První vysílač postavil Heinrich Hertz

Stejným zjevením, jakým se stala pro 20. století Einsteinova teorie relativity, byla o sto let dříve Maxwellova teorie elektromagnetického pole. Vyplývaly z ní mimo jiné věci tak neuvěřitelné, jako že světlo je jen elektromagnetické vlnění, nebo že elektromagnetické vlny se mohou šířit naprostou prázdnotou. Berlínská akademie věd proto vypsala cenu pro toho, komu se podaří tyto myšlenky dokázat.

Výzvy se chopil německý vědec Heinrich Rudolf Hertz. Sestrojil indukční cívku produkující jiskry, kolem nichž se mělo podle Maxwellovy teorie do prostoru šířit elektromagnetické pole. Další částí zařízení byla první přijímací anténa v historii. Téměř se nelišila od dnešních televizních antén, místo přijímače ale byly mezi její póly připojeny kovové koule, které od sebe dělila tenká mezera.

Když badatel spustil jiskřiště, objevily se jiskřičky také mezi koulemi antény, přestože obě zařízení nic nespojovalo. Důkaz šíření elektromagnetických vln byl na světě. V souladu s Maxwellovými rovnicemi Heinrich Hertz také potvrdil, že vlny procházejí nevodiči, zatímco kovové plochy je odrážejí. Vědec studoval i fotoelektrický jev, který později proslavil Einsteina, a katodové záření, jež přineslo Nobelovu cenu Roentgenovi. Nacisté vynálezcovy práce pálili kvůli židovskému původu jeho otce, přesto jim nevadilo "Hertzovy vlny" využívat.

Právě dnes uplynulo od narození Heinricha Hertze 160 let. Letos uběhne také 120 let od jeho důkazu pravdivosti Maxwellových rovnic.
(jnk)