Je téměř jisté, co bude prvním úkolem Tonyho Blaira v jeho nové roli mezinárodního zmocněnce pro Blízký východ. Pokud se nepostaví před Bílý dům a nebude trvat na tom, že jeho odpovědností je i budování míru (nikoli jen shánění peněz a budování institucí pro Palestince, jak si myslí Američané), bude velmi rychle vytlačen na samý okraj dění. Blair se nemůže uprostřed zuřícího požáru držet stranou a rozdávat balíčky s humanitární pomocí.

Palestinci zoufale potřebují ekonomický rozvoj a lepší instituce. Ale tyhle cíle ve skutečnosti nelze oddělit od větších - jejich víry v budoucnost a vlastní Palestinský stát. Funkce mírového emisara je extrémně náročná, vyžadující lídra Blairova střihu i umu. Jenže zmocnění ke "všemu-kromě-míru" by bylo pouhým cynickým plýtváním.

To byla bohužel role Blairova předchůdce, bývalého prezidenta Světové banky Jamese Wolfensohna. Málokdo věděl o shánění peněz a budování institucí více než on. Ale tváří v tvář zmraženému mírovému procesu, palestinské občanské válce a americkému prezidentovi nemohl dosáhnout ničeho.

Blairův největší talent tkví v jeho schopnostech nátlakem, lichocením i zahanbováním přimět lidi dělat věci, které by jinak raději nedělali. Měl by mít šanci ten talent použít.

Blair coby britský premiér spolknul národní pýchu a držel tiše krok v Iráku se Spojenými státy. Pokud chce být na Blízkém východě užitečný, musí dát Bushovi jasně najevo, že role mírového vyslance je vyjednat mír.

(Redakční komentář, 1. 7. 2007)