Karel Svoboda, Ivan Diviš a zmatení pojmů
Když člověk čte novinové titulky o tragickém skonu "hudebního génia" a velikána české hudby, za kterým pláče celý národ, má dojem, že zemřel novodobý Bedřich Smetana nebo Antonín Dvořák.
Ve skutečnosti proti sobě obrátil zbraň talentovaný autor chytlavých melodií, které mají blíž k hudebnímu kýči než umění. Nasekal těch melodií opravdu hodně, ale ani ty nejlepší - jako třeba Lady Carneval - ho nevynesou do hudebních pater Mahlerových symfonií.
Žijeme v době zmatených pojmů, kdy je za geniální pokládáno líbivé, a to vskutku velké zapadá prachem. Občas bychom potřebovali probudit z tohoto lehkovážného nakládání se slovy.
Vždy si v takové chvíli vzpomenu na zesnulého básníka Ivana Diviše. Jednou šel s kolegou básníkem z koncertu Vodňanského a Skoumala. Kolega nadšeně zvolal: "Nejsou geniální?!" V tu chvíli ležel na zemi, nad ním stál Ivan Diviš, který ho právě skolil pěstí, a křičel: "Slovo génius je možné používat maximálně na Shakespeara či Danteho!"
Ještě že se Divišovi nedostali do rukou pisatelé článků o "geniálním skladateli" Svobodovi. Utloukl by je na máslo.
Katolický týdeník, 15. 2. 2007
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
