Výlet na „střechu Evropy“ - Králický Sněžník – kraj, kde lišky dávají dobrou noc

 
Z vrcholu Králického Sněžníku je nádherný výhled na Orlické hory, Staroměstsko a Hrubý Jeseník. Za dobré viditelnosti lze spatřit i Olomouc, Krkonoše a Beskydy.
Snímek: WEB.UHK.CZ/VOS

Tato turisty trochu opomíjená oblast má hned několik "nej". Tím nejvýznamnějším je skutečnost, že z tohoto kraje odtékají řeky hned tří evropských moří. Liptovský potok a Tichá Orlice do Severního moře, řeka Morava do Černého moře, a Kladská Nisa do Baltského moře. Nejdelší moravská řeka Morava přitom pramení ve výšce 1380 m. Proto se Králickému Sněžníku říká střecha Evropy. Navíc by se s trochou nadsázky dalo říct, že je to místo, kde je možné se napít z jedné z největších českých řek, které o mnoho kilometrů dál tvoří hranici mezi Moravou a Slovenskem.
Králický Sněžník je tak výjimečné místo, že by si vlastně zasloužil být označován jako samostatné pohoří. Většinou jej ale geografové řadí k Jeseníkům, někteří vyznavači bílé stopy dokonce k Rychlebským horám. Svou výškou přitom tato Národní přírodní rezervace patří mezi trojici nejvyšších pohoří v Česku.
A jaká jsou ta další "nej". Přímo na vrcholu nejvyššího kopce, tedy Králického Sněžníku, je možné potkat slůně. Sice kamenné, ale opravdu slůně. Kdo vystoupá až do výšky 1424 metrů nad mořem, může si na něj sáhnout a prý to nosí štěstí.
Další zajímavostí, kterou se celá oblast proslavila, je síť hraničních opevnění. S trochou nadsázky by se dalo říci, že to byl nejlépe střežený kraj v celé předválečné Evropě. Mnichovská dohoda to sice všechno změnila, ale masivní betonové bunkry, sruby a stavení dodneška berou dech. Právě pevnosti jsou jedním z největších lákadel tohoto kraje.

Od pevnosti k pevnosti
Prvorepublikoví vojenští stratégové označovali kraj kolem Kladského průsmyku, kterýleží na severovýchodě dnešního Pardubického kraje, za kriticky ohroženou oblast. Někteří historikové dokonce mluvili o nejohroženějším kraji. Několikrát v minulosti tudy totiž přišla do země cizí vojska.
Cesta tudy byla mnohem jednodušší než třeba přes hřebeny Jeseníků. Pevnosti v širokém údolí kladského výběžku mezi Jeseníky a Orlickými horami byly proto v letech 1923 až 38 budovány jako výrazně mohutnější než jinde. Pýcha tehdejších vojáků, kterou firmy z celé země postavily za desítky milionů korun, nakonec nebyla použita. Dnes je možné si opevnění prohlédnout a některé sruby jsou dokonce přístupné.

Sport bez návalů
Krajina má tajemnou, snad by se dalo říci i mystickou atmosféru. Rozhodně jí svědčí, že je trochu stranou hlavních turistických a lyžařských center v Jeseníkách nebo Orlických horách. Přitom lyžařský areál Dolní Morava, který patří přímo do oblasti Králického Sněžníku, si hledá svoje místo na slunci a stává se velmi populárním. Ve svých propagačních materiálech provozovatelé centra uvádějí, že je tady možné lyžovat po nejdelší černé sjezdovce v zemi.
Míst k lyžování je tady více a hraniční hřeben s vrcholem Sněžníku je vyhledávaný i mezi běžkaři. Krásná, i když trochu náročná, je třeba trasa po červené značce z Ramzové v Jeseníkách, kam je možno dojet vlakem. Dokonce tady staví i rychlík, který jede přímo z Brna. Ramzová platí za nejvýše položenou rychlíkovou stanici v Česku.
Trasa vede divokou přírodou, ale nabízí i místa pro romantická zastavení gastronomického charakteru. Rozhodně by se neměla vynechat zastávka na horských chatách Paprsek a na Návrší. Obě místa mají velkou tradici a stojí za návštěvu. Komu dojdou síly, nemusí se nakonec trmácet až na vrchol, ale může z Návrší sjet do Starého Města pod Králickým Sněžníkem. I tak mu bude asi připadat, že cesta byla dlouhá jako název cílové stanice.
Celý kraj se dá také dobře brázdit v sedle bicyklu. A to také díky tomu, že místní silnice nejsou nijak zvlášť frekventované. A tak i ti, kdo se vydají do méně exponovaných míst než na hřeben, si mohou přijít na své.
Do oblasti pod Králickým Sněžníkem také míří především na jaře vodáci. Horní tok Moravy je velmi zajímavý a jeho úspěšné splutí bývá považováno za poměrně slušný sportovní výkon. Dají se tady přitom sjíždět i jiné říčky. Například Krupá, která se vlévá do Moravy těsně nad Hanušovicemi. Je ale také možné se za divokou vodou vydat na druhou stranu, tedy do povodí Orlice.

