Byla to dobrá raketa, jenom přistávala na špatné planetě, prohlásil prý konstruktér Wernher von Braun o své balistické střele V-2, jejímž prostřednictvím nacistické Německo za druhé světové války terorizovalo Londýn a další města. Někteří komentátoři pokládají tento výrok za alibistický, jiní za cynický. Jisté však je, že von Braun chtěl už od dětství postavit stroj, který by byl schopný donést lidi na Měsíc. Neváhal by se spojit s čertem, kdyby mu k tomu dal vhodné podmínky. A nacisté mu je dali.
Wernher von Braun se narodil 23. března 1912 v rodině aristokrata a ministra zemědělství Výmarské republiky Magnuse von Brauna. Sen o Měsíci u něj vzbudila četba Vernových románů a on se jej - na rozdíl od jiných kluků - rozhodl za každou cenu uskutečnit. Přidal se nejdřív k německé Raketové společnosti (VfR), spolku nadšenců pokoušejících se postavit kosmickou raketu. Roku 1932 ale pochopil, že v armádě má větší šance.
Krátce nato se stal Hitler kancléřem. Von Braunovi nebylo proti mysli vstoupit do NSDAP i do SS. Obhájil doktorskou práci, která byla obratem prohlášena za tajnou, protože měla přispět k trumfům pro příští válku. Její autor pak dostal prostředky k tomu, aby z teorie udělal praxi. Nejdříve v Kummersdorfu u Berlína, později v legendárním Pennemünde stavěl rakety, jaké svět dosud neviděl. Současně ale byl i krátce vězněn - na jakémsi večírku prý v opilosti prohlásil, že by své výtvory raděj viděl ve vesmíru než ve válce.
Po porážce Německa se mu to konečně splnilo. Pro Američany sestrojil sérii výkonných kosmických raket, která vyvrcholila Saturnem V, jenž vynesl lidi na Měsíc. Ukořistěné V-2 ale posloužily za předlohu i ruským konstruktérům při práci na jejich raketách. Před třemi dny, 16. června, uplynulo 30 let od von Braunova úmrtí.
