Šestka hledá styl mladých tvůrců

Jak vlastně vypadá výraz současné mladé generace fotografů? S jakým vkladem vstupují na scénu moderní české fotografie? Odpovědi naznačuje výstava s lapidárním názvem Šestka, která v těchto dnech probíhá v Pražském domě fotografie.

Už její podtitul - Šest českých fotografických škol - prozradí, že jde o projekt poměrně rozsáhlý. Je koncipovaný jako etapová výstava, během které se veřejnosti postupně představují ateliéry a katedry šesti uměleckých škol, na nichž lze v České republice studovat takzvanou volnou fotografii jako samostatný obor.

Takto rozsáhlý projekt se ale nerealizuje poprvé. Šestka je volným pokračováním obdobné výstavy s názvem Konfrontace, kterou Pražský dům fotografie uspořádal v roce 2002. Jak říká jeho ředitelka Eva Hodek, Šestka se od Konfrontace v jednom zásadně liší: "Rozdíl je v zadání, které jsme při přípravě Šestky určili. Požádali jsme autory, aby nevystavovali jen čistou, analogickou fotografii, ale aby přesáhli i do současného umění a pracovali i s novými médii, jako je například audio- nebo videoart."

A vystavující se chopili zadání způsobem opravdu svérázným. Už při vstupu do sálu návštěvníka překvapí dvojice vycpaných srnců. Ty patří k prezentaci Tomáše Prokůpka, studenta Ateliéru fotografie Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Zvláštností expozice VŠUP je také způsob, jakým naložila s přiděleným prostorem. Vystavované zvětšeniny zdaleka nevyplňují celou plochu, a výstava tak působí poněkud skromným dojmem. "Vsadili jsme na vizuální řeč jednotlivých fotografií, které jsou koncentrátem určitého sdělení. Vyhýbáme se tím seriálnosti, tedy vystavování v cyklech. Každý student měl právo umístit zde pouze jedno dílo," vysvětluje Ivan Pinkava, vedoucí Ateliéru fotografie VŠUP.

V tomto ohledu se expozice VŠUP odlišuje od svého předchůdce, Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jeho studenti naopak takzvanou seriálnost fotografie využívali hojně a většina z nich prezentovala celé konceptuální soubory fotografií, jež umístěné za sebou připomínaly okénka filmu. Důraz kladli především na naraci, tedy vyprávění příběhu pomocí rozfázovaní fotek.

Jan Bigas, student VŠOP, fotografuje digitální technologií

Ateliér VŠUP si jako ústřední téma zvolil vztah člověka a přírody, což se zřetelně odráží ve všech vystavovaných pracích, a každý z dvanácti autorů pojal toto téma výjimečně osobitým způsobem. Objektiv Jana Bigase si například pohrál s detailem lidské ruky v kontrastu s rozostřeným pozadím palmového listu, Eva da Silva Melo zachytila akt nahého muže zakomponovaný do "nahé", chladné podzimní scenérie a Michal Šeba zase představil velkoformátovou zvětšeninu s názvem Krávy, která je záměrně nasnímaná tak, aby připomínala impresionistickou malbu a její působivou hru s přirozeným světlem exteriéru.

Při prohlídce výstavy se však divák neubrání dojmu, že tím, co všechna díla spojuje, není jen jednotné zadání. Je to především způsob, jakým současná mladá generace fotografů celkově vnímá svět kolem sebe. S velkou citlivostí vstřebávají subtilní momenty reality, všímají si i zdánlivě marginálních detailů, jež pak dokážou pomocí média fotografie přesně vystihnout a vřadit do velmi efektního, ovšem ne přehnaně názorného výtvarného celku.

Přehlídka Ateliéru fotografie VŠUP potrvá do 18. března. Naváže na ni prezentace Katedry fotografie Akademie múzických umění v Praze, která 15. dubna celou výstavu Šestka uzavře.
/Od naší spolupracovnice/