Mladý Hannibal nažene strach jen kuchařům

Americký spisovatel a stvořitel postavy zvráceného psychiatra Hannibala Lectera Thomas Harris měl mít silnější nervy. Pokud by pevně trval na svém dřívějším stanovisku, že nebude dále nastavovat již tak řídkou kaši hannibalovské série, nemusel vzniknout film Hannibal - Zrození. Ten pouze potvrzuje železné filmové pravidlo, podle něhož je každé další pokračování vždy nutně horší než předchozí díl.

Hlavní problém je však v režisérovi Peterovi Webberovi (Dívka s perlou), jenž nedokázal zvládnout veškerý potenciál slibně rozehraného příběhu dospívajícího hloubavého hocha, který chce pouze pomstít uvaření mladší sestry Mischy litevskými esesmany.

Grutas (vlevo) snědl Hannibalovu (vpravo) sestru. Režisérovi filmu Peteru Webberovi se však nepodaří diváka postrašit.

Pomineme-li logické nesmysly příběhu (proč vrazi nechali Lectera žít?), stěžejní chybou je Hannibalova všudypřítomnost - zatímco Anthony Hopkins v Mlčení jehňátek své rejdy rozehrává především ve druhém plánu, čímž dosahuje maximálního účinku, ve "Zrození" představitel hlavní role Gaspard Ulliel prakticky nesejde z plátna. Tím zlo zbavuje dráždivého oparu nedefinované archaické hrůzy a naopak ho představuje ve značně odrbaných nedbalkách. V kombinaci s nesmyslně patetickými hláškami typu "Stalo se z něj něco, pro co nemá lidská řeč slovo. Kromě slova monstrum" tak film navozuje spíš lehký úsměv než mrazení.

Ostatně, poměrně neškodné ladění filmu naznačí již úvodní scéna vraždy židovského kuchaře: místo aby jej esesáci podrobili očekávanému mučení před zvědavým okem kamery, "pouze" ho cudně odvedou za roh. Stejně tak působí poprava zlobivého prodavače ryb, pietně nasnímaná z několikasetmetrové vzdálenosti.

Momentálně nejslavnější "český" zahraniční film ("zahrál si" v něm hrad Kost, pražské scenérie nebo vila Tugendhat, 70 procent štábu tvořili tuzemští filmaři) tak nenabídne nic jiného než vyprázdněnou slupku, prostou jakéhokoliv vzrušujícího tajemství přerodu nevinného mladíka v psychopatickou zrůdu.

Žádný div, že i nadaný Francouz Ulliel v takto nastavených reáliích ze sebe nevykřeše nic jiného než monotónní upřené pohledy do kamery nebo zálibné laskání ostří samurajského meče. Ve zbývajícím čase je pak divák svědkem kulinářských scén, které by se spíš mohly používat jako varovný instruktážní film pro kuchařské učně než jako světlé pasáže kuchařky filmového hororu: mladý Lecter zde dokonce mlaská a slintá (vražda vůdce litevského komanda Vladase Grutase) a vybranou pochoutku - líčko - si upravuje nad improvizovaným lesním ohništěm (jak nekulturní). Po Hopkinsově zlověstně svůdné eleganci ani stopy. Pro české diváky však film přece jenom smysl má: chrchlající agonie Marka Vašuta s dýkou v krku dává vzpomenout památnému výkonu Petra Nárožného v propadáku Svatba upírů Jaroslava Soukupa. Pro pozvánku do kina je to však příliš málo.