Varánasí, tak blízko smrti - NEJPOSVÁTNĚJŠÍ místo INDIE A HINDUISMU

 
Snímek: Štěpán Vítek

Řeka Ganga protéká skrze Varánasí táhlým, elegantním obloukem a město stojí v rovině nad levým břehem, pravý břeh řeky je zde prakticky pustý. To je v souladu s hinduistickou mystikou, ale pro tuto asymetrii najdeme i pragmatičtější vysvětlení. V době letního monzunu, kdy severní Indii sevřou dlouhé a prudké deště, se totiž hladina Gangy zvedne o mnoho metrů a zatopí rozsáhlé území na plochém pravém břehu - zatímco město, stojící na vyvýšeném levém břehu, zůstává potopy ušetřeno.

Pět kilometrů schodišť
Levý břeh Gangy lemují monumentální schodiště vedoucí dolů k řece, tzv. gháty. Ghátů je ve Varánasí několik desítek, mají svá jména a volně přecházejí jeden v druhý. Po těchto obrovských schodištích se lze bez překážek procházet nad řekou v délce asi pěti kilometrů. Gháty jsou primárně určeny zejména k rituálním očistným koupelím, ale děje se tu toho ve dne i v noci mnohem víc. Schodiště jsou obsypána prodejci všeho možného "posvátného" i běžného zboží, najdeme tu jogíny, svaté muže-sádhuy i potulné kejklíře, obyvatelé si tu v řece perou šaty, teenageři zde zkoušejí hrát baseball, Indové se na schodech holí a mnoho lidí se tu jednoduše pouze potuluje a sleduje dění okolo.
Nejlepší přehled o dění na ghátech získáte z lodní paluby. Náhončích nabízejících hodinové i delší svezení na pramicích po posvátné řece tu jsou stovky. Největší zájem o lodní projížďky je při úsvitu, to bývá chladněji a vycházející slunce dodává řece i budovám nad gháty načervenalou, až neskutečnou barvu.

Pohřební hranice nad Gangou
Několik ghátů slouží ve Varánasí k rituálnímu spalování mrtvol, které má svá přesná pravidla. Nebožtík, zabalený do barevného sárí (barva určuje pohlaví), je nejprve i s nosítky namočen do vody Gangy. Poté, co je zemřelý uložen na hranici dřeva, jej příbuzní v čele s nejstarším synem několikrát rituálně obcházejí. Když plameny již mrtvé tělo téměř stráví, rána kyjem otevře lebku, aby duše zemřelého mohla uniknout, a po dohoření se popel rozptýlí ve vodách posvátné řeky.
Vše probíhá veřejně, pod širým nebem, bez emocí a nářků. Snad nikde jinde nelze cítit obrovskou kulturní propast mezi západním racionalismem a hinduistickou mystikou tak silně jako právě tady, na pohřebních ghátech ve Varánasí. Zatímco smrt člena rodiny nebo přítele je pro většinu Evropanů či Američanů traumatizující zážitek, hinduisté přijímají konec pozemského života svých blízkých klidně jako něco zcela přirozeného - s pevnou vírou v budoucí setkání s těmi, kteří pozemskou pouť právě ukončili.
Nad gháty najdeme vedle výstavných paláců maharádžů a četných hinduistických svatyní také hospice pro umírající. V nich tráví své poslední dny ti, kterým se podařilo dostat se na závěr pozemského života sem, do Varánasí, a klidně tu čekají na svůj skon.

