Tony Blair: Byly dny, kdy bych raději premiérem nebyl

Britský premiér Tony Blair na konci měsíce opouští svou funkci. Německému týdeníku Der Spiegel poskytl interview, v němž ujišťuje, že americký protiraketový deštník není zaměřený proti Rusku, ale Íránu. Odmítá, že by válka v Iráku byla noční můrou jeho vlády. Vysvětluje, že pomoc Africe je v zájmu Evropy a obhajuje svou Třetí cestu. Podrženo a sečteno: hodně rekapituluje. A jaké to bylo být britským premiérem: ”Bylo to privilegium.”

Pane premiére, počátkem měsíce to vypadalo, jako by měla začít studená válka. Ruský prezident Vladimir Putin mluvil o novém zbrojení a ruských raketách, které mohou opět mířit na evropská města. Nastalo po summitu G8 v Heiligendammu opět uvolnění?

Ne.

Ale nakonec se přece všichni smáli?

Určitě existuje přání, aby se problémy překonaly, ale rozdílné postoje zůstávají. Samozřejmě, že dobré vztahy s Ruskem jsou důležité, ale jak je znovu vytvořit, o tom panují v Evropě velké názorové rozdíly.

Protiraketový deštník, který zamýšlí Spojené státy zřídit v Česku a Polsku, vyvolal napětí. A tento problém se na summitu v Heiligendammu v žádném případě nevyřešil. Budeme o tom muset nadále mluvit.

Dohoda o emisích byla pozlátkem? Ne, pokrokem

O protiraketovém deštníku jsme před týdnem mluvili s Putinem, jeho argumenty proti němu se nám zdály docela pochopitelné.

Je přece zcela zjevné, že Američané tento štít chtějí vybudovat proto, aby neexistovala žádná možnost, aby se mohl použít jako nástroj k obraně proti ruským raketám. Američané chtějí mít k dispozici obrannou technologii pro případ, že by Írán nebo Severní Korea, anebo jiný zlotřilý režim, který získá jaderné technologie, získal i rakety dlouhého doletu.

Nemůžete přece jenom ty obavy Rusů, že ty rakety nebudou použity proti Íránu, ale proti nim, zmenšit?

Tento spor nespadl z čistého nebe. O tomto systému se již diskutuje sedm nebo osm let. Já mám s prezidentem Putinem velmi osobní vztah a chtěl bych mít také dobrý vztah s Ruskem, ale mezi Západem a Východem nyní zjevně vládne zásadní nepochopení. K tomu, abychom to překonali, se musíte dostat k jeho podstatě, jinak nebudeme z dlouhodobého hlediska naše vztahy s Ruskem rozšiřovat, ale omezíme je.

Co říkáte návrhu Putina, aby Spojené státy pro protiraketový ”štít” využily společně s Ruskem radarovou stanici v Ázerbájdžánu?

Nemohu to posoudit, v této oblasti nejsem odborník.

Není celkový výstup summitu G8 ke změně klimatu jen takovým pozlátkem?

Ne. V tomto ohledu jsme opravdu udělali obrovský krok dopředu. Německá kancléřka odvedla skvělou práci. Když jsem před dvěma lety na summitu v Gleneagles usiloval o to, aby se jednalo i o tomto tématu, a chtěli jsme do diskusí zapojit i rychle se rozvíjející země mimo G8, bylo to zatraceně těžké. Teď se situace změnila.

Teď se všichni shodují, že je zapotřebí dosáhnout globální dohody. Shodují se v tom, že všichni hlavní znečišťovatelé by to měli podepsat – také USA a Čína.

Konkrétní cíle se ale nestanovily...

Myslím, že jsme dosáhli konkrétních cílů. Americký postoj je velmi jednoduchý: stanovení detailních cílů nemá smysl, když se k nim nepřipojí Čína. Washington říká: Čína a Indie s tím dosud nesouhlasily, ale dokud to neudělají, neuděláme to ani my. Důležité je, že Amerika poprvé souhlasí s novou dohodou, Amerika chce být smluvním partnerem, ta dohoda má za cíl závazné a podstatné snížení emisí.

Na summitu v Gleneagles před dvěma lety státy G8 slíbily, že do roku 2010 zdvojnásobí pomoc Africe. Zatím ale všechny státy své sliby neplní. Myslíte, že se to brzy změní?

Leccos se mění. Každý rok se pro Afriku dosáhne pokroků. Během příštího summitu dají Japonci pomoc Africe opět na pořad jednání. Pokroky přinesly i minulé týdny: Německo slíbilo čtyři miliardy, Amerika dalších třicet miliard na boj s AIDS, pomoc oznámily i Itálie a Japonsko.

