Tatarstán - země hledání nové slávy

Oslava milénia Kazaně byla nevídaná. Tatarstánská metropole, s počtem obyvatel stejným, jako má Praha, se na ni vskutku náležitě připravila. Politici, celebrity, všudypřítomné nápisy na autobusech, billboardech a obchodech "Miluji své město", "Vše nejlepší k narozeninám, milá Kazani"... Některé ulice změnily název a v Parku tisíciletí se sázely stromy.

Přestřihávaly se pásky u nových staveb, u "Ledového paláce", krytého zimního stadionu, a hlavně u vchodu do nového metra s pěti stanicemi. Vše v podzemních stanicích vonělo novotou, tradičně pojatá výzdoba, mramorové podlahy a sloupy s ornamenty, se staly žádanou kulisou k fotografii rodiny. Pak všichni jezdili čtyřvozovými soupravami, k nimž plzeňská Škodovka ŠDT dodala design, elektrovýzbroj a kompletní pohon.

Město se díky přípravě na oslavy a investicím i z federálního rozpočtu změnilo k lepšímu. Spousta budov se opravila, zastavilo se bourání starých budov a rozhodlo se, že fasády musí zůstat zachovány. Místní oceňují, že se alespoň částečně podařilo opravit některé děravé silnice, které dostaly nový povrch.

"Pokračujeme v budování a opravách silniční infrastruktury. Jen vloni jsme do ní investovali dvě miliardy rublů, letos stejnou sumu. Je to nedostatečné, jenže dříve se se silnicemi nedělalo nic," pokyvuje hlavou starosta Kazaně pro ekonomické otázky Marat Zagidullov a vzpomíná na milénium a hektický srpen 2005.

Přesto je tento aktivní a sotva třicetiletý šéf města, který má na starosti byznysovou stránku věci, přesvědčen, že investice v souvislosti s oslavami milénia Kazaně byly jen začátkem rozkvětu města.

Milénium má na svědomí jediná mince. Objevená byla archeology při vykopávkách kazaňského Kremlu, nyní je pečlivě uschovaná v červené cihlové budově státního muzea.

Což o to, ale pro nás je podivuhodné, že jsou na ní vyražena slova Vaclav cniz a na druhé straně Praga civita. Tedy kníže Václav a město Praha. Stáří tohoto časem okousaného dináru, takřka oválného tvaru s křížem uprostřed, se podle vedoucí numismatického oddělení Národního muzea Jarmily Cháskové skutečně odhaduje na více než tisíc let. Je to nejstarší mince z českých zemí z počátku desátého století. Tak proč toho nevyužít třeba k určení věku města.

Jak se dostala do Kazaně, nikdo neví. Místní tvrdí, že si ji přivezl kupec, který do evropských krajů jezdil za obchodem. Že má tato úvaha jistý reálný základ, by napovídalo to, že tehdy na území Tatarstánu existující Volžsko-kamské Bulharsko bylo mocným feudálním státem, který razil vlastní stříbrné mince, budoval chrámy, školy, paláce, ba dokonce domy se systémem ústředního topení a kanalizací. Město Biljar bylo v té době větší než Paříž či Kyjev. A také se hojně obchodovalo, hlavně se středoasijskými zeměmi i s Čínou.

Čínský předseda Chu Ťin-tchao byl minulý měsíc přijat v Kazani s veškerou pompou. Vlivný muž mocné země. Zvěstovat přijel, že čínští podnikatelé mají zájem o tuto 68 000 km čtverečních velkou republiku s necelými čtyřmi miliony obyvatel, odkud pochází nákladní automobily Kamaz, letadla Tupolev, vrtulníky Mi-17, nadzvukové bombardéry Tu-22 Backfire, kde se zpracovává kaučuk, vyrábí pneumatiky a sídlí ropná společnost Tatněft. K tomu jsou zde obrovské zásoby ropy - vláda přesto prozíravě rozhodla, že se nebude těžit více než 30 milionů tun ročně, i nerostů. To Číňané ví. Chtějí tu nakupovat i prodávat. Třeba autobusy.

"Máme dva a půl tisíce starých autobusů, potřebujeme nové," říká Marat Zagidullov. Město chce však levně pořízené zboží. "Proto jsme se rozhodli pro čínské autobusy. Nabídli nám je za sto tisíc USD, což bylo výrazně méně než západní značky a výhodnější než nabídka vaší Karosy," dodává Marat Zagidullov (mzagid@kazan.org.ru).

