Frustrační kompozice Evy Decroix. Nad chováním ministryně v bitcoinové kauze musí jásat Jára Cimrman

Základní tvůrčí metodou Járy Cimrmana byla takzvaná frustrační kompozice. Tedy postup, kdy fázi očekávání střídá fáze zklamání. Zda je současná ministryně spravedlnosti Eva Decroix ctitelkou díla českého génia, nevíme. Ale faktem je, že dokázala frustrační kompozici v rámci svého působení na ministerstvu spravedlnosti dokonale zosobnit.

„Z Olomouce nám neodpovídají.“ Ministryně Decroix chce, aby na bitcoinovou kauzu dohlédla Bradáčová

28. 7. 2025 ▪ 3 min. čtení

ODS si od ní slibovala, že urovná bitcoinovou kauzu, ve které její předchůdce Pavel Blažek nepochopitelně přijal miliardový dar od odsouzeného zločince. A Evě Decroix nejenže se to nepovedlo, ale situaci ještě zhoršila. Pochybnosti vzrostly. Otázek přibylo. Opozice má před volbami nabito.

Decroix přitom začala, pragmaticky vzato, dobře. Aplikovala zlaté pravidlo krizového managementu v politice: „Máš-li problém, objednej si externí audit spřízněné firmy, který řekne všechno a nic. A najmi si externího koordinátora. Pokud možno někoho důstojného, kdo ale problému vůbec nerozumí. Bude to celé vypadat dobře. A než bude audit hotový a než něco vypadne z koordinátora, přijdou další kauzy a na tu tvoji se zapomene.“

Jenže pak se ukázalo, že Decroix umí jen poučky a praxe jí dělá problémy. Externí koordinátor David Uhlíř, jedenasedmdesátiletý bývalý ústavní soudce, který opravdu původně o bitcoinech podle vlastních slov neměl ani minimální ponětí, to v polovině mandátu zabalil. Aniž by sepsal původně nasmlouvanou závěrečnou zprávu. To se těžko vysvětluje jinak, než že ho Decroix poté, co zjistila, že Uhlíř toho překvapivě zjistil až moc, vyhodila, aby něco nehezkého nepropálil. Nebo že se sám nechtěl podílet na požadovaném zatajování podstatných momentů neuvěřitelné kauzy.

Když ministryni došlo, že jí tvrzení o „vzájemné dohodě“ nikdo nespolkne, zacouvala a prohlásila, že odstavený koordinátor tedy zprávu sepíše. Což ale byla další chyba, protože šlo o situaci, kdy bylo z PR pohledu nutné pokračovat v započatém omylu. Další, už třetí změna postoje (sepiš, nesepiš, sepiš) kdekoho přivede logicky k názoru, že Decroix nemá čisté svědomí. Kdo by taky věřil někomu, kdo něco nejdřív zveřejnit chtěl, pak nechtěl a teď zase chce?

Aby to bylo úplně jasné. Netvrdíme, že Eva Decroix je mafiánka, která se pokouší něco přikrýt. Tvrdíme jen, že ve funkci ministryně spravedlnosti musí být pro ODS obrovským zklamáním. Původně nadějná politička, aktivní liberální hlas způsobilý přitáhnout ke straně mladé voliče, se v exekutivní roli změnila ve zmatenou postavu měnící postoje ze dne na den a vypouštějící slovní smog typu „procesy jsou v procesu“.

Ale třeba se všechno zase změní. Fáze zklamání se za jistých okolností může zase překlopit ve fázi očekávání. Byli politici, kteří před svým definitivním koncem dokázali sami sebe, vzdor předcházejícím haváriím, recyklovat i několikrát. Takže zdravíme Járu Cimrmana, jakož i Evu Decroix s tím, že partitura její frustrační kompozice ještě zdaleka dopsána není.