Gerlach, nejvyšší hora Česka! - 2655 metrů nad mořem – nejžádanější cíl ve Vysokých Tatrách

 
Snímek: Jan Rýdl

Nejfrekventovanější trasa výstupu vede z Velickej doliny od Sliezskeho domu. Po čtvrthodině stoupání směrem k Polskému hřebenu se ostře odbočuje vlevo přes potok a dobře znatelnou stezičkou následuje přiblížení pod nástup do stěny. Znamená to čtvrt hodiny úmorného kličkování mezi travou a kamením. Nakonec zachroustá pod podrážkami šotolina, a už stojíme na skále. Tady je místo, kde horský vůdce vytáhne z batohu kotouč lezeckého lana.

Ze dne na den
Po internetu, mailem i telefonicky lze objednat tatranského horského vůdce. "Jakmile je počasí jen trochu slušné, vyrážejí prakticky denně všichni naši vůdci. A v drtivé většině vedou Čechy na Gerlach," říká "dispečerka" oficiálních horských vůdců ve Vysokých Tatrách paní Ovšonková. Najmout vůdce není zanedbatelná položka, ale byl by čirý nerozum se snažit právě na tomhle ušetřit. Výstup na Gerlach je i pro zkušeného horského turistu pořádné sousto. Nejde ale přitom ani tak o fyzičku, jako o znalost terénu, výstup je náročný především orientačně. A když přijde z minuty na minutu mlha...

Skalní velikáni z očí do očí
Na smycích zhruba tři čtyři metry od sebe stoupají klienti se svými vůdci na lanech už dost exponovanou rozbitou skalou. Nástup vede po východní stěně, takže i přes časnou hodinu jsou tu k ohřátí hned první ranní sluneční paprsky. Lezci, ačkoliv výstupem už dost zahřátí, rádi nastaví slunci ruce, které chladnou při každém přidržení se studené skály.
Tzv. Velickou próbou se stoupá až do nenápadně vyhlížejícího rozeklaného sedélka. Po celou dobu výstupu jsou sice k vidění fantastické výhledy na okolní štíty - před očima vystupují Bradavica, Velká granátová veža, Velická kopa, Kvietnicová veža, Východní Vysoká i Kotlový štít, ale samotný Gerlach ke koukání není. První pohled nabídne až ze zmíněného sedla.
Už ve stoupání Velickou próbou je více než snadné odbočit z ideální výstupové trasy. Už proto jde vůdce první. Volí tempo podle nejslabšího člena družstva, toho si zařadí na lano hned za sebou. Napětím v jištění přitom neustále sleduje pohyb družstva. Zastávek ale moc dělat nechce. Ačkoliv rekreační, je výstup na Gerlachovský štít přece jen sportovní výkon...

Počasí, počasí, počasí
Naprosto klíčovým faktorem pro výstup je počasí. "Reagujeme na vývoj podmínek prakticky ze dne na den. Ještě večer třeba v osm si může klient objednat výstup na druhý den," říká jeden z nejzkušenějších tatranských horských vůdců Václav Brož. Nelže. Když se po pár ošklivých dnech začne obloha jednoho večera jasnit, má dispečerka plný mobil objednávek. Ještě v devět shání "své" chlapy na druhý den.
Na Gerlach nevede cesta jen stále vzhůru. Toto překvapivé zjištění čeká na každého lezce v sedle pod Kvietnicovou. Vůdce totiž namíří nejprve traverzem do západní stěny a po pár desítkách minut opatrného posunování se po puklých a popraskaných skloněných kamenných deskách dokonce začne i trochu klesat. V tu chvíli však lze už pouhým okem rozeznat na vrcholu ty, kteří vstali o hodinu dříve. Odsud bude třeba ale ještě téměř hodiny opatrného, hodně opatrného pohybu vpřed, vzhůru i trochu dolů.

2655 m. n. m.
Vrchol. "Vítejte..." Třesení rukama, hromadné i individuální fotografie u vrcholového ocelového kříže. Výhledy na všechny strany, focení Lomnického štítu s observatoří. Svačina. Jen málokdy vídá nejvyšší vrchol celého karpatského oblouku něco jiného.
Ještě je třeba nezapomenout na výdobytek civilizace - vrcholový telefonát. Ten je tu často spojen s pitoreskními výjevy. Turista, který se dosud tetelil strachy při každém vzdušnějším skalním kroku, se nyní na vrcholu naklání a přeskakuje nad propastí z kamene na kámen. Kvůli prchavému GSM signálu přece...

