Cenová licitace o ABN Amro

Britská banka Barclays se nechce vzdát nadějí na získání nizozemské banky ABN Amro. A tak začíná "zbrojit", i když zatím jen slovně, do další bitvy s konkurenčním zájemcem. Tím je konsorcium bank Royal Bank of Scotland (RBS), Santander a Fortis.

Barclays včera podle deníku Financial Times připustila, že pokud ji v boji s konkurencí o ABN Amro nepodpoří svými trumfy právníci, je připravena svou nabídku za ABN Amro "osladit".

S Nizozemci se management Barclays bez projednání této nabídky s vlastními akcionáři dohodl na přátelském převzetí banky za 65 miliard eur. Jenže do hry se následně vložila Royal Bank of Scotland a spol. a nabídla akcionářům ABN Amro více - 71,4 miliardy eur. Její nabídka je však podmíněna tím, že získá i americkou pobočku ABN Amro, banku LaSalle.

Tu však ABN Amro mezitím již nabídla Bank of America, a to podezřele rychle, přičemž při zrušení této transakce jí hrozí vysoké sankce. Podle odborníků se tedy jedná jednoznačně o takzvanou "otrávenou pilulku", která má ztížit nechtěné převzetí ABN Amro ze strany konsorcia a na níž se Barclays a ABN Amro domluvily.

Teď probíhá soudní bitva, která má definitivně rozhodnout, zda LaSalle získá Bank of America, jež samozřejmě tak dobrou nabídku nemohla odmítnout, nebo konsorcium v čele s RBS. Pokud vyhraje konsorcium, a právníci tedy nepomohou, bude muset Barclays svou nabídku vylepšit.

Nebude to ovšem tak jednoduché. Akcionáři Barclays totiž už dali najevo, že si v této bitvě nepřejí nějak razantní navyšování ceny. Navíc bance by pak hrozilo překročení vlastních striktních limitů pro provádění akvizicí, konkrétně kritérium týkající se výše poměru vlastních rezerv k celkovým aktivům. Vylepšení nabídky ze strany Barclays by tedy pravděpodobně mohlo mít jinou formu - celková suma zhruba stejná nebo maximálně lehce zvýšená, ale více peněz v hotovosti a menší suma vyplacená formou vlastních akcií.

Proti cenové válce o ABN Amro jsou i někteří velcí britští investoři, kteří mají velké podíly jak v Barclays, tak v Royal Bank of Scotland. Vědí totiž, že cenová válka by výrazně poškodila obě banky, ať už by se vítězem nakonec stal kdokoliv. A vyšponovaná cena by samozřejmě byla mnohem vyšší než v případě poklidného prodeje nizozemské banky.