Zelené ostrovy Azorské - POZOROVÁNÍ VELRYB, GOLF, ÚCHVATNÁ KRAJINA

Azorské ostrovy: úžasné spojení moře a pevniny
Snímek: Archiv

Azorské ostrovy patří k Evropě, jsou součástí Portugalska, a tedy i Evropské unie. Přitom o nich víme méně než o daleko vzdálenějších krajích. Geologicky patří do stejné skupiny jako Madeira a Kanárské ostrovy, ležící více na jih. Všechny vznikly díky sopečné činnosti na dně oceánu. Právě tady se totiž stýkají zemské kry a při jejich vzájemném pohybu čas od času se vše otřásá zemětřesením a z podzemí tryskají proudy lávy, sloupy kouře a létají balvany. Azořany vidina podobných katastrof nechává klidnými. Rádi tvrdí: "Vy máte daleko větší pravděpodobnost, že zahynete pod koly aut, než že my skončíme pod troskami domů či pod lávou."

Devatero ostrovů na třech krách
Na Azorských ostrovech, které leží v Atlantském oceánu 1300 kilometrů od pobřeží Portugalska a necelé čtyři tisíce od Severní Ameriky, se nevaří jenom počasí. Azorské souostroví leží na rozhraní tří kontinentálních desek - euroasijské, africké a americké. Souostroví se skládá z devíti ostrovů, které mají dohromady 2247 kilometrů čtverečních rozdělených do tří distriktů. Na východě je největší ostrov Sao Miguel (747 km2) a Santa Maria. Ve středu leží Graciosa, Terceira, Sao Jorge, Faial a Pico. Poslední z nich je vlastně jedna veliká sopka, která je zároveň nejvyšší horou Portugalska (2351 m). Na západě souostroví uzavírají ostrovy Corvo a Flores.

První byly krávy
Souostroví nebylo před objevením portugalským mořeplavcem Diego de Senillem v roce 1427 obydleno. Námořníci z Portugalska a Holandska, kteří zde přistávali jako první při cestách kolem Afriky, tady nejprve při svých objevitelských plavbách vysadili krávy. Když po letech při dalších plavbách zjistili, že se jim dobře daří, správně usoudili, že na ostrovech asi nejsou predátoři a mohlo by se tam dařit i lidem.
Azory se staly díky své poloze důležitou zásobovací zastávkou v době velkých zámořských objevů v 15. a 16. století. Tudy do Evropy putovalo zlato i koření, a tak se brzy staly i základnou pirátů. V následujících staletích význam Azor (Jestřábích ostrovů) postupně s technickým rozvojem mořeplavby upadal. Lépe vybavené lodě už nemusely k souostroví zajíždět.

Kdysi vraždění velryb, dnes pozorování
K velkému vzepětí došlo v 19. a počátkem 20. století, kdy se souostroví stalo jednou z nejvýznamnějších velrybářských základen světa. Vraždění velryb zde mělo průmyslový charakter a z dnešního pohledu je účel této genocidy nepochopitelný. Lovcům nešlo o maso, ale o velrybí tuk, který se používal na svícení a topení. Dnes už zde velryby neloví, i když jich je v okolních vodách pořád ještě dost. Toho se už dopouštějí jenom Norové a Japonci.
Kytovce různých velikostí a druhů můžete však sledovat z pobřeží či výletních lodí. Ideální pro pozorování velryb je jaro a začátek léta, kdy velryby kolem Azorských ostrovů migrují směrem na sever. Při troše štěstí zde můžete vidět i modrou velrybu, největšího tvora žijícího na zeměkouli. Váží i přes 100 tun a jenom jejich jazyk má tolik váhy jako indický slon - čtyři až pět tun.
Pozorování velryb se řídí poměrně přísnými předpisy, aby nebyli kytovci zbytečně stresováni. Ne nadarmo se říká, že vody kolem Azor jsou největším přírodním akváriem na zeměkouli. Oblíbenou turistickou kratochvíli představuje rovněž plavání s delfíny. Na gumovém motorovém člunu vás dovezou doprostřed skupiny. Pokud najdete odvahu, můžete si s nimi, než je to přestane bavit, zaplavat. Nejde však o žádné akvarijní vycvičence, ale o opravdové divoké, avšak přátelské kousky.