K tomu ještě letos a pak další roky si město obstará po třech desítkách nových tramvají a trolejbusů. Že by čínských? Byznys je byznys. I když do něj vstupuje psychologie. Třeba když Chu Ťin-tchao zavítal do Kazaňské státní univerzity, kde v 19. století přednášeli čínští mudrci, kam chodil Lev Tolstoj, a pózoval v lavici, kde na právnické fakultě sedával Vladimír Iljič Uljanov (Lenin). Kamery běží, spouště fotoaparátů cvakají, úsměvy. Jsme si přece blízcí.

Otec Sauda Ksembajeva byl Uzbek. Za druhé světové války se Saud po zranění dostal do kazaňského lazaretu, kde se sblížil s místní lékařkou a zůstal. "Jsem tady celý život a cítím se tu doma. Kvůli zdejším lidem i akademickému prostředí. Vždyť je tu skoro dvě stě tisíc studentů a dvě desítky univerzit a institutů a mnoho dalších škol. Tady je skutečný intelektuální potenciál," říká s hrdostí v hlase Saud Ksembajev.

Jeho šediny již naznačují, že přednášek na Kazaňské státní lékařské univerzitě má za sebou stovky a titulů má tolik, že se mu takřka nevejdou na vizitku. Několikanásobný profesor a doktor lékařských věd Ksembajev není jen teoretik. Rád přenáší své vědecké poznatky do praxe, nechal si patentovat už několik objevů z rozličných oblastí medicíny.

"Tento roztřepený gumový váleček je mnohem efektivnější než obyčejný kartáček na zuby. Stírá v daleko větší míře ze zubní skloviny veškeré zbytky a bakterie," drží v ruce malý předmět, kterým hbitě pohybuje v ústech. Stačí několik minut a rituál čištění je u konce.

Potom ukazuje malý průsvitný balíček s bílým práškem. "To je celoform, prostředek, který urychluje hojení hnisavých ran, třeba po operaci. Je to rozemletá vata. Naše zkoušky potvrdily její úžasný účinek. Jen teď s naším výzkumným týmem hledáme firmu, která by byla ochotna vrhnout se s naším objevem do komerční oblasti," dívá se vyčkávavě přes brýle Saud Ksembajev. "Pokud to budou Češi, jen to uvítáme. Kdo by neznal Karlovy Vary a Prahu. Když přijde někdo dříve, přirozeně, že využijeme jeho nabídky," dodává (fpk@kgmu.kcn.ru).

V rozlehlém, stylově zařízeném jednacím sále tatarstánské Obchodně průmyslové komory visí na stěně fascinující obraz. Je na něm zobrazena středověká Kazaň se stovkami dřevěných zasněžených domů, chráněných mohutnými zdmi a věžemi. "Všichni návštěvníci se chtějí u tohoto obrazu fotografovat," prozrazuje Valerij Gerasimov, zástupce předsedy komory.

"V poslední době je jich stále více, zejména zahraničních. Přijíždějí velvyslanci, oficiální delegace, podnikatelé. Jen Češi u nás nejsou moc vidět. Naproti tomu aktivní jsou Maďaři. Přijedou, dva dny se tu setkávají a jednají se zástupci tatarstánských firem. A pak uzavírají kontrakty," dodává trpce Valerij Gerasimov.

Že by snad šlo o historickou příbuznost mezi ugrofinskými kmeny, k nimž patřili Maďaři a Tataři? "Není to tak. Jsme otevřeni spolupráci se všemi. Je to ale o osobních kontaktech, které jsou s českými partnery horší než dříve. Přitom toho můžeme tolik udělat společně. Naším hlavním úkolem je podpora malého a středního podnikání, takže víme, že naše firmy potřebují moderní technologie, zařízení a stroje, a to i pro zemědělství," říká Valerij Gerasimov, jehož organizace zastřešuje kolem dvanácti set firem.

"Naše komora může bezplatně zprostředkovat kontakty, zorganizovat kulaté stoly, adresná setkání. Pomůžeme při zakládání společného podniku, máme o ně zájem, nabízíme právní služby. Jsme rádi, že tu v červnu proběhne první Česká národní výstava. Jenže - Poláci ji tu mají už potřetí za sebou," dodává zástupce komory (www.tpprt.ru).

