| To však nic neznamená proti vzdálenosti mezi Lisabonem a Prahou. Podle internetového plánovače cest na adrese www.shellgeostar.com měří nejkratší cesta z české metropole do Lisabonu 2713 kilometrů a nedá se ji zvládnout rychleji než za 26 hodin jízdy bez zastávky. Kdo se vydá do Lisabonu vypůjčeným autem z jihoportugalského Algarve, má před sebou tříhodinovou cestu, na jejímž konci ho přivítá téměř neustálá dopravní zácpa před vjezdem do města. Do Lisabonu se z jihu přijíždí mostem 25. dubna, který barvou, konstrukcí i délkou připomíná červený Golden Gate z kalifornského San Franciska. Most dostal své jméno podle významného dne roku 1974, kdy v Portugalsku proběhla Karafiátová revoluce. Ukončila diktaturu v zemi a jak její označení napovídá, byla poklidná. Účastnící demonstrací při ní vojákům dávali do hlavní pušek voňavé květiny. Na tento významný portugalský den mají řidiči v koloně vozů před mostem dostatek času zavzpomínat. Za vjezd na most se totiž platí jedno euro, což dopravu pořádně zbrzdí. Mýtnice jsou přitom rozděleny na dvě skupiny. Do jedné vjíždějí většinou jen místní motoristé s předplacenou vstupenkou na most, v ostatních branách sedí výběrčí mincí a každé projíždějící auto zkasírují. Hned na dva kilometry dlouhém červeném mostu se nabízí zajímavý výhled. Vlevo proudí Tejo do oceánu a často je k vidění velká nákladní loď vplouvající do přístavu. Po pravé ruce se na kopečcích rozkládá město s hradem Sao Jorge trůnícím na jednom z vrchů. Ještě před vykročením na prohlídku městem se vyplatí vědět: Lisabon se sice píše portugalsky Lisboa, ale vyslovuje se Lišbua. Hláska »eš« je ostatně v portugalštině hojně zastoupená. Portugalský zámořský objevitel, heroická postava dějin této země Vasco de Gama, se vyslovuje Vaško. A ještě jeden lingvistický bonbónek pro milovníky fotbalu: Nejlepší portugalský fotbalista současnosti Luis Figo se vyslovuje „Figu", jeho jméno znamená v překladu „fík". Zemětřesení město zničilo Výchozím bodem pro prohlídku Lisabonu je jeho největší náměstí Praca do Comércio. Leží na jihu města přímo na břehu řeky a má téměř čtvercový půdorys o stranách dlouhých bezmála dvě stě metrů. Tak jako větší část města má i toto náměstí svou podobu významně poznamenanou zemětřesením, které Lisabon i značnou část Portugalska postihlo v roce 1755. Většina města tehdy lehla popelem, Praca do Comércio přišlo o palác, který dnes nahrazují ministerské budovy. Uprostřed náměstí je socha krále Josého I., který v 18. století předal výkonnou moc markýzi Pombalovi a ten se zasloužil o rychlé obnovení zpustošené země. V severozápadním cípu náměstí dnes sídlí turistická kancelář. V ní jsou k dispozici mapy města a informace o aktuálně pořádaných akcích a výletech. Snímek: Michaela Prokopová Z nejznámějšího lisabonského náměstí se další cesty ubírají téměř vždy do kopce, na jeden ze sedmi sousedních vrchů. Kousek od náměstí patřícího do čtvrti Baixa leží dílo markýze Pombala. Králův rádce a ministr nechal tuto část města rozvrhnout do pravidelných pravoúhlých ulic. Stejnou architekturu dal i městu v jihovýchodním koutu Portugalska Vila Real de Santo António. Lisabonská čtvrť s přísně kolmými ulicemi od té doby vždy byla a i dodnes je doménou obchodníků. Prozrazují to už názvy ulic. Áurea byla plná zlatníků, Douradores patřila šperkářům a Fanqueiros nožířům. Názvy zůstaly, méně už se dochovalo původních obchůdků, které vystřídala sídla bank a luxusních restaurací. V jedné ze sousedních ulic patřící čtvrti Chiada stojí Elevador de Santa Justa - kovová konstrukce s výtahem a vyhlídkovou plošinou. Kvůli svému pojetí připomíná Eiffelovu věž v Paříži. Slovem Elevador označují v Lisabonu i zubačkové lanovky, které turisty i místní nejkratší cestou vytahují směrem vzhůru na lisabonské kopce. Platí v nich stejné jízdenky jako v autobusech či tramvajích a kupují se přímo u řidičů. Tvář města dělají i tramvaje Mnohem větší atrakcí při toulkách po nevelkém Lisabonu, v němž žije přes 600 tisíc obyvatel, jsou tramvaje. Připomínají historické lokálky, které v Praze, Brně a Ostravě jezdily před desítkami let. Svými rozměry krátké stroje však v Lisabonu asi jen tak nové nenahradí. Ne že by bylo Portugalsko chudé, od vstupu do Evropské