Banky hledají pozůstalé po obětech nacistů

Banky hledají pozůstalé po obětech nacistů

Peníze, které švýcarské banky uvolnily na odškodnění obětí nacistického režimu, zdaleka ještě nejsou vyčerpané. Na speciálním kontě v New Yorku se nyní nachází celkem 430 milionů dolarů, tedy zhruba polovina sumy, kterou na tento účel vyčlenily. Sdělil to smírčí soud, "Claims Resolution Tribunal", který o výplatě peněz dědicům obětí rozhoduje.
Celkem 800 milionů dolarů v roce 2000 uvolnily společnosti UBS a Credit Suisse. Z této částky mají být odškodnění ti, kteří mohou dokázat, že jejich rodinní příslušníci do roku 1945 měli u švýcarských bank konto, které později přešlo v takzvané spící konto. Převážně se přitom jednalo o rodiny židovského původu.

Dalších 425 milionů dolarů banky uvolnily na odškodnění jiných skupin, které byly oběťmi nacistů - například homosexuálové, nuceně nasazení a Romové. Tato suma, která byla již z velké části vyplacena, ale nemá se spícími konty nic společného. Banky se rozhodly přislíbit ji kvůli tomu, že pro nacisty pracovaly jako finančníci, a tím podporovaly nacistický režim.

Jak vysoké mají sumy na odškodnění být, rozhodly nezávislé komise expertů. Kdo nyní peníze dostane, rozhoduje tribunál, kterému předsedá newyorský soudce Edward Korman. Doporučení tribunálu dává takzvaný Volckerův výbor, jehož jméno je odvozeno od Paula Volckera, bývalého šéfa americké centrální banky a šéfa komise v 90. letech.
Volcker nejdříve identifikoval 36 000 kont a 21 000 jmen, která v únoru 2001 zveřejnil na internetu. Všech osob, které Volcker jmenoval, se týkal holokaust, a navíc "pravděpodobně" vlastnily konto ve Švýcarsku. Touto cestou bylo vyplaceno 18,2 milionu dolarů.

Před dvěma lety byly podmínky pro nárokování peněz uvolněny - smírčí soud zveřejnil seznam s dalšími 2700 jmény, u nichž byla vazba na holokaust možná, ale ne zcela jednoznačně prokazatelná. Banky se navíc zavázaly, že za určitých podmínek komisi zpřístupní svou databázi, která čítala 2,1 milionu kont. Díky tomu bylo vyplaceno další odškodnění ve výši 352 milionů dolarů.

V případech, kdy výše uložených prostředků v bance není známa, rozhoduje o její výši smírčí soud, který se přitom orientuje průměrnou výší vkladů na dalších kontech. Pro přizpůsobení dnešní hodnotě jsou poté částky vynásobeny faktorem 12,5. Návrh na to, co se má stát s penězi, které zbudou, zatím neexistuje. Podle smírčího soudu je navíc taková diskuse unáhlená. A samotné banky se k tomu vyjadřovat nechtějí.

Pro švýcarské banky představovala diskuse o jejich válečných aktivitách velké poškození jejich image, a proto trvalo dlouho, než byl fond na odškodnění vytvořen. Teprve v roce 1996 byla u newyorského soudu předložena hromadná žaloba vůči bankám. Žalobci chtěli potvrdit, že švýcarské banky kolaborovaly s nacistickým režimem a kvůli tomu, že vědomě zadržovaly jmění obětí holokaustu, systému pomáhaly. O dva roky později se banky dohodly na vyrovnání. Zaplatily celkem 1,25 miliardy dolarů a žalobci výměnou za to prohlásili, že se vzdávají dalších nároků vůči bankám a švýcarské vládě.

Handelsblatt