Komplikovaný společenský život včel lákal badatele a spisovatele už od antiky, většinou však zůstali jen u povrchních popisů. Teprve na počátku 20. století se podařilo hlouběji proniknout do záhad včelí komunikace, orientace, rituálů, vztahů a vnímání. Šlo o práci jediného vědce - a to práci tak důkladnou, že mu v roce 1973 vynesla Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Karl von Frisch se narodil 20. listopadu 1886 v rodině vídeňského univerzitního profesora Antona Rittera von Frisch a jeho ženy Marie. Vysokoškolská studia začal na medicíně, později však přešel na filozofii, ale nakonec se stal zoologem. Z celé živočišné říše ho nejvíc zaujaly včely. Zdaleka nebyl sám - včelařství mělo v Rakousku dlouhou tradici. Není bez zajímavosti, že jedním z jeho významných předchůdců na území Rakousko-Uherska byl hostivařský kněz Josef Antonín Janiš, objevitel parthenogeneze (nepohlavního rozmnožování) u včel.
Frischovy práce znamenaly ve výzkumu včelařství skutečný zlom. Podařilo se mu například objasnit jednu z velkých záhad tohoto společenského hmyzu: jak se dokáží při letech za nektarem orientovat. Už dříve se mělo za to, že se řídí podle polohy slunce, jenže včely létají, i když je skryté za mraky. Karl von Frisch dokázal, že umí určit polohu podle polarizovaného světla. Díky tomu "vidí", odkud paprsky přicházejí i skrz oblačnou vrstvu.
Frisch také popsal a vysvětlil legendární tanec včel - způsob, jakým včela, která objevila potravu, popíše pomocí pohybu těla ostatním její polohu a vzdálenost od úlu. Zabýval se i jejich smysly. Jeho práce zaujala natolik, že mu vynesla Nobelovu cenu. Získal ji společně se dvěma etology (vědci zabývajícími se chováním živočichů) Niko Timbergenem a legendárním Konradem Lorenzem. Karl von Frisch zemřel 12. června 1982, dnes tedy od jeho smrti uplynulo přesně čtvrt století. (jnk)
