Gennaro je mladý italský hoch. Zarputilý a divoký jako Niagarské vodopády. Před dvěma lety vstoupil do manželského svazku a pokud by historky z jeho soužití s mladou Sicilankou Marií poslouchal spisovatel, mohl by škrabat šťavnaté novely o dramatech sicilské lásky. Mě zaujala událost, která se vymyká způsobům vášně, na něž jsou našinci zvyklí.

Sicilská rodina, láska, manželství jsou uzavřené nádoby, kam se cizinec jen stěží koukne. Zprvu si vybavíme román Kmotr, kde se vztahy mezi mužem a ženou řeší na vzájemném rozporuplném respektu. Muž je aktivní, obstarává peníze, žena se stará o rodinu a její role a slovo doma jsou silné, dominantní. Muž svým "byznysem" rodinu nezatěžuje a žena zase neobtěžuje muže starostí o krb. Zdání harmonie působí dokonale.

Přežívající silně patriarchální svět není jen doménou Sicílie.

Jenomže sicilský chlapík, jak mi Gennaro opakovaně vtloukal do hlavy a ukazoval na osobních příkladech, je především faun, který velmi rád překračuje tajemné hranice povolených vášní a bláznivě se vrhá do dobrodružství, která zrychlují tep a srdce se mění v odjištěnou zbraň.

"Celá lapálie s Marií začala už naším seznámením," vyprávěl Gennaro, který vyměnil Sicílii za promočený Brusel, ale všemi smysly a povahou zůstal na rozpáleném ostrově. "Byl jsem tehdy zamilovaný do Julie, slečny s nejdelšíma nohama na světě, plavovlasé Italky, již nešlo přehlédnout, nechat být. Pokládal jsem ji za svou budoucí ženu," dodal.

"Seděl jsem u stolu s hromadou přátel a najednou se u něj zjevila Maria, neznámá, nedobytná a nekonečně krásná. Ačkoliv jsem v tu chvíli měl po levici dívku, o niž jsem usiloval, a náš vztah nabíral na obrátkách, během vteřiny jsem pocítil, že ona dívka je moje budoucí expřítelkyně a jediná, kterou chci, je Maria. Už během večera jsem ji kontaktoval, nechal se odhánět, vysmívat, ale nakonec jsem z ní vydoloval telefon."

Několik měsíců pak Gennaro kňučel u Mariiných oken a dveří, "náhodně" ji potkával, když opouštěla kancelář nebo restauraci, kde byla s přáteli, vymýšlel výlety, návštěvy výstav, posílal květiny, zavaloval dary a maličkostmi, až žínka klesla pod tíhou náklonnosti a rozžehla plamen své vášně vůči modrookému, černovlasému muži, který jí dával najevo, že svět je tady, jen aby mohl stvořit nádhernou bytost jménem Maria.

Jenomže u mužů, jakým je Gennaro, přijde chvíle, kdy i ta nejkrásnější květina vypadá jako kopřiva a nejkouzelnější chvíle lásky se změní v poušť, na niž ani nekápne a vy se jen plahočíte vstříc jisté smrti. Stejně jako je jistotou pochod pouští po měsících intenzivní vášně, je jistá i fata morgana oázy, vzrušení na horizontu. Jmenovala se Eva.

"Poznal jsem Evu a tančil mezi vejci, kdy jsem ji uháněl, tajně smlouval schůzky a snažil se nevyvolat žádné podezření. Myslel jsem, že mám vše pod kontrolou, byl přesvědčený o dokonalosti svých her a vracela se mi síla a energie i do mého vztahu s Marií, což jsem bral jako důkaz, že musí cítit, jak je mezi námi vše v pořádku," popisoval Gennaro.

Jenomže pak jednou přišel do domu předmětu své vášně, v ruce puget, že přes něj nebyla vidět hlava, a když vykřikl osudové: Miláčku, už jsem tady, a hodil kabát na věšák, zjistil, že na něj nečeká jedna dívčina, nýbrž ženy dvě. Jednu z nich si rozhodně nepřál v tu chvíli vůbec vidět.

"Maria se po mně vrhla a začala mě mlátit vším, co jí přišlo pod ruku. Kopala do mě a křičela, Eva brečela u stolu a já se snažil někam skrýt, utéct, vymanit se z trapného, děsivého okamžiku ponížení a rvačky. Myslel jsem si, že Maria mě tam nechá v tratolišti mé nízkosti, vykopne mě pak z bytu, zavře hráz a nikdy ji neuvidím. Když si ale vybila zlost, zavelela: Jedeme domů. Vzala kabát, hodila do koše květiny a šlo se."

Co se dělo doma? Chlap žasne nad ženskou chladnokrevností a vynalézavostí. Sedla si ke stolu a vypočítala mu, za jakých okolností je ochotna s ním zůstat, rodit mu děti a žít až do smrti. Jak bude vypadat jejich milostný život, každodenní rytmus, a dala mu pouhých pět minut na rozmyšlenou, zda ten život chce nebo ne. Byla tvrdá jako skála.

"Vlastně jsem vůbec neváhal. Taková rozhodnost, zápal a sebevědomí mě uchvátily. Byl jsem jako v transu a slíbil bych všechno na světě, byl vazalem, otrokem, nicotným červem jen pro potěchu její blahosklonnosti. Se vším jsem souhlasil, zůstal a klape nám to jako nikdy dřív. Dokonce mám pocit, že teprve od toho momentu se milujeme," vykresloval slovy svou životní pouť Gennaro a zasnil se jako dítě.

Že takové příběhy píše život leckde a leckomu? Možná jsou to variace na podobné téma, ale taková směs zuřivosti, fanatické vášně, krutého majetnictví a umíněnosti kombinovaná s břitkou praktičností a milostivou vášní se jen tak nevidí. Je nenápadná. Sicilsky utvrzující.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist