Režisér Rychman objevoval nové světy

Objevitel nových uměleckých světů - tak by se dala charakterizovat tvorba filmového režiséra Ladislava Rychmana. A tak v soupisu jeho děl najdeme skoro vše od krátkého dokumentu přes televizní reklamy, filmovou detektivku až po první televizní písničku, hudební revue, první muzikál a polyekran.
Autor prvních českých muzikálů Starci na chmelu a Dáma na kolejích zemřel v noci na neděli ve věku 84 let.

Ladislav Rychman v šedesátých letech, kdy natočil svůj nejslavnější film Starci na chmelu.

Na nedostudovaného filmaře měl na svém kontě opravdu široký záběr. Po válce studoval rodilý Pražák Rychman estetiku na Filozofické fakultě a současně hrál a dělal dramaturga v Divadle satiry. Studium nedokončil, stejně jako následně FAMU. Ale měl tu nejlepší filmovou školu života.

Potvrdil do písmene slova Bořivoje Zemana, u něhož začínal, že se za čtyři roky u filmu naučí víc než na škole. Také v Krátkém filmu u Elmara Klose dělal "bijáky" o všem možném, od módních přehlídek přes hlubokou orbu až po folklór. Od roku 1956 už byl samostatným režisérem.

Skvěle se ujal Rychmanův vynález inscenované televizní písničky, tedy dnešních klipů. Přitom vznikl vlastně jako "vycpávka" silvestrovského pořadu v roce 1958. Dáme si do bytu, kterou zpívali Josef Bek s Irenou Kačírkovou, patří mezi Rychmanovy nejslavnější filmové písničky, stejně jako song Mackie Messer s Milošem Kopeckým. Rychmana přitáhlo i syntetické umění Laterny magiky, a tak pro Expo Montreal 67 vymyslel úspěšnou Revue z bedny.

Své audiovizuální experimentování završil v roce 1970 polyekranem pro deset pláten v Norimberku, ve své době nejsložitějším v Evropě. Noricama, pořad k výroční výstavě Albrechta Dürera, se pak na norimberském hradě uváděla ještě třináct let.

V roce 1964 Rychmana přivedla vášeň pro muziku a tanec k prvnímu českému filmovému muzikálu. Zlatý hřeb režiséra Rychmana a scenáristy Vratislava Blažka Starci na chmelu dodnes oslovuje nové generace diváků. Stín Starců nepřekročila ani v zahraničí oceňovaná Dáma na kolejích, stejně jako filmy Hvězda padá vzhůru či Jen ho nechte, ať se bojí.

Ladislav Rychman si párkrát v životě mohl říci, že "den je krásný", jak se zpívá ve Starcích. Především na konci války, kdy si po útěku z bystřického lágru kopal před esesáky svůj hrob. Měl štěstí - v tu chvíli totiž přišel rozkaz lágr zrušit a vězně pustit. V nacistických táborech smrti však zahynula jeho matka, sestra a dalších osm členů rodiny.