Petr Koblic: Kdo se bojí trhu s elektřinou

Úvahy o cenách elektrické energie se množí jako pověstné houby po dešti. Je pozoruhodné, kolik "odborníků" na energetiku, respektive na cenotvorbu elektrické energie, u nás máme. Jedni mají za to, že hlavním důvodem rostoucích cen elektřiny je její nedostatek v západní Evropě. Jiní zase mluví o Evropě východní. A všichni se shodují, že za vším je komplot všemocného ČEZ a zkorumpovaných státních úředníků.

Takové rozumování mě utvrzuje v přesvědčení, že rozhodnutí pražské burzy vytvořit nový trh, na kterém bude cena elektřiny vznikat zcela transparentně, bylo správné.

Počasí, suroviny, povolenky

Trh s českou energií tady už máme nejméně dva tři roky. Probíhá na stránkách zahraničních brokerů, účastní se jej významní čeští producenti, zahraniční výrobci, mnoho různých obchodníků a také několik sofistikovanějších odběratelů. Nevěříte? Potvrdí vám to kdokoliv z energetické branže a rád vám ukáže i stránky s kotacemi.

Pro informaci zvedám telefon a volám obchodníkovi do Londýna. Ceny základního zatížení pro měsíc červen nyní jsou: poptávka 36,45 EUR za MWh, nabídka je 37,40 EUR, cena na třetí čtvrtletí je 40,1 na 42. Dokud se obchodovalo celé druhé čtvrtletí, cena byla kolem 33 EUR. Existuje i promptní trh. Chcete cenu na víkend? Prosím, kotace je 21,50 na 22,30. Vše samozřejmě s dodáním v České republice.

Jen pro připomenutí - cena virtuální aukce z léta loňského roku byla zhruba 42 EUR. Ten, kdo si počkal, mohl mít energii podstatně levnější. Pro mnohé demagogy je to velmi ošklivé zjištění: ceny energie se pohybují oběma směry.

Každý člověk trochu obeznámený s trhem totiž ví, že základními faktory s vlivem na cenu energie jsou zejména počasí, cena surovin a ekologické mechanismy (například trh s povolenkami na vypouštění kysličníku uhličitého). Nedostatky na evropských trzích sice nějakou roli hrají, ale jen do té míry, jakou dovolí přenosové kapacity ("tloušťka drátů") mezi státy.

Jestliže tedy trh funguje, o co nám jde? O to, aby byl systém průhledný. Trh chceme umístit na regulované prostředí pražské burzy, aby si každý v novinách mohl ověřit, jaká je cena na příslušné období.

Transparentnost přinese anonymní střet nabídky s poptávkou. Námitka, že existuje jeden dominantní výrobce, neobstojí, neboť na trhu budou působit velké energetické firmy z celé Evropy a objem obchodů brzy přesáhne celkovou produkci energie v Česku.

Druhým podstatným krokem k větší průhlednosti je fakt, že trhu se bude moci zúčastnit nejen hrstka velkých, ale i mnohem širší spektrum odběratelů, menších producentů a obchodníků.

Konečně třetím krokem je standardizace: burza bude prostřednictvím svých vypořádacích mechanismů garantovat dodávku a placení, takže každý bude mít stejné podmínky. Tento komfort neburzovní systémy nikdy nabídnout nemohou.

Vzhledem k výše uvedenému příliš nevidím funkční alternativu k liberálnímu trhu. I kdybychom totiž připustili, že by se našel "nějaký mechanismus", jak prioritně uspokojit domácí poptávku za nějakou prima cenu, někde by se stejně měla transparentně zobchodovat energie na export, které je v ČR (naštěstí) asi 13 TWh.

Každému podle zásluh...

Jak by se to ale celé udělalo? Kdo by určoval výši jedné i druhé ceny? A jak bychom tuto energii rozdělili mezi zástup zájemců? Možná by mohla vzniknout nějaká komise, která by uspokojovala oprávněné poptávky za rozumnou cenu. Dovedete si to v českých podmínkách představit? Třeba na principu "každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb", nebo podle jeho "práce"? Jak to vlastně bylo? Už je to spousta let, chcete si to oživit?

Každý, kdo by si chtěl ověřit uváděná fakta a čísla, bude na burze vítán. Bojím se ovšem, že lidé, kteří se v poslední době ozývají, tato fakta bohužel znají. Jen na ně, jaksi - "zapomínají".

Autor je generálním ředitelem Burzy cenných papírů Praha