Hinduistické chrámy, mešity i kostely
Zázemí ghátů tvoří rozsáhlá spleť uzoučkých uliček, v nichž se lze pohybovat pouze pěšky, případně na kolech; nesmějí sem ani rikši, jinak běžný dopravní prostředek v celé Indii. V rozporu s hinduistickými tradicemi nenásilí však tato část města není prostá pouliční kriminality, a po setmění se sem nedoporučuje vycházet. Za světla ovšem procházka starým Varánasí slibuje neobyčejný zážitek: občas se vám postaví do cesty kráva, zde posvátné zvíře, z pouličních vyvařoven se linou nejroztodivnější vůně, v malinkých dílničkách Indové doslova na koleně vyrábějí úplně všechno... Ztratit se tu není vůbec těžké.
Varánasí se považuje za jedno z nejstarších nepřetržitě osídlených míst světa - trvalá lidská přítomnost je tu dokázána již před 5000 lety. Většina budov včetně mnoha chrámů má ale na krku nejvýše několik staletí. Přece jen, četné agrese cizích mocností udělaly své. Mezi nájezdníky "vynikal" mughalský panovník Aurangzeb, který město zničil v 2. polovině 17. století. Varánasí je dnes sice především hinduistické město, ale poznáte i nános jiných kultur. Tak v privilegované pozici na břehu Gangy dodnes např. stojí mešita Alamgir, ve městě dokonce najdeme i několik kostelů a také charitativních organizací snažících se pomoci chudým na křesťanské bázi (včetně známé Nemocnice Matky Terezy).
V hlavní hinduistické svatyni Varánasí, zvané Vishwanath Temple, je uctíván Šiva v jedné ze svých reinkarnací. Místu se též říká Zlatý chrám podle toho, že hlavní věž svatyně pokrývá zlato, kterého se tu spotřebovala celá jedna tuna. V souladu s hinduistickou naukou je - vedle koupele v posvátné Ganze - návštěva tohoto chrámu cestou ke spasení; proto se ve svatyni a jejím okolí neustále tísní věřící. Hinduisté tu zvoní na zvony a před zpodobněními hinduistických božstev tiše odříkávají posvátné texty. Kvůli obavám z možného terorismu se však všichni návštěvníci musí podrobit velmi důkladné osobní prohlídce a na přístupových cestách ke chrámu hlídkují stovky těžce ozbrojených vojáků. Emotivní, posvátnou atmosféru chrámu místy uvolňují drzé opice, které se nerozpakují zaútočit na návštěvníky, když tuší, že dotyčný má u sebe něco k snědku.

ŠTĚPÁN VÍTEK

Stravování
Ve Varánasí se jí a pije především na ulici. Pokud váš žaludek již přivykl indické stravě (a hygienickým standardům), najíte se tu na každém rohu za pár korun. Restaurací, kde se kvalita stravy a obsluha blíží evropským standardům, je jeko šafránu, ve starém městě takové prakticky nenajdete. Kuchyně je většinou vegetariánská - nudle, čapatí, různé omáčky, občas kuře, vše je značně kořeněné.

Informace
* Varánasí má funkční internetové stránky v angličtině - což je v Indii něco jako zázrak http://varanasi.nic.in  
* Za zdroj informací může sloužit i portál: www.varanasicity.com  
* Leccos se dozvíte i z internetové Wikipedie: http://wikitravel.org/en/Varanasi  
* Ve městě jsou sice dvě turistické informační kanceláře, ale nečekejte od nich mnoho. Při příjezdu do města je třeba být vybaven alespoň schematickou mapou.

Doprava
Varánasí má malé letiště, z něhož několikrát denně létají linky do Dillí a Bombaje. Asi třikrát týdně se vypravuje let i do nepálské metropole Káthmándú. Dálkové autobusy spojují město se všemi destinacemi v severní Indii, cestování je však zdlouhavé a často nepohodlné. Kolem města prochází i hlavní železnice z Dillí do Kalkaty. Spojení do indické metropole je několikrát denně, cesta trvá 12 až 18 hodin a vlaky bývají často přeplněné a zpožděné.
Nejběžnějšími dopravními prostředky ve městě samém jsou taxíky, motorové rikši a cyklorikši. O ceně je nutno vždy smlouvat předem. Do úzkých uliček nad gháty motorová doprava nesmí.

Ubytování
Lepší hotely jsou umístěny v moderní zóně města. Je tam sice klidněji než v přelidněné a hlučné čtvrti nad řekou, ale nevýhodou je velká vzdálenost od turisticky zajímavé oblasti podél Gangy. Z hotelů u řeky je dobrou volbou Hotel Alka. Z terasy i mnoha pokojů je výhled přímo na gháty, cena za nocleh se pohybuje v rozmezí 100 až 300 Kč.