Proč se najednou Afrika ocitla v centru zájmu politiků? Vyvolalo tu vlnu pár zpěváků a umělců, nebo je důvod v tom, že se v Africe stále víc angažuje Čína?

Ne, téma Afriky bylo důležité již před těmito čínskými aktivitami na kontinentu. Ale samozřejmě, že tyto aktivity vyvolávají problémy.

Ale Afrika je důležitá vlastně i proto, že těch problémů je tam tolik, ale zároveň jsou řešitelné. Vezměme si třeba šíření viru HIV. Již jsme zachránili milión lidských životů. V jaké jiné oblasti politiky je možné zachránit milióny životů?

Jste dlouho premiérem? Tedy dobrým premiérem

Třeba tím, že nezačneme války.

Jsem si jistý, že k tomu tématu se ještě dostaneme. A ještě něco: Když v Africe nezasáhneme, mohou z toho pro nás vyplynout ještě závažnější problémy, třeba v Súdánu a Somálsku. Lidé, kteří uprchnou z míst těchto regionálních konfliktů, přijdou k nám.

Jak hodnotíte roli kancléřky Merkelové na summitu v Heiligendammu?

Hrála rozhodující roli. Ukázala, že je velice šikovná vyjednávačka. Je radost s ní spolupracovat.

Brzy přijdete o možnost užívat si postavení premiéra. Co vám bude chybět – setkání jako v Heiligendammu?

Dělal jsem to již deset let, dost dlouho.

Deset let po vašem nástupu si vaše země vede dobře: má za sebou deset let rozkvětu s v průměru tříprocentním hospodářským růstem, nízkou nezaměstnaností, třemi milióny nových pracovních míst. Proč je přesto většina Britů ráda, že 27. června vaše funkce skončí?

Vyhrál jsem tři volby. Když je někdo v úřadu tak s dlouho jako já, lidi unaví, že vidí stále stejný obličej, unaví je, že stále slyší ten stejný hlas. Tak to chodí.

A válka v Iráku?

Nejde jen o válku v Iráku. V okamžiku, kdy se stanete premiérem, děláte rozhodnutí. A samozřejmě děláte i rozhodnutí, která se některým lidem vůbec nelíbí. Řekl bych, že když v práci, jako mám já, vydržíte dělat deset let, odvedli jste ji dobře.

V 90. letech jste propagoval takzvanou Třetí cestu k oživení myšlenek sociální demokracie. Není tomu tak, že mimo britské území blairismus selhal?

Naopak. Nemusíme to nutně nazývat blairismem, ale Třetí cesta je směr, kterým se nyní vydaly konzervativní a pokrokové strany ve velkých průmyslových zemích. Mnoho dřívějších rozdílů mezi levicí a pravicí již dnes nemá velký význam.

Mnoho z politiky Třetí cesty – kombinace ekonomické vize se sociální spravedlností, deregulace, reforma veřejných služeb, podpora investic, tvrdý postup vůči zločinnosti spojený se snahou pochopit její příčiny – to je směr, kterým dnes vydalo mnoho politiků rozvinutého světa.

Mnoho sociálních demokratů na kontinentu to ale nepovažuje ani tak za Třetí cestu jako za odsouzeníhodný neoliberalismus.

To jsou ti, kteří se dnes musí spokojit s rolí opozice.

Zpočátku jste si byli s předchůdcem Angely Merkelové Gerhardem Schröderem velmi blízcí. Proč se vaše vztahy postupně zhoršily?

To se občas stává. Samozřejmě, že postoj k Iráku sehrál roli, ale pro mnoho reforem, které Schröder v Německu zavedl, mám respekt. Dobře jsme spolupracovali ohledně Kosova. Ale nejdůležitější rozdíl byl v postoji vůči Iráku.

Když se podíváte zpět, není válka v Iráku největší noční můrou vaší vlády. Noční můrou, která navíc nechce skončit?

V této věci se neshodneme, protože já si nedovedu vůbec představit, že by Saddám Husajn ještě stále vládl.

Když někdo začne válku, měl by ji alespoň vyhrát.

Nevěřím, že jsme ji prohráli.

Jste o tom skutečně přesvědčen?

Jsem si jist, že jsme ji neprohráli a že musíme vsadit vše na to, abychom ji vyhráli. Teď se však jedná o zcela jiný konflikt. Ve srovnání s tím bylo porazit Saddáma jednoduché, ale se vše vyvinulo tak, že to věci zkomplikovalo. Naši nepřátelé jsou velmi houževnatí.

