru. Srdce: neroli, geranie. Základ: cedrové dřevo, mošus, dubový mech.

Coco Mademoiselle, Chanel (2001)
Patří mezi květinový chypre. Vůně vyjadřující ženskost, jiskřivá, svěží, elegantní.
Hlava: pomeranč, bergamot. Srdce: růže, jasmín.
Základ: pačuli, vetiver.

Code for Her, Giorgio Armani (2006)
Řadí se mezi vůně květinové - květy pomerančovníku, tuberóza. Je to ženský odraz pánské vůně stejného jména. Moderní "elixír" ukrývající ženskou přitažlivost. Na špičce je neobvyklá kombinace dvou různých typů pomeranče: hořkého pomeranče z Afriky a sladkého z Itálie. V srdci se skrývají květy z tuniského pomerančovníku, které dávají vůni sluneční kouzlo, obklopené květy jasmínu Sambac.
Hlava: hořký pomeranč, italský pomeranč, jasmín sambac. Srdce: květy pomerančovníku - absoli, jasmín sambac. Základ: vanilka, med.

Woman, Hugo Boss (1997)
Patří do skupiny květinově-ovocných typů. Vůně vytvořená pro mladou, "nenazdobenou" generaci. Vůně mladá, odvážná, moderní. Vrchní nota je vzletná, transparentní, dobře doplněná květinovými tóny jasmínu, lilie a irisu, doprovázená teplými tóny santalu a vanilkových květů.
Hlava: meloun, papája, cyklámen, zelené jablko. Srdce: jasmín, lilie, iris. Základ: santalové dřevo, benzoe, květy vanilky.

Eclat d'Arpége, Lavin (2002)
Patří do skupiny květinově-ovocné. Nová květinově-ovocná vůně pro ženy, která jako hudba probouzí emoce. Základ tvoří vzácný libanonský cedr a ambra. Je to bohatá, ale přitom průzračná vůně.
Hlava: listí sicilského citronu, zelený šeřík. Srdce: květy wisterie, listí zeleného čaje, květy broskvoně, červená pivoňka. Základ: bílý libanonský cedr, vznešený mošus a ušlechtilá ambra.

Miracle, Lancôme (2000)
Patří do skupiny květinových. Tuto vůni definují dvě slova: energie a objevování. Krása skrytá v žití, v zažívání překvapení, schopnost učinit každou vteřinu života nezapomenutelnou. Moderní orientální vůně s ovocnou špičkou, květinovým středním akordem a bohatou spodní notou.
Hlava: frézie, liči. Srdce: magnólie, jasmín, pepř, zázvor. Základ: ambra, mošus.

Selection, Hugo Boss (2006)
Patří mezi typy aromatické-fougere. Jiskřivá zelená nota dobře ladí s citrusovou a kořenitou.
Hlava: mandarinka, růžový pepř, grapefruit. Srdce: cedrové listí, badyán, geránie. Základ: heliotrop, vetiver, mošus, cedr a pačuli.

Light Blue, Dolce & Gabbana (2001)
Patří do skupiny květinově-ovocné. Rozpustilá vůně dvou italských módních návrhářů. Čerstvý akord sicilského cedru, jablka Granny Smith a modrých květů je spojen s velice ženským středním tonem jasmínu, bílé růže a bambusu a uzavírán dřevitou sladkou notou cedru dřeva, ambry a mošusu. Není to vůně lehká - jak by se dalo usuzovat z názvu. U nás velice úspěšná.Hlava: jablko Granny Smith, sicilský cedr, modré zvonky. Srdce: jasmín, bílá růže, bambus. Základ: cedr dřevo, ambra, mošus.

Fahrenheit, Dior (1988)
Tento parfém se stal legendou, je založen na moderní chyprové notě s velice originálním květinovým akordem (fialka). Patří mezi nejprodávanější parfémy na světě. Zařazujeme ho mezi dřevito-květinové, mošusové typy.
Hlava: mandarinka, bergamot. Srdce: listí z fialek, muškátový ořech, karafiát. Základ: vetiver, pačuli, kůže.

Sensi, Giorgio Armani (2002)
Patří do skupiny orientální, dřevité, květinové. Krédo Armaniho pro tento dámský parfém: "Cítím, proto jsem." Je určen pro ženy, kterých si nejen všimneme, ale které si také zapamatujeme.
Hlava: káfirský citron, farneská akácie. Srdce: kapský jasmín, ječmen. Základ: palisandr, benzoe.