Miroslav Dvořák má pražské letiště rád. Jako šéf privátního bankovnictví největší místní banky ČSOB si v něm užíval jednodenní cesty do Mekky největších privátních bank - do Švýcarska. I premiéra v šéfovském křesle dopadla dobře: ze zaměstnanců měl dobrý dojem, domů přijel s úsměvem. "Což má žena kvitovala s povděkem," říká nový generální ředitel Letiště Praha.
Dvořák je považovaný za někoho, kdo je "za vodou". Byl akcionářem investiční společnosti Patria Finance, jejíž prodejní cena belgické skupině KBC podle některých spekulací přesáhla miliardu korun. Posledních pět let radil soukromníkům, jak rozmnožit peníze, teď má poradit státu v privatizaci letiště.
HN: Před časem jste říkal, že privátní bankéři nemění místa, že je to zaměstnání na celý život. Co vás přivedlo k tomu, že jste změnil názor?
Pár let jsem klasickým privátním bankéřem nebyl. V ČSOB jsem se stal ředitelem privátního bankovnictví a devadesát procent náplně mé práce bylo řízení a personální věci. Z pozice privátního bankéře, který spravuje majetek klientů, jsem se posunul už dávno - a to je jen krůček k tomu rozhlížet se po dalších manažerských příležitostech.
HN: Co vás nejvíc zaujalo na nabídce řídit Letiště Praha?
Předtím, než jsem se zhruba před pěti lety stal privátním bankéřem, jsem pracoval ve společnosti Patria Finance, která se intenzivně věnovala investičnímu bankovnictví. A to má hodně společného s mandátem, který jsem v souvislosti s nabídkou řídit Letiště Praha přijal. Právě poradenství při fúzích, akvizicích a investicích, které jsem v Patria Finance dělal, považuji za jeden z nejlepších prožitků své kariéry. Říkal jsem si, že to může být podobně pěkná práce, a to rozhodlo.
HN: Mluví se o vás jako o finančně nezávislém člověku. Nutí vás něco dál pracovat?
Záleží na tom, z jakého pohledu nezávislost vidíte. Posledních pět let, co jsem šéfoval privátnímu bankovnictví, se mi svět trošku zdeformoval. V kontextu svých klientů jsem si zdaleka nepřipadal finančně zajištěný. Nechci nikoho dráždit nebo urážet, ale rozhodně nejsem v situaci, že bych do konce života nemusel nic dělat. Ale kdybych si stěžoval, taky by to bylo špatně.
HN: Dostal jste i jiné nabídky než jen šéfovat letiště?
Mě práce privátního bankéře bavila. Přijít s nabídkou, která by mě zaujala, nebylo vůbec snadné. Nevyhledával jsem aktivně jinou příležitost. Bylo to osudové setkání, které mě oslovilo. Stačila mi na rozmyšlenou krátká doba. Tohle byla první nabídka, o které jsme začali diskutovat.
Letiště je stejně exkluzivní jako privátní bankovnictví
HN: Co vede člověka s dlouhou praxí v soukromých firmách k rozhodnutí jít do státního podniku?
První věc je lidská. Já říkám, že člověk by si měl vybírat šéfy, a ne aby mu byli šéfové naděleni. To je moje zásada. Nebudu tajit, že s panem ministrem se známe mnoho let, a ani on to netajil. Byli jsme v obchodním vztahu, známe se velmi dobře, umíme spolu komunikovat. Když za mnou přišel, předložil naprosto reálnou nabídku, ne žádnou imaginární záležitost. Věděl, jak mě oslovit.
Druhá věc je, že i ze své profese relativně dobře rozumím institucionálnímu prostředí, a Letiště Praha je klenot mezi státními podniky. Dovolím si tvrdit, že tu není lepší firma. Z mého pohledu je zajímavější o to více, že je tu velká paralela s privátním bankovnictvím. Když půjdete na letiště, tak přicházíte do jiného prostředí, do jiného světa. Lidé jsou jinak oblečeni, jinak se chovají, prostředí je hodně podobné privátnímu bankovnictví.
HN: Myslíte v té exkluzivitě?
Ano, přesně tak. Je to konec konců vlajková loď dopravy. Ta paralela pro mě byla zajímavá. Věci, které si ani nedovedu představit, že by mohly fungovat v řadě podniků, jsou tady standardem. Od zevnějšku pracovníků, přes kulturu a pracovní nasazení. On to je trochu státní podnik kapitalistického formátu, proto i ta výkonnost. V tomto pohledu bych letiště neoznačil jako státní podnik, alespoň ne v tom hanlivém slova smyslu.
HN: Slíbil vám ministr podporu?
Nemohu mít lepší podporu. Před chvílí, než jste přišli, jsme řešili s ministrem drobnou věc. Nemám problém zvednout telefon a vyřešit to takhle rychle. Tím přeskočíme všechny formality, a je to snadný způsob řízení. Je to jedno z umění vybrat si svého šéfa.