Pomoc Bushovi nebyl vzájemný obchod

Na konci roku budou mít Britové na jihu Iráku již jen 2500 vojáků. Jak se chcete svým nepřátelům postavit, či je dokonce porazit?

V Basře již vykonávají policejní práci sami Iráčané.

Nepřecenil jste svůj vliv na americkou vládu?

Ne, tento konflikt jsem nikdy nevnímal jako nějaký vzájemný obchod, po kterém bude někdo vůči někomu zadlužený. Poté, co jsme odstranili Tálibán a Saddáma v Iráku, jsme všichni podcenili, kolik se v Iráku objeví povstalců, kolik se jich tam dá dohromady a pokusí se nás zastavit. Podcenili jsme, že jde o tak složitý problém. Ale myslím, že můžeme odpovědět jen jedním způsobem: Když proti nám budou tvrdě bojovat, udeříme zpět. Musíme stát zpříma. Musíme je potírat, všude.

Nezpůsobilo ale vaše rozhodnutí zbavit Afghánistán teroristů a jít do války v Iráku vlastně to, že se terorismus rozšiřuje?

To je mýtus, který je na Západě velmi rozšířený. My jsme teroristy nevytvořili, není naší vinou, že jsou takoví, jací jsou. Tito lidé mají svou ideologii a moc terorismu objevili v době globalizace a masové komunikace.

Před vaším útokem ale v Iráku žádné buňky Al-Káidy nebyly. Nevytvořili jste tam vaším útokem největší náborová střediska pro teroristy na světě?

S takovým tvrzením by se mělo zacházet opatrně. Je pravda, že Al-Káida je dnes v Iráku velmi aktivní, ale i kdyby teroristé v Iráku nebyli, teror by šířili zase někde jinde. Ale my je pronásledujeme a mnoho z nich zabijeme.

Není problém v tom, že potírání teroristů vede pouze ke vzniku dalších teroristů – nejenom v Iráku, ale také v Evropě? Že vaše tažení proti teroru na Blízkém východě ho rozšířilo také do Španělska a Británie?

Představa, že utlačujeme muslimy tím, že jsme odstranili Tálibán a Saddáma, je absurdní. V Iráku se snažíme uvést do pohybu demokratické procesy. Měli bychom stát na straně nevinných – proti teroristům.

Opravdu si myslíte, že prodloužení pobytu Američanů v Iráku zvětší šanci na mír?

Nejenom tím, ale také budováním demokratických institucí. Když se našich lidí v Basře zeptáte, říkají, že 10. divize irácké armády je již dobře připravena.

Smlouva s Gazpromem? Nic pro Blaira

Co plánujete po opuštění Downing Street číslo 10?

Uvidíme.

Chcete také podepsat smlouvu s Gazpromem?

To určitě ne.

Váš poradce lord Anthony Giddens, který je také jedním z těch, co vymysleli Třetí cestu, nazývá vás a vašeho nástupce Gordona Browna za duo Lennon/McCartney britské politiky. Mohou se labouristé udržet u moci s jenom jednou částí tohoto dua?

Přes všechny obtíže jsme spolu oba mnoho let úspěšně spolupracovali. Gordon Brown měl na tomto úspěchu velký podíl. Jsem si jist, že v naší práci bude pokračovat.

Když jste v roce 1997 do Downing Street přišel, moc tam toho nebylo – láhev šampaňského a dárek od vašeho předchůdce Johna Majora se vzkazem, v němž napsal. ”Je to skvělá práce – dobře se bavte.” Nepřipadá vám to teď jako výsměch?
”Bavit se” je špatný výraz. Bylo to privilegium, bylo to velmi podnětné.

Bill Clinton o čase v Bílém domě řekl: ”Každý den jsem si užíval.” Také jste si každý den užíval? 
Některých dnů v našem nejvyšším vládním úřadě bych se mohl klidně zříci.

Tony Blair (54)
Jako jediný labouristický lídr v historii vyhrál troje parlamentní volby v řadě. Od roku 1997 je premiérem Velké Británie. Nedávno ohlásil, že 27. června se vzdá funkce předsedy vlády. Blairovým nástupcem se stane jeho dlouholetý spolupracovník, ministr financí Gordon Brown.

Právě v tandemu s Brownem a několika dalšími spolupracovníky přeměnil Tony Blair v polovině 90. let labouristickou stranu z jednoznačně levicové politické síly na středovou stranu. Politika "nové labour" přinesla Británii stabilní hospodářský růst.

V posledních letech v Británii výrazně upadla Blairova někdejší popularita. Hlavním důvodem byla premiérova podpora války v Iráku a amerického stylu boje proti globálnímu terorismu obecně.