Lenar Zakirov žije s rodinou v domku nedaleko Kazaně. Má tam zahradu, kousek pole, domácí zvířata. Stejně jako mnozí další. Když přijede do města, máte dojem, že zná snad každého. Kývání z dálky na pozdrav, stisknuté ruce, zatroubení auta, právě ho minul jeho švagr.

Perfektně upravený, oblečený podle poslední módy, jako mnozí další v Kazani, spolehlivý. Na první pohled je vidět, že jde o bývalého policejního důstojníka. "Dříve jsem pracoval u policie jako inspektor, pak jsem odešel. Nyní jsem dostal nabídku zastupovat v Kazani českou firmu Favea a přijal jsem. Moje zkušenosti a kontakty s lidmi jsou určitou výhodou," říká Lenar Zakirov, který věří, že svou práci zvládne. I když před ním stojí velký úkol - zajistit naplnění smlouvy s místním farmaceutickým gigantem Tatchimfarmpreparaty, jemuž Favea dodá technologické linky na výrobu pevných lékových forem. A před podpisem je další významný kontrakt.

Nejen Lenar Zakirov (kazan@faving.ru), ale i další obyvatelé Kazaně chtějí změnit svůj život a podnikat. Není to jednoduché, překážky ční všude kolem.

Začínající podnikatelé trpí například kvůli energetickým monopolům, které si diktují tvrdé podmínky. "Pomoci musela vláda, do věci se zapojil také antimonopolní úřad. Problémy jsou i se získáním kreditu. A i když se podaří, procenta jsou vysoká. Přicházejí také velké firmy a vytlačují z trhu malé. Proto se drobnější podnikatelé začínají sdružovat do asociací a my jim v tom pomáháme," poodhaluje situaci Gulnara Sergejeva, generální ředitelka vládní Agentury na podporu podnikání (www.arprt.ru).

Tatarstánští zemědělci jsou tlačeni ke zdi velkými supermarkety, kde najdete nesmírný výběr všelikého i zahraničního zboží, jejich produkty se do regálů dostávají těžce. "Vznikla proto iniciativa založit jejich asociaci, která by současně u produktů měla znak ekologičnosti. Záměr podpořilo i státní vedení Tatarstánu. Pokud si myslíte, že jde o narušení konkurence, musíte vycházet z toho, že místní menší podniky mají horší výchozí podmínky," objasňuje Gulnara Sergejeva.

I to jsou náznaky, že letargie ustupuje a ve vzduchu je cítit chuť něčeho dosáhnout a žít lépe. Již nyní se po silnicích valí stále více luxusních aut, ve městě rostou a prodávají se nové domy jako houby po dešti. A jaké jsou to domy! Nádherné a drahé.

"Chceme postavit moderní město, zveme k nám projektanty a architekty z Barcelony, z Nizozemska, a dokonce i slavného Atkinse (pozn. red.: Proslavil se sedmihvězdičkovým hotelem Burj Al Arab v Dubaji). Pět studentů ročně na náklady města vysíláme do světa, aby zachytili trendy moderní architektury," říká ekonomický starosta Kazaně Marat Zagidullov. Dobře ví, že budoucnost města je v jeho atraktivitě a schopnosti upoutat úspěšné lidi.

S rodiči a třemi dalšími sourozenci se celé roky mačkala v malém kazaňském bytě v chudší čtvrti a spala na stole v kuchyni. Rodiče byli obyčejní dělníci a věčně si přivydělávali po nocích o víkendech. Ona však měla svůj sen, chtěla se stát modelkou. Byla vysoká, hubená, dlouhé nohy, velký nos a ve škole se jí spolužáci za její postavu posmívali. Přestože její pokusy upoutat na sebe pozornost při modelingových akcích ztroskotávaly, nevzdávala to. Pak se v patnácti letech přihlásila na přehlídku, vzali ji do počtu, desátá modelka chyběla. Byl to ale začátek kariéry pro nyní 23letou Eugenii Volodinu, s její typicky vojenskou chůzí. V Kazani je teď pro mnohé mladé lidi modlou a příkladem úspěchu. "Pracuji na své budoucnosti," prohlásila povzbudivě k ostatním v Televizi Tatarstán (www.tnv.ru) Eugenia Volodina. Byt si koupila v prestižní části Moskvy a v Paříži. Její rodiče od ní dostali nový, honosný byt v Kazani, s nočními směnami skončili.