HN: Jak dobře se znáte s ministrem dopravy?
On sám říká, že byl můj klient. Já sám bych to neříkal, ale protože to prezentoval, tak to můžu takhle zmínit. Jinak by mi to bankovní tajemství nedovolilo říkat.
HN: Jak vás firma přijala?
Přijížděl jsem v pátek domů pozdě v noci a měl jsem z toho hrozně pěkný pocit. Skutečně jsem to nečekal. Jediné, co je potřeba rychle udělat, je odbourat období nervozity spojené s negativním očekáváním ohledně mé osoby. I když o mně tady v tuto chvíli nikdo nic neví, reakce byla nesmírně pozitivní, otevřená a vstřícná.
HN: Jak to uděláte, aby vás zaměstnanci lépe poznali?
Mediálně jsem se dosud jako privátní bankéř držel spíše v pozadí. Tady už od prvního dne mám "tour program" po celé firmě. Moje ambice je potkat každého jednotlivce - od nejnižšího vedení až po vedoucí oddělení. Mám následující týdny setkávání a představování se ne formou nastoupení do hangáru, ale z očí do očí. Nejraději pracuji s lidmi, když si za jménem dokážu vybavit konkrétního člověka a tvář.
HN: Je něco, co vám při cestě letadlem pilo krev a chcete to změnit?
Hodně jsem létal jako jednodenní pasažér, ráno tam a večer zpátky. A nic mi nechybělo, objednal jsem si taxi, půl hodiny před odletem jsem byl na letišti, nic jsem s sebou neměl. Nebyl žádný problém.
Letiště toho umí víc, než nyní nabízí
HN: Změnil se nějak váš pohled, když jste se z cestujícího stal šéfem letiště?
Změnil se v jedné věci - když jsem zjistil, že tu jsou nástroje k tomu, jak zvyšovat kvalitu služeb pro cestující. Je tu moderní budova, která zdaleka nemá vyčerpané veškeré své možnosti. Byl jsem fascinován technologií, která tu je nainstalována, od IT po systémy dopravy zavazadel, odbavování pasažérů. Je to připravené, ale nevyužité.
A druhá věc je otázka komunikace. To je můj další cíl, hned od začátku chci zlepšit komunikaci, aby zákazník dobře rozuměl našim systémům a využíval to, co dovedou nabídnout. Jako když nevíte, že můžete vyzvednout peníze za tři minuty z bankomatu, a musíte jít na půlhodinu k přepážce, kde máte pocit ztráty spousty času.
HN: Jaké možnosti tu ještě nejsou využité?
Třeba právě automatické odbavování přes elektronický systém.
HN: O tom se mluví už dlouho...
Ten systém je tu připraven více než rok, a aerolinky jej nevyužívají.
HN: A kromě odbavení cestujících?
Další věcí je terminál Sever 2. To je místo, které je dnes kapacitně výrazně naddimenzované na větší objem služeb a zákazníků. Musíme doplnit infrastrukturu tak, aby nedocházelo k zácpám. Teď diskutujeme o tom, jak do toho zapojit právě nový terminál. Často diskutovaná otázka jsou stravovací zařízení na letišti. Doplňujeme teď možnosti občerstvení pro ty, kteří jedou na dovolenou za deset tisíc a chtějí mít i adekvátní občerstvení. Tedy celá řada automatů, kde si koupíte nápoje i občerstvení za normální ceny. A to musíme lidem říct. Navádět je na to, aby si nestěžovali, že to je letiště jen pro bohaté.
HN: Myslíte jen automaty, nebo i nějaký řetězec rychlého občerstvení?
Myslím obojí. Řetězce už tady jsou, uzavřeli jsme výběrové řízení. Ale mluvím i o automatech, kde si za deset patnáct korun koupíte vodu. K adekvátní ceně adekvátní služba. Když někomu nevadí, že si sedne na lavičku a vypije si vodu a sní sendvič, tak ať to dostane za desetinovou cenu, než když se nechá obsloužit s dodatečným komfortem. Málokdo to ví. Řada lidí se na mě stále obrací s tím, že je tu draho, ale když se projdete po hale, jsou tam automaty, kde si koupíte občerstvení za cenu jako po Praze.
Miroslav Dvořák
Nový generální ředitel Letiště Praha přichází z ČSOB, kde působil jako privátní bankéř. V letech 1997 až 2001 byl ředitelem a předsedou představenstva společnosti Patria Asset Management. Jeho profesní kariéra začala v ČSOB, kde pracoval jako zástupce ředitele odboru správy majetku. Vystudoval provozně-ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity se specializací obchod, finance a obchodní právo. Je ženatý, má dvě děti a má rád umění a potápění.
