Propuštěných šéfů v Evropě přibývá

Překvapivě a rychle vyměnit šéfa velkého koncernu, jako tomu bylo nedávno například v případě koncernu Siemens, není očividně v Evropě žádná výjimka. Podle studie poradenské firmy Booz Allen Hamilton přibývá rok od roku šéfů, kteří musí svůj post opustit. V Evropě jich vloni o post přišlo 15 procent.

Kromě Klause Kleinfelda ze Siemensu patří mezi známé případy například Bernd Pischetsrieder, který musel vloni nečekaně odejít z největší evropské automobilky Volkswagen, či Kai-Uwe Ricke, který rychle zmizel z vedení Deutsche Telekom. V Německu loni přišlo o práci téměř 11 procent výkonných ředitelů.

Booz Allen Hamilton změny v managementu a jejich důvody zkoumá pravidelně každý rok, dotazuje se přitom 2500 firem na celém světě.

Studie navíc dokládá, že manažeři, jejichž práce nenese kýžené výsledky, musí z postu odcházet dříve, než tomu bylo dříve. Mezi lety 1996 a 2006 tempo propouštění zvýšilo o 59 procent.

"Nátlak na dobrý výkon neustále roste, a to především na manažery v Německu," míní Klaus-Dieter Gushurst, senior partner u Booz Allen Hamilton.

Své tvrzení dokládá průměrnou délkou výkonu funkce, která se v německy mluvících zemích snižuje. V roce 2007 činila doba strávená ve funkci šéfa 5,7 roku, což je nejméně od roku 1998.

Jedním z důvodů je sice fakt, že si stále více "obětí" žádá velká vlna fúzí a akvizic mezi firmami, na druhou stranu ale stále větší tlak přichází ze strany dozorčí rady.

"Pravidla týkající se správy a řízení společnosti (corporate governance) jsou užívána stále více, což mění také vedoucí strukturu firem," míní Gushurst. Vztah mezi výkonnými řediteli, členy dozorčí rady a investory se podle něj výrazně změnily a staly se i více konfliktní.

Tento závěr vyplývá i ze studie - zatímco v roce 1995 své místo kvůli viditelným neshodám s dozorčí radou opustila pouze dvě procenta manažerů, bylo to v roce minulém již 22 procent. Příkladem může být právě odchod Pischetsriedera z VW, který byl vyvrcholením konfliktu se šéfem dozorčí rady, Ferdinandem Piechem.

Jistý podíl na zvýšené fluktuaci šéfů ale mají i nové typy investorů jako například hedgeové fondy nebo investoři finanční.

Ti nejenže vyvíjejí nátlak na vrcholový management, ale zároveň pro sebe často žádají i posty v dozorčí radě firem a chtějí se podílet na strategických rozhodnutích koncernů. To bylo osudové například pro Rickeho z Telekomu. O jeho odchod se v listopadu minulého roku silně zasadila investorská společnost Blackstone.

Práci výkonných ředitelů ale podle Gushursta ztěžuje také rostoucí počet nejrůznějších mezinárodních standardů, které jejich firmy musí dodržovat, a různé regulace.

"Manažeři tak do své práce musí více zahrnout i investory, spolupracovníky nebo i politiky," říká. Do budoucna podle něj navíc bude růst i význam spolupráce šéfa představenstva s dozorčí radou, které nejenže bude muset předkládat své strategické představy, ale zároveň radu zapojit již do jejich plánování.