Jaroslav Šonka: Naivní Vondra a české zájmy

Zabýval se sice i pozitivním odhadem, co z návrhu "ústavní smlouvy" je možné zachovat, ale do médií se dostaly většinou jen naivní aspekty jeho prohlášení - jako třeba odmítání symbolů či pojmů, které by mohly vzbuzovat dojem kvazistátního útvaru.

Naivita je očividná - například modrou vlajku s kruhem hvězd mohou vyvěšovat již členské státy Rady Evropy (založené v roce 1949, dnes se 46 členy). Někteří čeští euroskeptici ostatně na Radu Evropy zapomínají, když tvrdí, že by unie měla zůstat čistě mezistátním sdružením. Tím je již Rada Evropy. Unie je něco jiného.

Slíbili jsme EU prohloubit

Unie stojí na stále platných smlouvách a odmítání "ustavenosti" tohoto společenství je dalším důkazem naivity.

Již článek 1 smlouvy o přistoupení České republiky k unii a "Společné prohlášení: Jedna Evropa" na závěr tohoto dokumentu se vyslovují pro rozvoj unie. Tento dokument nese podpis reprezentantů České republiky (jako ostatně i návrh "ústavní smlouvy"). Rozvoj - i prohlubování - unie je tedy politický proces podle platných dokumentů.

V této situaci hovoří Vondra tónem rozhodčího o tom, že reformy EU vedly v poslední době špatným směrem. České pozice zdůrazňují hlavně možnosti redukce integračního propojení a vracení kompetencí národním státům. Tato možnost, včetně intenzivnějšího zapojení národních parlamentů, však byla obsažena právě v návrhu Ústavní smlouvy...

Varování Klause Hänsche

Pokud Česká republika "narazí" na integrační frontu společných zájmů ostatních, ztratí vliv na rozhodování o určitých otázkách. Podle stále častěji vyslovovaných návrhů dojde k oddělení integračního jádra unie. Umožňují to články 43-45 smlouvy z Nice.

Země, které si uvědomují význam společných postupů v globalizovaném světě, si určí vlastní cestu. Na ty, kteří stále ještě nevědí, že jejich vliv, zájmy a pozice, se nedají prosazovat z pozice malého národního státu, prostě přestanou brát ohled.

Klaus Hänsch, bývalý předseda Evropského parlamentu, to shrnul: "Ty členské země, které nechtějí postavit EU na obnovenou základnu, musí uvážit, zda z unie nechtějí vystoupit." Bude však stačit odsunout je na vedlejší kolej. Pobrukovat si v koutě (či používat veto) pak mohou jen u méně významných otázek.

Existuje i jiné Polsko

Některé české hlasy tvrdí, že těch, kteří návrh "ústavní smlouvy" odmítají (a mohou jej vetovat), je několik: Máme přece ještě Poláky a Brity. Ovšem které Poláky? Je řeč o bratřích Kaczyńských, kteří svou zemi vedou do izolace? Pozoruje někdo, jak zavádějí populistickou diskusi i o trestu smrti, jehož zrušení je součástí pravidel nejen EU, nýbrž i zmíněné Rady Evropy (proti argumentuje i Vatikán)? Musíme přece počítat i s jinak sestavenou polskou vládou!

Britské pozice jsou pak zcela jiné: V Polsku a České republice je veřejnost spíše pro integraci a momentálně vládnoucí elity spíše proti (poněkud heterogenní pražská koalice je ale v oblasti integrace na velmi tenkém ledě). Ve Velké Británii je veřejnost naopak proti a vláda i opozice mají sice různé, ale většinou proevropské pozice - v zájmu země.

Co bychom měli chtít

Národní zájmy nespočívají ve vyskakování ve stylu evropského poslance Jana Zahradila. Zájmy by mohly definovat spíše svazy zaměstnavatelů a odbory.

Zájem České republiky spočívá v tom, mít v síti evropských otázek podstatné slovo (i slovo k obsahu reforem a změn) a vůči vlivům globalizace vystupovat se společnou vahou čtyřistapadesátimilionové Evropy a na základě společné hodnotové pozice.

Bude-li Alexandr Vondra odmítat kvazistátní symboly, vědomosti Američanů a Číňanů o středoevropských státech se tím nezvětší. Zvětší se však, pokud bude mít Česká republika během svého předsednictví 2009 dobré reprezentanty, dobré argumenty a početné partnery uvnitř EU. To však už bude možná řešit jiná vláda.

Autor přednáší na Europäische Akademie v Berlíně