Vzhůru dolů...
Velickou próbou na vrchol je to průměrně slušným tempem něco přes tři hodiny. Už před nástupem na túru vůdce varuje: sestup bude trvat nejméně stejně dlouho a bude možná náročnější než výstup.
Po nějaké půlhodince, ve výšce těsně nad dvěma a půl kilometru nad mořskou hladinou, se družstva opět řadí "do lana" a zahajují sestup. Tentokrát jde průvodce poslední. Nejčastěji namíří klienty pod sebou do západní stěny Gerlachu, do Batizovskej doliny. Cesta dolů je o dost exponovanější než trasa ve východní stěně. Objevují se tu i řetězy. "Samozřejmě že cestou nahoru už si otipuji své klienty, jak na tom jsou s jistotou pohybu ve skále. Už odhadnu, na koho dávat větší pozor. Kdy spíš předvídat možné zakolísání," uklidňuje Brož. Nepočítá, kolikrát na vrcholu stál, ani kolik lidí už sem přivedl. Podle všeho to bylo už hodněkrát a hodně.
Dvě hodiny trvá opatrné sestupování skalou do Batizovské. Je tu ale také podstatně víc volného kamení než na opačné straně, a tak je třeba být opatrnější vůči těm, kdo jsou níž. Jakmile se i malý kamínek uvolní, po dvou třech obloucích a odskocích už nabere pádovou rychlost, že již "páchne" nepříjemným zraněním.
Vůdce na některých místech zřizuje pevné jištění, "štandy". Využívá k tomu na exponovaných místech "okovanou" skálu. Jakmile jeho klienti pod ním překonají náročný krok v sestupu a bezpečně stojí pod ním, zruší štand a hbitě sleze k nim. Pak se pokračuje dál.

Gerlachovští ilegálové
Občas se mezi lanovými družstvy s horským vůdcem na jednom či druhém konci objeví "vláček". Pár turistů, kteří se snaží ušetřit na taxe vůdce a jdou v závěsu za "vedenými" skupinami. Oficiálně se to nesmí a hrozí za to vysoké pokuty. Horští vůdcové si těchto gerlachovských "ilegálů" prý nevšímají: jejich práce a odpovědnost jsou klienti na jejich laně.
Samotný pokus ušetřit na vůdci je jedním z nejhorších "horských" nápadů vůbec. Jednak proto, že výstup na Gerlachovský štít není snadný, místy pro neznalé pohybu ve skále vysloveně nebezpečný, a pak zde nikde není turistické značení. Ve výškách kolem dvou tisíc metrů je příchod mraku, tedy mlhy, otázkou minut. Dopředu, ale i dozadu pak zná bezpečnou cestu jen ten, kdo zde zná doslova každý kámen. Tragédie je blíž, než by se zdálo.

Krok od tragédie
Už při sestupu se dost dobře projeví úroveň horské zkušenosti lidí. Matadoři zajištěných stezek vytáhnou z batohu vlastní sedací úvazek, ti méně zběhlí využijí rádi materiál, který obdrží od průvodce. Včetně karabiny. "Určitě tady nejsou výjimkou ani lidé, kteří nikdy nic podobného nezkusili, a pak se rozhodnou pro Gerlach. Neodmítneme je, je ale jasné už předem, že mnozí z nich mírně či více přecenili své síly. Pak celá cesta může trvat i dvanáct hodin," říká Brož. I jeho, zkušeného vůdce, prý překvapilo, když se jakýsi Čech středních let v polovině lanového družstva otevřeně pokusil skočit dolů...! S pomocí ostatních ho Brož zachytil a po pár hodinách vrátil zpět na turistickou stezku.
"Už se mi i stalo, že statný a evidentně silný chlap najednou bez předchozího varování na laně zkolaboval," vzpomíná Brož na pernější okamžiky své práce. Dívá se přitom na západní stěnu Gerlachu poté, co stejně jako onoho "kolapsového" muže i své dnešní klienty v bezpečí a v pořádku vrátil na pevnou a alespoň trochu rovnou zem. Škrábance a únava se nepočítají.

JAN RÝDL

Informace

Jak si objednat horského vůdce ?
* Tatranské horské vůdce lze denně kontaktovat přes e-mail: spolokhv@sinet.sk či na tel.: +421 905428170 nebo na internetu: www.tatry.cz/turistika/vudci/index.php .
* Možné je zajít i přímo do jejich kancelářě ve Starém Smokovci. Platí se až na konci túry přímo vůdci a cena se odvíjí podle počtu klientů ve skupině. Je třeba počítat s položkou tak kolem dvou tisíc slovenských korun.
* Při objednávání vůdce nezapomeňte, kde se setkáte. Obvykle se vyráží od hotelu Sliezsky dom, jenomže sem je to skoro dvě hodiny pochodu ze Smokovce. Spolek vám ale může zajistit vyvezení autem. Ušetřené síly se budou určitě hodit...
* Doporučujeme zaplatit "zvláštní tatranské" pojištění. Přijde na 40 Sk na den a odstraníte tím všechny nejistoty, zda v případě nouze "volat, či nevolat" dost drahou tatranskou pomoc.