Jízda mezi velrybami a kaktusy: mexický poloostrov Baja California

Koloniální pozůstatky v San Ignacio, jedné z mnoha zátok poloostrova Baja California.
Snímek: Marian S. Sucha

Od pasové kontroly v příhraničním městě Tijuana to na hlavní městskou třídu Avenida de la Revolución trvá deset minut pěšky. Jedno z nejbohatších mexických měst, přesto působící chudě a zaprášeně, je plné barů, lékáren s viagrou, heren a hluku ze striptýzových diskoték. Už ve 20. letech minulého století jezdili do nejsevernějšího rohu Mexika sousedé ze severu, aby mohli obejít prohibici a oddat se dalším, ve Spojených státech zakázaným neřestem.
Z města se na prozkoumávání poloostrova vydejte po 1700 kilometrů dlouhé carretera transpeninsular, jediné hlavní silnici, která spojuje sever Baja California s jihem. Tam, u městečka Cabo San Lucas, se setkávají Pacifik a Kalifornský záliv, jinak také zvaný Cortésovo moře. Před pobřežím se zde vytvořil El Arco, přírodní skalný oblouk, jakási značka poloostrova. Když se poloostrov před miliony lety odtrhl od pevniny, vzniklo tu moře. Tento proces ostatně trvá dosud, rok od roku se poloostrov posouvá asi o šest centimetrů směrem do Tichého oceánu.

Od Cortéze ke golfu
Baja California, to je nezkrocená krajina, odpuzující i přátelská zároveň. Španělský dobyvatel Hernán Cortés sem ve 30. letech 16. století poslal tři lodě, které ovšem beze stopy zmizely. První osady zde zakládají španělští misionáři na přelomu 17. a 18. století. Později přicházejí rybáři, pak američtí studenti a nakonec i milionáři. Turismus se na poloostrově stal nejvýznamnějším zdrojem příjmů.
Kombinace pouště a moře přitahuje. Do letovisek na pacifickém pobřeží mezi městy Ensenada a Rosarito přijíždí ročně kolem 30 milionů návštěvníků. Sezona vrcholí na jaře, kdy sem na prázdniny houfně míří studenti z USA. Na úplném jihu, podél písčitých pláží ve střediscích Cabo San Lucas, San José del Cabo nebo La Paz, vznikly rozlehlé luxusní rezorty, kde se hraje golf, rybaří, surfuje, jsou tu tenisové školy a mnohé další dovolenkové "nezbytnosti".
Na severu Baja California se rozpínají vinice, které založili v 18. století jezuité. Největší z nich najdete ve třech regionech poblíž města Ensenada: San Antonio de las Minas, Valle San Vicente a Valle Santo Tomas. Přístav oblíbeného mořského střediska Ensenada byl založen už před 400 lety a sloužil k překládce zásob pro katolické mise a farmy. Dnes se zde překládá bavlna, víno a potraviny. Pitoreskní pobřežní městečko s prehistorickými jeskynními malbami v okolí rozhodně nevynechejte.
Kdo je dostatečně fyzicky zdatný, má možnost poznat tento zvláštní poloostrov také z výšky horských hřebenů. Na severu se táhne pohoří Sierra de San Pedro Martir, část z něj je národním parkem. Jednou z horských túr může být výšlap na jeho nejvyšší vrchol Cerro de la Encantada, nazývaný také Picacho del Diablo (3096 m).

Kaktusoví obři
Kdo má rád samotu, najde ji ve střední části poloostrova. Mezi pulsujícími centry jihu a severu leží tisíc kilometrů řídce obydlené pouště a skalnatých pahorků se skrovnou vegetací. Podél hlavní silnice s jenom několika čerpacími stanicemi míjíte trnité porosty, křoví a kaktusy všech forem a velikostí. Co zde vyvzdoruje na přírodě svou existenci, překoná všechno další. Mexická božstva dešťů totiž oblast ignorují. Slunce barví nebe do nejhezčích odstínů modré a nemilosrdně suší zemi. Stačí ale jen několik kapek deště, aby země explodovala, a Baja se změní v nevídané moře květin. Na 2500 druhů rostlin, které zde rostly už za prehistorických dob, se tlačí za světlem.
Jedním z nejkrásnějších míst na poloostrově je rozhodně poušť Desierto Central, plná různorodých kaktusů. Do paměti se vám jistě vryjí kaktusy cardón, šplhající až dvacet metrů k nebi a vážící i deset tun. Podle průvodců roste na poloostrově asi 120 druhů kaktusů, z toho padesát nikde jinde na světě.
I tak se ale máte v suchém vnitrozemí kde osvěžit. Zajeďte do městečka Mulegé na východním pobřeží, ležícím na březích stejnojmenné říčky. Až si projdete malebné centrum, plné obchůdků, barevných domků a stánků s občerstvením, vydejte se do jižně položené zátoky Početí (Bahía de la Concepción). Asi 80 km dlouhá zátoka je posázena malými ostrůvky a lemují ji kopce plné kaktusů. I přes mnohdy extrémní podmínky (pouze 25 mm srážek ročně) jsou ostrovy domovem nesmírně rozmanitým formám života. Malé pískové pláže a tyrkysové laguny na březích zátoky zase zvou ke šnorchlování, potápění nebo k jízdě na mořskému kajaku.

Velrybí porody
Poněkud abstraktně působící, 43 metrů vysoký orel z ocele označuje hranici mezi státy Baja California Norte a Baja California Sur. Poblíž monumentu se nachází čerpací stanice, vojenská základna, hotel a asi pět kilometrů dál město Guerrero Negro s rozsáhlými salinami, kde žije kolem sta druhů ptáků.
Nezapomenutelné jsou chvíle prožité při pozorování velryb. Mezi prosincem a březnem jich sem k přezimování v zátokách Tichého oceánu míří na tři tisíce. Každoroční putování těchto obrovských zvířat z 8000 km vzdáleného Beringova moře do místních lagun Ojo de Liebre, San Ignacio nebo La Soledad je největším na planetě. V biosférické rezervaci El Vizcaíno a zvlášť v Přírodním parku velryby šedé (Parque Natural de la Ballena Gris) uvidíte, jak velryby rodí.
Je až nepředstavitelné, že tuto pouť zvířata podnikají rok co rok, už osm milionů let. Zdejší zátoky poskytují útočiště pro matky, které tu rodí, a mláďata jsou chráněna před žraloky a kosatkami. Tropicky teplá voda je jakousi dětskou školkou pro velrybí mláďata - zimu by při porodu malá, "jen" čtyři tuny těžká telátka nepřežila. V dubnu většina samců odplave na sever k Aljašce, kde stráví léto ve vodách bohatých na plankton. Samice je následují během května, kdy mláďata už trochu odrostla.
Šedé velryby (plejtváci malí) mají rády mělké vody, a můžete je proto snadněji pozorovat než jiné druhy, které jsou daleko v oceánu. Brzo ráno a pozdě odpoledne vyplouvají vyhlídkové loďky, kterými se k těmto zvědavým savcům dostanete až na dosah ruky.
Vody této oblasti vůbec čiší životem: 850 mořských druhů dělá Cortésovo moře velkým přírodním akváriem. Prohánějí se tu sviňuchy kalifornské a ryby tatoaba, plejtváci, keporkaci, kosatky nebo kulohlavci, občas vyskočí nad hladinu ohromní rejnoci manta. A právě za mořským rybolovem sem jezdí část turistů. Každý rok v říjnu se v Cabo San Lucas koná vysoce dotovaný turnaj lovců modrých a černých mečounů.

Marián S. Sucha