Celoroční pozdní jaro
Azory jsou ideální lokalitou pro milovníky příjemného počasí bez teplotních extrémů. V klidném prostředí, vhodném pro opravdový odpočinek bez rušivých elementů, mezi přátelskými obyvateli můžete prožít příjemné, zvolna plynoucí dny. Díky zeměpisné poloze uprostřed teplého golfského proudu se teploty pohybují celoročně v rozmezí 10 - 25 stupňů, roční průměr je 17,4 °C. Atlantský oceán má asi tolik jako jihočeský rybník v létě. Vzduch je příjemně svěží a krajina se podobá víc udržované botanické zahradě než nějaké divočině. Občas spadne teplý deštík.
Na ostrovech nejsou zatím žádné gigantické hotelové komplexy, ale je zde dost příjemných, dobře vedených hotelů a hotýlků a ještě lepších restaurací. Ceny jsou zde kupodivu příznivější než v mateřském Portugalsku.

Jídlo z horké země
Milovníci dobrého jídla si přijdou na své. Nejenom že je zde obrovská nabídka těch nejčerstvějších mořských pochoutek, ale zdejší hovězí má skvělý zvuk i v Evropě a USA. Krávy jsou totiž celoročně na pastvě a mohou si pěkně vybírat, co si dají. Patří ke koloritu krajiny, ve které se pohybují naprosto volně. A díky přirozené potravě dávají pochopitelně také skvělé mléko, tvaroh a sýry. Ty právem patří k významným azorským exportním artiklům. Vyhledávanou pochoutkou je i jídlo připravované v hrncích zakopaných do horké země. Po několika hodinách se hrnec vykope a uvnitř je skvěle podušená šťavnatá směs masa a zeleniny.

Vinice UNESCO
Azořané jsou hrdí i na své víno. Dokonce putovalo až na ruský carský dvůr, a proto se dodnes jedno z nich jmenuje Czar. (Podrobněji o azorských vínech viz IN magazín č. 11/2005). Za návštěvu rozhodně stojí vinice na ostrově Pico, která je chráněná organizací UNESCO. Ne pro složení odrůd či kvalitu vína, ale jako symbol lidského úsilí. Než zde vinohradníci založili vinici, museli na pobřeží oceánu rozbít tlustou vrstvu lávy, postavit malé kamenné ohrádky a do každé zasadit jednu sazenici révy vinné. Ta si už musela poradit sama a propracovat se kořeny hluboko do výživného podloží. Keře mají 60 až 80 let a díky hlubokému zakořenění rodí jejich hrozny vysoce minerální víno. Když se na keříčku urodí dva hrozny, už se zde mluví o velké úrodě.
Z Azorských ostrovů se do Evropy kromě ryb, hovězího a sýrů vozí také pomeranče a především skvělé ananasy. Daří se tu také tabáku a kdysi zde fungovaly i prosperující čajové plantáže. Dnes už bychom našli jenom jednu. Pracovní síly jsou tady přece jenom dražší než v Indii či na Srí Lance.

Golf a Američané
Věčné jaro azorské je přímo ideální pro golfový trávník. To pochopili Američané a nedaleko své letecké základny na ostrově Terceira postavili první hřiště. Azory totiž portugalský diktátor Salazar za druhé světové války bez boje vydal Angličanům a ti na nich umožnili spojencům z USA vybudovat leteckou základnu. Svůj strategický význam si udržela až do konce studené války, to už bylo Portugalsko dávno členem NATO. Američané totiž odtud letecky kontrolovali pohyb sovětských atomových ponorek a letiště sloužilo i pro mezipřistání obřích bombardovacích letadel při různých světových konfliktech. Tady se za účasti portugalského premiéra sešel Tony Blair s americkým prezidentem těsně před invazí do Iráku. Azorské ostrovy jsou také díky své poloze velkou křižovatkou mezikontinentálních podmořských kabelů a vzdušných spojů.
Dnes Američané umožnili část letecké základny s obří přistávací dráhou přes 3 km využívat i pro civilní lety. To souostroví zpřístupnilo turistům. Mezinárodní letiště jsou na ostrovech Sao Miguel a Faial. Na zbylých šest ostrovů buď létají malými letadly místní aerolinie, nebo se tam dostanete lodí.
Golfová hřiště mají dnes na souostroví tři, ale další se budují. Dvě jsou na ostrově Sao Miguel. Obě, skvěle udržované, leží v severovýchodní části ostrova. Osmnáctka je ve Furnas (10 km od hlavního města Ponta Delgada) a sedmadvacítka v Batalha (Verdegolf 15 km od Delgada). Třetí hřiště je na ostrově Terceira. Opět skvěle udržovaná, mírně zvlněná osmnáctka s dlouhými fairwayemi mezi krásnými listnáči. Nehrající doprovod se může zatím projet na koni nebo si udělat výlet na kole. Společně lze relaxovat v některém z termálních pramenů. Na Azorech je pořád se na co dívat a naštěstí to ještě nejsou jenom davy turistů.

Libor Ševčík
libor.sevcik@economia.cz