unie v roce 1986 se zdejším lidem daří lépe a lépe, ale lisabonské úzké uličky plné ostrých zatáček dlouhé tramvaje mezi své domy nevpustí. Trošku nezvykle však působí staré tramvaje polepené reklamou na moderní zboží. Ale uvnitř se nic nezměnilo. Staré lavice zůstaly, v létě jsou boční okénka vyklopená a řidiči nezbývá než kontrolovat, zda se zvědaví turisté z oken příliš nevyklánějí. Malé tramvajky totiž v některých situacích téměř „lížou" okolní domy, mezery mezi stroji a byty či obchůdky se často smrsknou na pár centimetrů. Moderní tramvaje s dlouhými vozy jezdí v Lisabonu jen mimo historické centrum. Vyhlídkových míst je více Návštěvník Lisabonu by při prohlídce určitě neměl vynechat dvě místa. Z obou se nabízí kouzelný výhled z vyvýšené perspektivy. Prvním z vyhlídkových míst je starý hrad s výhledem na celé město, ústí řeky a most 25. dubna. Druhou vyhlídku představuje místo na opačném konci historického města, odkud se nabízí pohled na město s hradem a katedrálou. Vyhlídka se nachází nedaleko horní stanice zubačky Lavadore da Glória nad čtvrtí Bairro Alto. Ta je známá především svým nočním životem. Někomu může místní vyhlídkový bod připomínat pražskou Letnou. Bary a restaurace v Bairro Alto sídlí v nuzně vypadajících domech. Žili v nich chudí lidé a uličky jsou tak úzké, že si sousedé z bytů přes ulici mohou bez problémů popovídat. Jako v celém pobřežním Portugalsku, tak i před místními restauracemi kuchaři na venkovních grilech připravují maso. A především specialitu, kterou jsou grilované sardinky. Servírují se nejlépe se zeleninovým salátem a lehkým stolním vínem. Neméně kouzelný výhled se nabízí z hradu Sao Jorge na opačné straně historického centra. Do 16. století sloužil jako královský hrad, pak byl přeměněn na vězení a archív. Zemětřesení v roce 1755 hrad zničilo, zůstaly jen hradby a pozůstatky věží. Historii hradu počali psát Vizigóti v 5. století, v 9. století jej přestavěli Maurové, kteří se výrazně podíleli na charakteru celé země. Nedaleko pod hradem stojí na pohled masívní katedrála Sé. Tento nejstarší kostel ve městě postavili v roce 1150 a dnes má románsko-gotický střih. Belém hovoří o mořeplavbě Druhá historická část Lisabonu leží šest kilometrů na západ od centra, směrem k oceánu. Jmenuje se Belém a svědčí o slavné historii mořeplavectví Portugalska. Do Belému jezdí například tramvaj z náměstí Praca do Comércio. Dějiny tohoto místa, tehdy malé rybářské vesničky, se začaly psát v roce 1497, kdy odtud vyplouval na svou dvouletou plavbu hledající mořskou cestu do Indie a zpět Vasco de Gama. Když se s úspěchem vrátil, nechal král Manuel I. na počet objevitelské cesty a jejího vůdce postavit klášter svatého Jeronýma - Moistero dos Jerónimos. Plavba totiž Portugalsku otevřela přístup k bohatství a Lisabon se stal významným centrem obchodu s kořením a zlatem. Klášter vyrostl na místě kaple založené Jindřichem Mořeplavcem, který stál u zrodu portugalských zámořských výprav. Rozlehlý, bílou barvou svítící Jeronýmův klášter nese prvky gotiky, renesance a nově vzniklé manuelské architektury s motivy mořských květů, mušlí i hvězdic. Dnes patří na seznam chráněných staveb UNESCO. Nedávno skončila jeho čtyři roky trvající renovace. V kostele jsou hrobky králů i slavného mořeplavce Vasco de Gamy. (Pozor, klášter i kostel jsou v pondělí uzavřeny!) Tím však výčet belémských dominant nekončí. Na břehu řeky stojí památník objevitelů Padrao dos Descombrimentos. Jedná se o obrovskou sochu lodě se skupinou lidí na palubě, v jejímž čele stojí Jindřich Mořeplavec. Za ním se v pokleku řadí Vasco de Gama, další námořníci a významné postavy portugalských mořeplaveckých dějin. Patnáct minut chůze od památníku je belémská strážní věž. Původně hlídala spolu se svým dvojčetem, stojícím na druhém břehu, říční vjezd do města. Obranná věž nese byzantské, manuelské i gotické prvky a patří k nejzajímavějším místům v Lisabonu vůbec. Dnes kolem ní, už bez povšimnutí, proplouvají velké zámořské lodě. O stále významnější pozici Lisabonu mezi ostatními evropskými metropolemi svědčí, že se před čtyřmi lety stal místem konání výstavy Expo 1998. Petr Buček petr.bucek@economia.cz |
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