Tajemná atmosféra
Kraj není opředen tolika mýty jako proslulé Jeseníky s jejich Čertovými kameny a čarodějnickými procesy ve Velkých Losinách, i tady ale mají své pověsti, na kterých beztak vždycky bude trocha pravdy. Často souvisejí s klášterem v Králíkách, ale váží se také k místům přímo ve stráních Králického Sněžníku.
Jedním z takových míst jsou jeskyně pojmenované Tvarožné díry, které se nacházejí v údolí řeky Moravy. V kronice Štefana a Karla Lembergů z Králík se píše, že v této jeskyni si schovávali nářadí italští zlatokopové, kteří do kraje přišli v druhé polovině 17. století. Na stěně u západního vchodu do Tvarožných děr byly nalezeny vytesané nápisy, které by mohly pravdivost této zprávy potvrzovat. Jeskyním, které nejsou veřejně přístupné, dal jméno nickamínek, kterému se lidově říká tvaroh a který místy pokrývá stěny chodeb.
Kdo se vydá k vrcholu, uvidí veliká kamenná pole, ale je možné tady objevit i něco, čemu geologové říkají mrazové sruby. Zhruba půl kilometru od vrcholu se nachází jedno takové místo a říká se mu Vlaštovčí skály.

Celebrity na vrcholu
Vrchol Králického Sněžníku odedávna přitahoval pozornost milovníků hor. V roce 1765 na něj vystoupil pruský princ Jindřich, v roce 1780 císař Josef II. A roku 1840 nizozemská princezna Marianna se svým otcem, králem Vilémem I. Roku 1886 popsal svůj výstup na "Sněžku Kralickou" český spisovatel Alois Jirásek.
Pamětníci si možná vzpomenou na dominantu, která se tyčila na vrcholu. Na konci devatenáctého století tady členové sudetského horského spolku postavili třiatřicet metrů vysokou rozhlednu. Kamennou stavbu však po druhé světové válce nikdo neudržoval a její technický stav byl natolik špatný, že byla v sedmdesátých létech stržena. I bez rozhledny je ale z Králického Sněžníku krásný výhled. Při dobré viditelnosti je vidět do Olomouce, do Beskyd, na krkonošskou Sněžku a někteří dokonce přísahají, že někdy se v dálce objevují i Alpy.
A jak se na vrchol Králického Sněžníku dostal kamenný slon? Mezi turisty se o tom často vedou vzrušené spory. Že prý slon je vlastně hraniční kámen, že sochu postavili absolventi německého gymnázia v Šumperku nebo dokonce je historie vzniku slona spojována s památníkem nizozemského krále. Skutečný původ slona na Králickém Sněžníku je však docela jiný. V roce 1932 jej zde nechal postavit jako svůj symbol německý umělecký spolek Jescher.
To, co dělá kraj kolem Králického Sněžníku nejkrásnějším, je klid. A toho je na všech českých a moravských horách čím dále méně. A jestli se ještě o nějakém místě dá říct, že tam lišky dávají dobrou noc, tak v případě tohoto kraje nemusíte váhat.

JOSEF ALBRECHT