S rozmachem ekonomiky Tatarstánu, růstem jeho významu v rámci Ruské federace i zvuku ve světě upozorňuje tento kousek země na sebe i něčím nezvyklým, tedy vzájemnou tolerancí lidí různých náboženství. A to i přesto, že Kazaň (tatarsky to výstižně znamená kotel) má za sebou pohnutou historii. Do původního území starověkých Bulharů nejprve zasáhli chazarští Turci, poté sem vpadli mongolští kočovníci a Kazaň pak 150tisícovým vojskem zničil Ivan Hrozný, který na dlouhá století vtisknul městu regionální význam a Tatarům přinesl útlak. Nemohli rozvíjet vlastní jazyk a neměli svého času ani přístup do Kazaňského Kremlu.

Časy se mění a ve školách se učí tatarský jazyk, v kazaňském Kremlu teď stojí před pár lety dokončená kopie nádherné mešity Kul-Šarif, rozbořené v 16. století. Hlavní kopule je ve formě kazaňské čapky a modrá barva symbolizuje nebe. A uvnitř, v nádherném modlitebním sále a v dalších místnostech shlížejí na věřící české lustry.

"Lidé jsou zde velmi věřící. Skutečně tu však existuje silně vyvinutá tolerance a snad dokonce i jakási vnitřní harmonie. Každý se rozhoduje podle svého svědomí a nesnaží se vnucovat své životní postoje tomu druhému," vysvětluje mírové soužití islámu a pravoslaví Lenar Zakirov. Sám je muslim, zatímco jeho babička byla pokřtěná Tatarka, tak jak to učinila část obyvatelstva. Při jejím pohřbu pak přišel pop a obřad se nesl v tatarštině.

Nyní si každý může vybrat, zda zamíří do některé z 23 kazaňských mešit, do 16 pravoslavných kostelů, židovské synagogy nebo luteránského či katolického svatostánku. A z oficiálních míst v Moskvě i odjinud přijíždějí, aby se seznámili s tím, jak se v reálu snoubí světová náboženství a buduje stabilita společnosti. Právě ona má na vážkách rozhodování zahraničních firem váhu. Jistě i u naší více než stovky firem, které se koncem dubna v rámci podnikatelské mise v Kazani objeví. n

Zajímavosti o Tatarech

Ve městě Bugulma na ulici Sovětská číslo 73 stojí přízemní dřevěný domek. Je pečlivě ošetřován, zelená a bílá barva vnějších stěn svítí do okolí novotou, červená střecha je zánovní. A to i přesto, že stavení kupce Nižeradze z 19. století má za sebou pohnutou historii. V době občanské války se zde totiž nacházela komandatura Rudé armády a jako zástupce velitele tu od října do prosince roku 1918 působil komisař Jaroslav Hašek. Jak čtenář už tuší, dům se třemi sály expozice je jediné muzeum v celé Ruské federaci, zasvěcené našemu geniálnímu satirikovi. Zájemci o návštěvu muzea stačí zajet do Bugulmy a u vchodu si koupit lístek za deset rublů. (www.tatar.museum.ru/M1814). (mim)

Tataři jsou druhým nejpočetnějším národem Ruské federace.

Tatarstán je nejbohatší republikou Ruské federace, s níž koexistuje ve volném svazku. De iure je Tatarstán nezávislým státem, protože s Ruskem nepodepsal svazovou smlouvu.

Předky Tatarů byli turkičtí Bulhaři. Zatímco část Bulharů odešla na Balkán, kde založili dnešní Bulharsko, jiní zůstali na Volze a byli podmaněni Mongoly. Od jednoho mongolského kmene pak získali Tataři své jméno.

Tatarský biftek ani tatarská omáčka se v tatarské národní kuchyni nevyskytují a nemají s ní nic společného...

...naopak pohanku setou přivezla do střední Evropy ve 13. století tatarská vojska. Válečníci tuto obilovinu používali jako píci pro koně i potravu pro sebe a Češi ji nazvali podle těchto pohanů.

Slavné štramberské uši jsou upomínkou na doby, kdy Moravu pustošili Tataři a svým zajatcům prý odřezávali uši.

Zdroj: www.tatar.cz