Finové sami netuší, proč vlastně nedávají úplatky

Jak to dělají, zní často otázka českých antikorupčních aktivistů, když vidí žebříčky poměřující míru a vnímání korupce ve světě. Tomu poslednímu z roku 2006, který zveřejnila organizace Transparency International (TI), vévodí na prvních místech Finsko, Island a Nový Zéland.

Sami Finové ale přesně nevědí, proč jsou léta v žebříčku na prvním místě, proč u nich korupce nenašla živnou půdu. "Je to zakořeněné velice hluboko v naší společnosti a kultuře," tvrdí Vesa Mäkinen, viceprezident jednoho z největších evropských chemických koncernů, společnosti Dynea. "Čestné chování je na prvním místě mezi vlastnostmi, kterých si Finové nejvíc cení. Vždyť i dnes se obchody stvrzují potřesením rukou," říká.

Velmi malá úroveň korupce se najde i v ostatních severských zemích, například Island je letos na druhém místě žebříčku TI. Jedním z důvodů mohou být i přírodní podmínky. "Pokud se někdo v minulosti choval nečestně a lhal, hrozilo mu, že ho ostatní vyloučí z komunity. A bez její podpory by nepřežil další zimu," říká Riku Rinta-Jouppi, manažer Helsinského centra pro chemickou legislativu Reach, tedy v podstatě lobbista.

Něco podobného se stalo letos islandské ministryni životního prostředí Jónině Bjartmarzové, kterou voliči ve volbách nezvolili do parlamentu, protože zajistila ve zrychlené proceduře občanství pro guatemalskou přítelkyni svého syna a byla podezřelá z korupce ohledně plánů na vybudování silnice přes přírodní rezervaci.

Další možný důvod "nekorupčnosti" vidí Finové v tom, že jejich společnost je velice rovnostářská. "Mezi bohatými a chudými nejsou takové rozdíly. Na rovnost se klade velký důraz," říká Mäkinen. "Finsko má navíc poměrně vysokou životní úroveň. Sociální zabezpečení je velice silné. Díky tomu se zde nenajdou sociální extrémy, a asi to pomáhá i k tomu, že zde prakticky není korupce," dodává.

Podle Rinta-Jouppiho také Finové vysoce respektují pracovní etiku. A státní či veřejná služba je vysoce respektovaným zaměstnáním. "Jde o naši národní chloubu. A pokud někdo pracuje ve veřejných službách, nedovolí si toto poslání zradit. Kdyby to udělal, ostuda by ho provázela do konce života," říká Rinta-Jouppi.

Jeho názor potvrzují ve své studii finští politologové Paula Tiihonenová a Seppo Tiihonen. Finský trestní zákoník slovo "korupce" vůbec nezná, zmiňuje pouze uplácení státních úředníků. Zákony týkající se korupce se nezměnily za poslední století, podle autorů studie je hlavním zdrojem "nekorupčnosti" finského prostředí především uplatňování principů "dobré vlády". Korupce je nepřípustná jak podle ústavy, tak podle psaných i nepsaných pravidel státních úředníků a v neposlední řadě i společensky nepřijatelná etická norma.

I když, případy dopingu finských lyžařů nebo některé praktiky finských firem ukazují, že ne všechno je ve Finsku v pořádku.

Experti našli ještě jedno možné vysvětlení. "Není bez zajímavosti, že všechny země označované jako nejméně zkorumpované jsou zároveň označované jako nejvstřícnější vůči životnímu prostředí," píší finští politologové.

Jejich teorii potvrzuje třetí země v letošním žebříčku, turisticky přitažlivý Nový Zéland. Tam stížnosti na korupci prošetřují tři ombudsmani. Kromě aparátu mají k dispozici i zákon z roku 1982, který vládě výslovně nařizuje, že musí ombudsmanům k vyšetřování korupce uvolnit veškeré nutné materiály a nesmí jim nic zamlčet.