Profesor antropologie Ivo Budil má problém. Jeho kanadský kolega jej přistihl při opisování. Profesor, bývalý děkan filozofické fakulty a nyní prorektor Západočeské univerzity v Plzni, tvrdí, že jde o nedorozumění.
Jediným kladným hrdinou tohoto příběhu je Čechokanaďan profesor David Z. Scheffel, který neváhal problém plagiátorství otevřít. Jak by se asi v jeho kůži zachoval český vědec? Jaká rizika s sebou nese odvaha označit profesora, děkana a prorektora za plagiátora? Dostal by takový český vědec vůbec někdy nějaký grant? Na kterém pracovišti by jej nechali, aby jim viděl do nekalých praktik?
Nikomu se nic nestalo
Skutečnost, že českého plagiátora řešíme přes vzdálenou Kanadu, jakoby potvrzuje skepsi, kterou postuluje profesor Scheffel ve svém článku o úrovni postkomunistické antropologie. Opisuje se asi ve všech zemích světa, ale leckde jinde se s tím dokáží vypořádat. My to zatím nedokážeme. Případů, kdy se věhlasní (= v Česku známí) akademici dopustili plagiátorství, je více. Zatím z toho však nikdy, pokud je známo, nebyly vyvozeny žádné závěry.
Lžidocenti, kteří opsali velkou část své habilitační práce, zůstávají docenty, a Zdeněk Pinc, který opsal celou kapitolu jedné své knihy, se už několik let úspěšně tváří, že se nic nestalo. Věru dobrá taktika, protože ono se skutečně nic nestalo: Pinc dále poučuje studenty o filozofii.
Profesor Budil ví, že v českém prostředí se mu nemůže nic stát. Shromáždil tedy několik plytkých argumentů, proč se ve své práci dopustil tolika chyb, a to má stačit. Kdyby tytéž chyby učinil student ve své bakalářské práci, bude z toho průšvih. Ale zkušený profesor se může vymluvit, že nezvládá formální standardy vědecké publikační činnosti.
Zametat schody seshora
Není třeba dělat z prof. Budila největšího darebáka v akademickém světě, také však není možné tento prohřešek přejít mlčením. Ivo Budil je zatím nejvýše postaveným hodnostářem, který byl nařčen z plagiátorství, a jelikož se schody mají zametat odshora, mělo by se nějak začít. Ale jak?
Když je z nějakého prohřešku obviněn politik, volá se obvykle po jeho okamžitém odstoupení. Akademická veřejnost by snad mohla být povznesena nad taková teatrální řešení. Takže by neměl následovat hon na Budila (který stejně nehrozí), ale věcné řešení problému (které také zatím nehrozí). Jak by mělo vypadat, u nás nikdo neví.
Pro české prostředí stále platí, že dlouhodobě pěstované osobní vztahy jsou lepší zárukou kariéry než nějaká etika. A tak si může být prorektor prof. Budil jistý, že svůj průšvih úspěšně zahraje do autu. Ale neměl by, to je snad jasné. Jistě by stálo za zmínku posoudit dosavadní publikační aktivitu Ivo Budila a prověřit, zda jde skutečně o náhodné selhání, nebo naopak o dlouhodobý trend, a zda určitá část bohaté publikační aktivity příslušného profesora je založena na plagiátech. Kdo to vymyslí, zorganizuje a zaplatí? To je jednoduché, univerzita, která postavila podezřelého profesora do čelných funkcí. Jinak jej z nich bude muset neslavně odvolat.
Autor je šéfredaktorem studentského časopisu Agora, odkud je tento text také převzat
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist