Simona Weidnerová: Tři cesty studentů k penězům

Tři cesty studentů k penězům

Právě započatá debata o školném otevřela i další důležité téma: otázku financování nákladů spojených se studiem. To je nutné zásadním způsobem reformovat. Reforma by přitom měla stát na třech pilířích. Na vytvoření příznivějších podmínek pro příležitostnou výdělečnou činnost studentů, na systému půjček a spoření na vzdělání.

Brigády, půjčky, spoření

Pokud jde o práci studentů, je třeba vytvořit příznivějších podmínky pro získávání krátkodobých brigád. V praxi to znamená úlevu od plateb zdravotního a sociálního pojištění.
V zákoníku práce zoufale chybí typ pracovní smlouvy, který by umožňoval studentům si příležitostně přivydělat. Práce během studia přitom není jen výdělečnou činností, ale též součástí přípravy na budoucí povolání a také ke vstupu na pracovní trh. Podporu si tedy jistě zaslouží. Změna v této oblasti by současně přispěla k rozvoji spolupráce mezi vysokými školami a podniky. Významnou roli by opět mohly hrát zprostředkovatelské agentury a jejich spolupráce s vysokými školami.
Druhým pilířem reformy financování nákladů spojených se studiem by měly být státem garantované nízkoúročené půjčky, které by alespoň částečně pokrývaly životní náklady studentů.
Půjčka je pro stát návratnou, a tudíž méně nákladnou finanční pomocí studentům než stipendium. Stejně jako u odloženého školného by půjčku na náklady spojené se studiem absolvent splácel procentem z příjmu. Mezinárodní srovnání ukazují, že to je nejvhodnější model splácení nevyvolávající "averzi k půjčce", a tudíž podporující rovnost v přístupu ke vzdělání.
A konečně třetím pilířem reformy by mělo být zavedení spoření na vzdělání s finanční podporou státu. Je známo, že příjmově slabší domácnosti se zpravidla obávají vzít si půjčku na studium dítěte, i když je garantována státem, zatímco příjmově silnější domácnosti si takovou půjčku vezmou, protože se nevystavují žádnému riziku, a získávají tak další disponibilní prostředky. Jinak řečeno, státem garantované půjčky mohou ve skutečnosti vést k tomu, že příjmově slabší domácnosti "dotují" ze svých daní domácnosti příjmově silnější. Spoření na vzdělání by tento "přerozdělovací" efekt zmírnilo.
Navíc by začalo posilovat vědomí ekonomické hodnoty vzdělání i v rodinách s nižším sociálně-ekonomickým statusem. V tomto smyslu by se tedy jednalo o dvojnásob efektivní podporu vzdělání z veřejných zdrojů.

Na dobré cestě

Je zajímavé, že prosazování systému finanční pomoci studentům, se zpravidla ujímají zastánci, a nikoli odpůrci školného. Možná je to tím, že je opravdu zajímají studenti, a nikoli získávání politických bodů v ideologických sporech.
Debata jde zatím dobrým směrem, a to dává naději na brzké dosažení alespoň elementární shody, jakou u reformy financování vysokého školství potřebujeme.

Autorka je poradkyní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy.